Pocta svatému Athanasiovi

Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007

Příloha: Perspektivy

Koncem června vyzdvihl Benedikt XVI. při své generální audi enci zásluhy Athanasia (nar. kol. roku 300), kněze, biskupského sekretáře a posléze biskupa v Alexandrii, metropoli Egypta, který byl tehdy římskou provincií. Jeho jméno bývalo nehezky zčeštěno na „Atanáše“. Doslova znamená „nesmrtelný“. Athanasios věnoval celý svůj život oponování a pranýřování tzv. arianismu, učení, podle kterého Kristus má jen jednu přirozenost, lidskou. Doplatil na to několikerým vyhnanstvím.
Začal už v roce 325 na prvním „ekumenickém“ koncilu v maloasijské Nicei (Nikáji). Každou neděli nahlas recitujeme „nicejsko-cařihradské krédo“, říká se mu též „athanasiánské“ (tomu kratšímu se říká „apoštolské“). Říkáme tam slova „jedné podstaty s Otcem“ (řecky „homoúsios“). Ani si neuvědomujeme, že se odříkáme starého christologického bludu. Tím méně, že tento blud má tuhou životnost – dokonce i v myslích samotných křesťanů – dodnes. Přijmout zvěst, že do osoby Kristovy se vtělil sám Bůh, Stvořitel nebe a země, je pro mnohé „tvrdou řečí“, pro Židy rouháním, pro Řeky bláznovstvím. Když to sdělil Pavel Řekům na athénském Areopágu, opáčili mu diplomaticky, že si ho poslechnou zas „někdy jindy“. V kolika myslích dnešních současníků, i těch pokřtěných, vězí právě takový Řek?
Nikájský koncil tehdy svolal císař Konstantin. Ten, který učinil křesťanství oficiálním náboženstvím svého impéria. Zasadil se o jednotu trůnu a oltáře, proto sklízí dodnes vděk jedněch, ale výhrady druhých. Zdá se, že mu šlo nejen o křesťanství, ale také (možná dokonce víc) o stabilitu říše. Tím spíše jeho synu, Konstantinu II. Arianismus se světské vrchnosti jevil jako jednodušší, pochopitelnější, přijatelnější. Athanasios proto okusil i její nepřízeň. Arianismus proto znepokojoval starou církev ještě mnoho století. Zejména prý nově pokřtěné končiny v Evropě.
K novému životu ho vzkřísilo osvícenství, moderna. Ariánské pojetí k nám doléhá nejen ze spisů Ernesta Renana aj., ale i z populárního muzikálu Jesus Christ – Superstar. Hlásí se k němu nejeden z našich bližních, který chce jít s dobou a blahovolně nepopírá historickou existenci Ježíše z Nazareta. Nihil novum sub sole – nic nového pod sluncem.
od Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay