Vyhlídky křesťanů v politice: jsou nějaké?

Vydání: 2007/23 Když rodiče mluví dětem do života, 5.6.2007, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

KDU-ČSL má dnes starosti, jak dál. Bez voličských hlasů se žádná strana na scéně neudrží. Jak a čím získat nové příznivce? Jak formulovat program, který by je přitáhl? KDU-ČSL není sama. Stejnou starost má také unie CDU/CSU v Německu, i když si tam stojí v mnohém lépe než lidovci u nás.
Německý katolický „obdeník“ Die Tagespost (kdysi býval deníkem) tam platí za médium spíše konzervativní. Je „romtreu“ (věrný Římu), ať působil na Petrově stolci Karol Wojtyła nebo dnes Joseph Ratzinger. K laickým iniciativám (typu Wir sind Kirche nebo Volksbegehren) je kritický. Oproti progresivnějšímu týdeníku Christ in der Gegenwart, neméně podnětnému, je více vyhledáván autory z řad katolické akademické elity, jejíž myšlenková úroveň má tradičně dobrý zvuk (toho si všiml už před sto lety Masaryk). Texty v Die Tagespost jsou solidně fundované, polemiky na jejích stránkách kultivované, argumenty jedné i druhé strany jsou respektované. Úroveň vzdělanosti můžeme německým křesťanům závidět.
Die Tagespost je kolportována v celé německé jazykové oblasti, tedy i v Rakousku a Švýcarsku. Její poslední loňské číslo obohatila příloha věnovaná křesťanskosti německých křesťanských stran. Víme, že jsou dvě a tvoří „unii“. CSU působí v Bavorsku. Je katolická. V ostatních spolkových zemích (včetně bývalé NDR) působí CDU a je ekumenická. – Věříme, že informace o vyhlídkách CDU/CSU je užitečná pro naše lidovce i pro křesťany působící v jiných stranách.
K víře i k církvi (církvím) mají CDU/CSU nejblíž. V posledních desetiletích zaznamenávají odliv voličstva (SPD je na tom podobně). Dříve mohly doufat v nadpoloviční většinu, teď se hořce smiřují s třetinou. CDU/CSU pronásleduje noční můra, jíž je osud italských křesťanských demokratů, kteří zmizeli ze dne na den. Proč to je a co s tím? Co nabídnout lidu, aby přidal své hlasy? A co raději nenabízet? Je to dilema mezi politickou silou a identitou. Čemu dát přednost?

Demontáž právního státu
U nás známý Manfred Spieker si všímá oblasti, kde je vyklízení pozic zvláště viditelné. Je jí ochrana života, o niž německá legislativa zatím dbá víc než jinde. Autor sleduje proměny právního řádu (který upravuje potraty, výzkum embryí apod.) v posledních desetiletích a zjišťuje jeho postupné „změkčování“, a to i v době před sjednocením obou částí země. Proto mluví o „demontáži právního státu“. – Jeho argumentace je pregnantní, znepokojivá. U nás by asi neobstála, protože půlstoletý „návyk na potraty“ vnímavost širší veřejnosti otupil a ukolébal.

Bůh přichází zkrátka
K podobnému zjištění dospívá i Martina Fietzová, která sleduje diskuse o chystaném programovém textu unionistických stran a srovnává je s dosud platným programem z roku 1994. Programové změny jsou vynucovány změnami společenskými, ekonomickými a generačními. Mladší věkové skupiny ztrácejí vztah k církvím i víře, což je patrné zejména v nových spolkových zemích. Dosavadní program se ještě hlásil k biblickému pojetí člověka stvořeného Bohem a definoval ideová východiska strany (křesťanský odpor proti nacistické totalitě, sociální etika křesťanských církví, liberální tradice osvícenství). S těmi se nová generace nedokáže plně identifikovat. Nový návrh proto definuje ideová východiska mlhavěji. Mluví o důstojnosti osoby, o svobodě a odpovědnosti, přičemž Bůh „přichází zkrátka“. Také sociální učení je odsouváno do pozadí; zdůrazňují se v něm materiální podmínky svobody. Rodinná politika má pečovat o materiální předpoklady péče o děti a má starost i o nesezdané rodičovské páry a osamělé matky. Vyzdvihuje soužití muže a ženy, chce však tolerovat i párové soužití osob téhož pohlaví (jejich právo na adopci dítěte nadále odmítá). – Návrh na nový program vyvolává nesouhlas u dlouholetých členů křesťanských stran.

