Pevné objetí v Salesiánském divadle

Vydání: 2009/45 Fair Trade, 4.11.2009, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

U příležitosti svých osmdesátých narozenin, které oslavila 14. října, strávila několik dní v Praze českoněmecká dětská psycholožka a průkopnice terapie „pevným objetím“ dr. Jiřina Prekopová. Kromě čtyřdenního kongresu „Láska a pevné objetí“ určeného odborníkům věnovala jeden večer také široké veřejnosti. Na setkání zorganizovaném nakladatelstvím Portál v pražském Salesiánském divadle slavnostně představila svou nejnovější knihu pojmenovanou přímočaře Pevné objetí. O co vlastně v pevném objetí (či přesně v terapii pevným objetím podle Prekopové) jde? Začněme od Adama, stejně jako J. Prekopová v přednášce, která byla hlavním bodem večera. Současná společnost trpí podle Prekopové neschopností zacházet se vztahovými konflikty. Konfliktní situace prožíváme podle pudového, „ještěřího“ vzorce „útok – útěk“: křikem a hádkou a následným rozchodem či odepřením kontaktu. Princip pevného objetí však na místo negativního „útěku“ staví pozitivní čin: objetí a pevné přidržení rozhněvaného dítěte, manžela či partnera, rodiče. Zatímco se držíme v náručí, máme právo otevřeně svůj hněv a své zraněné pocity vykřičet. A jako Jakub nepustil anděla – podle jednoho z oblíbených biblických příměrů dr. Prekopové – dokud od něj nezískal požehnání, budeme se držet tak dlouho, dokud bolest neodezní a láska se neobnoví: krátce, dokud nám ve vzájemném objetí nebude zase dobře. „Když dítě zlobí, běžně se mu vynadá a vyhodí se pryč. Tím mu ale předáváme destruktivní zkušenost, že ho nemilujeme bezvýhradně,“ přiblížila Jiřina Prekopová. „Pevné objetí naopak dává dítěti zkušenost bezpodmínečné lásky.“ Pevné objetí přitom nemá být cestou, jak odvést pozornost „zlobivého“ dítěte, ani způsobem, jak rodič prosadí svou. V této metodě, kterou Prekopová prohlašuje za pozapomenutý, ale přirozený způsob lidského chování, jde především o vyjádření emocí, emoční konfrontaci a školu empatie. „Dítě musí vidět, že se maminka zlobí, a i ona sama ho má povzbudit, aby svůj vztek na ni otevřeně vyjádřilo. Důležitý je oční kontakt, obličej, kde jsou vztek i usmíření dobře vidět. Emoce mají proudit od žlučníku k žlučníku, od srdce k srdci a z očí do očí,“ vysvětlila Prekopová. Zároveň hněv bouří v bezpečně stanovených hranicích, protože nadávky, bití či napadání jsou při pevném objetí zakázány. A dalším z pravidel je ukončení konfliktu „než zajde slunce“ – aby se zloba, špatná nálada a pocit ublíženosti neměly příležitost hromadit. „Pevné objetí je vlastně postup, s prominutím, ‚od průserů ke hvězdám‘,“ shrnula lapidárně Prekopová. „Člověk je narozen do polarity hříchu, a tudíž se musí naučit jak hádkám, tak usmiřování – aby konflikt nakonec mohl být onou spasitelnou ‚blahoslavenou vinou‘, která znovu rozproudí lásku v rodinách.“ Hostem dr. Prekopové byl během večera dětský psycholog Jaroslav Šturma, předseda Českomoravské psychologické společnosti, který se zasloužil o rozšíření terapie pevným objetím v Česku a je též místopředsedou Prekopové Společnosti pro podporu pevného objetí jako životní formy a terapie. Během přednášky s dr. Prekopovou názorně předvedli několik ukázek rodinného konfliktu a jeho řešení pomocí pevného objetí. Svůj prostor dostaly i dotazy z početného publika, tvořeného zejména maminkami všech generací. A protože se jednalo o večer slavnostní, zazněla rovněž živá hudba, od moravských lidovek po Largo z Novosvětské symfonie. Jiřina Prekopová, rodačka z Prostějova žijící od roku 1970 v Německu, je iniciátorkou institutů terapie pevného objetí v různých zemích světa a autorkou řady knih, z nichž mnohé vyšly také v Česku. Tituly, jako Malý tyran, Neklidné dítě či Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, si našly místo v nejedné rodinné knihovničce. Publikace Pevné objetí se zabývá touto metodou jako způsobem zvládání každodenních rodinných sporů, ale i jako odbornou terapií hlubinných životních konfliktů. Pestrá škála příkladů z terapeutické ordinace napomáhá čtivosti i převedení myšlenek pevného objetí do praktické roviny. A co dr. Prekopová chystá v nejbližší budoucnosti? Knížku obsahující mimo jiné řadu praktických návodů pro řešení výchovných dilemat s názvem Rodiče mají dělat chyby. Vyjde v Portále v roce 2010.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 41 9. – 15. října 2018

Otevřenost na synodě

Biskupskou synodu o mládeži, která potrvá do 28. října, od počátku ovládla aktuální témata, jako migrace, chudoba, sexuální zneužívání i intimní život.

celý článek


„Nobelovka“ za pomoc ženám

Za „úsilí o odstranění sexuálního násilí jako válečné zbraně“ obdrželi letošní Nobelovu cenu míru konžský lékař Denis Mukwege a irácká aktivistka Nadia Muradová.

celý článek


Papež dějinného zlomu

Papež Pavel VI., vlastním jménem Giovanni Battista Montini (1897–1978), je známý hlavně tím, že přivedl k závěru Druhý vatikánský koncil a vedl církev v pokoncilním…

celý článek


Chyceni v péči mezi rodiče i děti

Říká se jim sendvičová generace. Jsou to lidé, kteří ještě stále řeší problémy svých dospívajících dětí, zároveň je však už tíží bolesti stáří jejich…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay