26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Poprvé ve školce - jak si zvyknout?

22. 8. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/34 Kardinál mládeži: odmítejte lež a netoleranci, 22.8.2012, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Je prvního září. Vy přicházíte se svým potomkem poprvé ke školce. Je to pro vás i pro něj veliká změna. I když se do školky těšil, je ve vás možná malá dušička. Proběhne vše bez problémů? Zvládne to? Nebude plakat?

Stává se, že i děti, jejichž rodiče si jsou jisti, že „to zvládnou“, bývají plačtivé a tesklivé. „Vstup do školky je podle mého názoru pro dítě náročnější, než si my dospělí dokážeme představit,“ říká Jana Stielová, ředitelka 
Katolické mateřské školy v Berouně. Dodává, že však záleží na každém dítěti, na jeho temperamentu, stáří, na předchozích zkušenostech. Jinak si zvyká jedináček, kolem něhož se doma vše točí, jinak dítě s několika sourozenci, které je zvyklé na dětskou společnost, vedené k samostatnosti a k tomu, že se musí dělit o hračky i o pozornost dospělého.

Většina školek umožňuje dětem takzvaný adaptační režim, kdy začnou chodit do školky nejprve třeba jen na hodinu denně a postupně, po domluvě s učitelkami, se doba pobytu prodlužuje. Je tudíž dobré, aby se maminky připravily na postupné zvykání a nespěchaly hned ze začátku na osm hodin denně do práce. „Některé děti přicházejí první dny váhavě, ostýchají se, nemohou se od maminky odloučit. Po několika dnech se ale postupně uklidňují, rozkoukávají se a zvykají si. Jiné děti jsou první dny veselé, živé, maminku nepostrádají, ze školky se jim nechce odejít. Rodiče tak mají pocit, že si dítě již zvyklo, a někdy se snaží jeho pobyt ve školce rychle prodlužovat. V tomto případě je ale musíme upozornit, že se ‚krize‘ obvykle ještě dostaví. Takové děti majíčasto po týdnu či dvou školky dost a reakce na odchod rodičů bývá bouřlivější než u první skupiny,“ upozorňuje Jana Stielová. Zdůrazňuje, že ve všech případech by měli být rodiče klidní, důslední a rozhodní a neměli by prodlužovat loučení s dítětem.

Přibližně okolo dvou až čtyřech týdnů by si děti měly na nový režim zvyknout. Jak však říká ředitelka, jsou i takové, které září zvládnou dobře a stýskání se u nich projeví až po měsíci či delší době.

Nástup do školky je totiž pro dítě zásadní změna. Minimálně první tři roky bylo dítě doma s maminkou, nemuselo vstávat brzy ráno, nemuselo se každý den na čas oblékat, nemuselo se podřizovat kolektivu, dostalo jídlo, když mělo hlad, a pořád vedle něj byla maminka, která v případě slziček, nespokojenosti nebo čehokoliv jiného byla po ruce. Která ho „chránila“. A najednou se ocitne ve třídě třeba pětadvaceti dětí, kterou mají na starosti dvě učitelky. „Naprosto vše je jiné než dosud. Prostředí, hračky, množství dětí, cizí dospělí, ruch a hluk, hry a program, způsob stolování, jídlo i nádobí, postýlka, šatna, sociální zařízení… A navíc zde chybí to nejdůležitější – jistota v podobě přítomnosti někoho z rodiny,“ vysvětluje Jana Stielová. Doporučuje, aby si rodiče s dětmi o školce povídali, aby děti věděly, co je tam čeká. Že si tam budou hrát, budou tam mít spousty nových kamarádů. Rozhodně není dobré říkat věty typu: Počkej ve školce, tam ti ukážou, nebo tam se s tebou nikdo párat nebude, tam tě naučí pořádku. Přitom je neméně důležité, abychom my sami byli přesvědčeni, že je školka pro dítě dobrá. „Tato jistota posiluje i potomka v přesvědčení, že je ve školce v bezpečí, že je vše v pořádku. Každé maminčino zaváhání dítě velmi dobře vycítí a její obavy se na ně přenášejí v podobě zvýšené úzkostlivosti,“ upozorňuje ředitelka. Zároveň bychom měli postupně trénovat odloučení od rodičů, např. kratším pobytem u sousedky, miniškolkami, kroužky a podobně.

Pokud má dítě hodně odlišný režim od toho školkového, například je zvyklé chodit pozdě spát, pozdě vstává, nespí po obědě…, je dobré se alespoň o prázdninách snažit přiblížit režimu školky. Zároveň je dobré naučit dítě co největší samostatnosti. Nejen je zbavit plen (v některých školkách jsou tolerovány například při odpoledním spánku), ale i aby se umělo samostatně obléknout, obout, jíst lžící nebo příborem, jít na záchod nebo se vysmrkat. „Je běžné, že učitelky pomáhají dětem s oblékáním, tkaničkami, stolováním atd., ale mělo by se skutečně jednat spíše o dopomoc. Vše, co děti zvládnou samy, snižuje jejich stresovou zátěž,“ uzavírá ředitelka.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou