Zemřel Paul Ricoeur

Vydání: 2005/24 Výuka náboženství, 8.6.2005, Autor: Jan Sokol

Příloha: Perspektivy

V noci na 20. května 2005 zemřel ve věku 92 let ve svém domě na předměstí Paříže velký křesťanský myslitel a jeden z největších filozofů naší doby Paul Ricoeur. Mnozí ho jistě znají z článků a z řady knih, např. Filozofie vůle, Konflikt interpretací, Myslet a věřit, Živá metafora, Čas a vyprávění, Úkol hermeneutiky, Život, pravda a symbol; některé vyšly i v češtině. Ricoeur v dětství brzy osiřel, vystudoval filozofii, kde ho nejvíce zaujal Marcelův personalismus a Husserlova fenomenologie. Válečná léta strávil v německém zajetí a v roce 1947 začal se svým přítelem E. Mounierem vydávat významný časopis Esprit. Přednášel na Sorbonně a nově založené univerzitě v Nanterre u Paříže, odkud jej v roce 1970 vypudili zdivočelí studenti, které o dva roky dříve tak rázně podporoval. Přednášel potom v Lovani, Ženevě a Chicagu a v osmdesátých letech několikrát i na disidentských seminářích v Praze. Jeho přednášky byly i později velkými událostmi. Zasloužil se o rozšíření Patočkových myšlenek ve Francii a napsal o něm řadu statí, včetně předmluv k jeho knihám. V roce 1993 dostal čestný doktorát UK a jako první laureát i Cenu Karla IV. Prahu navštěvoval často a rád, naposledy v roce 2003, měl tu řadu blízkých přátel.

Paul Ricoeur patřil k velké generaci francouzských personalistických myslitelů. Byl skvělým interpretem Bible, křesťanských klasiků, zejména Augustina, ale také třeba S. Freuda a moderní filozofie. Pro filozofii objevil význam příběhu a vyprávění jako té nejlepší a přitom nejpřirozenější formy sdělování hlubokých duchovních obsahů, které se jinak vyslovit vůbec nedají. Pevně věřící a bytostně ekumenický protestant se zabýval hermeneutikou Bible i křesťanské víry,  tedy i etickými otázkami. Od těch u něho nebylo daleko k praktickému angažování ve veřejných a společenských otázkách naší doby, kde dovedl rázně zastávat i silně nepopulární stanoviska. Starost o veřejné věci a o svobodu pokládal za jeden z hlavních úkolů každého vzdělaného člověka. V osobním setkání okouzloval skromností a laskavostí, zejména vůči studentům; mnozí si ho pamatují z různých seminářů a letních škol, kam ochotně jezdil, dokud mu to zdraví aspoň trochu dovolovalo, a pozorně poslouchal i úplné nováčky.

Těm, kdo měli to štěstí jej poznat, bude velice chybět jako člověk, který svým životem dovedl předvést skutečnou lidskou velikost a který pomohl po celém světě rehabilitovat svobodné křesťanské myšlení.

Lehké odpočinutí dej mu, ó Pane,

a světlo věčné ať mu svítí.

Ať odpočívá v pokoji.

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay