Podoba věnce je ustálená a je dána tradicí. Je samozřejmě kulatý, přiměřené velikosti, protože je umístěn v kostele nebo kapli na všem viditelném místě, aby přispíval k adventnímu soustředění přítomných věřících. Jsou na něm umístěny čtyři svíce na znamení čtyř týdnů přípravy na oslavu betlémského Dítěte a zapalují se postupně, a to proti směru hodinových ručiček, od první do čtvrté neděle. K jeho výrobě se používají jehličnaté větve, samozřejmě zelené, aby svou barevností připomínaly naději spojenou s betlémskou událostí.

Čtyři svíce bývají vysvětlovány jako symbol Kristova kříže, který rozpíná ramena na všechny světové strany, neboť přišel zachránit všechny lidi. Svíce jsou jednobarevné, bílé, červené nebo fialové, ne tedy pestře pomalované; kromě nich tam nemá být nic zbytečného, neboť by to neodpovídalo symbolickému významu celé věci. Věnec může být na obvodu ovinut bílou nebo červenou stuhou. Pokud jde o jeho celkové provedení, je vhodné si uvědomit, že se má stát znamením a symbolem vyšších skutečností, a že tedy nejde o nahodilou výzdobu sloužící ke zpestření bohoslužebného prostoru, a proto má být vkusný.

Pro vnitřní podobu chrámu platí požadavek, aby v něm vše, co má podporovat zbožnost a soustředěnost věřících, bylo důstojné a krásné, jak zdůrazňuje liturgická konstituce koncilu. To je třeba mít na zřeteli už při jeho přípravě. Jde tedy o závazný, i když rámcový pokyn, který má zabránit případnému nevkusu, a právem to vztahujeme i na podobu tradičního adventního věnce. Žehná se na začátku mše první neděle adventní a spolu s ním jsou žehnány adventní věnce, které si přinesou věřící, aby je pak umístili ve svých domovech. Ty mohou mít případně různou výzdobu, aby krášlily rodinný stůl nebo byly zavěšeny v místnosti někde nahoře nebo u vchodových dveří. Můžeme si připomenout i starou židovskou tradici, kdy naši předkové ve víře slavili od doby makabejské „svátek světel“ zvaný Chanuka jako připomínku posvěcení chrámu. Zvyk dodržují dodnes: na osmiramenném svícnu je umístěno osm světel, a protože svátky trvají osm dní, každý den se rozsvěcuje jedno z nich. Z toho vidíme, že i oslava tohoto svátku má připomínat Hospodinovu dobrotu, neboť on provází své věrné a prostřednictvím odvážných mužů jim vrací stánek, aby se v něm mohli i nadále shromažďovat k modlitbě chvály a díků. Takže ani zde nejde o nahodilost či zvyk přejatý z pohanských rituálů, nýbrž o duchovní povzbuzení a vzpruhu přečasto pronásledovaných vyznavačů víry v jednoho milostivého

Boha.

Když shrneme uvedené skutečnosti, vidíme, že celková podoba adventního věnce je dána více než staletou tradicí, a proto by nebylo vhodné libovolně ji měnit. Provází nás po celou dobu adventního očekávání a jako každý duchovní symbol má tomu odpovídat jeho tvar, výzdoba i umístění.