Politika křesťansky odpovědná
Andreas Püttmann klade polemicky otázku, nakolik jsou CDU/CSU ještě křesťanské, a formuluje kritéria, z nichž má vycházet odpověď. Podle něj záleží na tom, (1) nakolik strana respektuje křesťanskou etiku, (2) jaký je její vztah k církvím a (3) nakolik se víra projevuje v reálném chování jejího personálu. Uznává, že křesťanská strana není totéž, co církev, ale ten rozdíl není propastný. Těžko sice mluvit o nějaké „křesťanské politice“, ale rozhodně existuje politika křesťansky odpovědná. Püttmann tedy klade důraz na individuální motivovanost a odpovědnost politiků. Stručně řečeno: strana je potud křesťanská, má-li dost křesťanských politiků. Autor se hlásí k politickému krédu Konrada Adenauera (1962): Nezáleží na počtu hlasů, ale na přesvědčivosti, s níž strana zdůvodňuje světonázorovou orientaci a předkládá své cíle.

Ztráta souvislosti mezi tradicí a modernou
Matthias Belafi sleduje osudy křesťanských stran v rámci celé EU. Sdružily se do Evropské lidové strany, nejpočetnější frakce europarlamentu. V té jsou však i strany, které se ke křesťanství výslovně nehlásí (francouzští gaullisté, španělská Partido Popular, italská Forza Italia). Po rozšíření EU přibyly i nevyprofilované strany, např. naše ODS. Společným jmenovatelem této frakce je její pravostředovost a oponentura vůči evropské levici, což je pro její integraci málo. A křesťanské strany se tomu přizpůsobují. Přitom politická síla Evropské lidové strany při její nejednotnosti spíše slábne. K tomu přispívá i fakt, že strany deklarující se jako křesťanské mají potíže se svou křesťanskou orientací, i to, že jejich vliv v mateřských zemích klesá (což platí rovněž o CDU/CSU). Tyto strany by se neměly poddávat kolísáním politické libovůle, ale hledat křesťanskou odpověď na nejzávažnější výzvy doby:
1. Dopad globalizace na ekonomiku a zaměstnanost vytváří dilema mezi potřebou reforem a strachem ze ztráty sociálních jistot.
2. Ztrácí se souvislost mezi tradicí a modernou, což vytváří závažné problémy, týkající se vztahu manželství a rodiny, rodiny a zaměstnání, ochrany života, bioetiky. Kompromisy v těchto věcech jsou ničivé a je s podivem, že právě křesťanské strany jsou k nim tak ochotné.
3. Znejasněním křesťanských základů Evropy vzniká stav politické dezorientace; politickým elitám není jasno, zda a co z evropských hodnot je třeba bránit. Zde by měl zaznít hlas křesťanských stran, ty se však svým duchovním základům vzdalují.

Rozpad sovětského bloku změnil politické ovzduší v Itálii
Guido Horst analyzuje noční můru křesťanských stran, jíž je rychlý kolaps italské Křesťanské demokracie. Běžně se má za to, že zánik této strany způsobila její zkorumpovanost. To je sice pravda, ale jako důvod nedostatečná (korupce zasahuje všechny italské strany). Závažným faktorem byl rozpad sovětského bloku, který vzal vítr z plachet italským komunistům a změnil politické ovzduší v zemi. Italští „democristiani“ předtím těžili především ze sovětské (komunistické) hrozby. O svém bytostném křesťanském zakotvení italskou veřejnost nepřesvědčili. Jejich dílčích politických cílů se chopily úspěšněji jiné strany. Politicky angažovaní italští katolíci proto ztratili svůj „domov“, změnili se v přelétavé voliče a věnují svou přízeň buď spíše levicové „Kopretině“ (Prodi), anebo spíše pravicové „Forza Italia“ (Berlusconi).

Češi se svému někdejšímu křesťanství vzdálili
České a německé poměry jsou odlišné. A nejen proto, že mezi vysokými funkcionáři německé SPD jsou i praktikující katolíci. Čeští křesťané, včetně těch politicky angažovaných, působí v  „tvrdších“ podmínkách. Česká veřejnost se svému někdejšímu křesťanství vzdálila dřív a víc a je k němu odmítavější než německá (srovnatelné poměry panují snad jen v Braniborsku). KDU-ČSL je vybavena materiálně, personálně a ideově méně než německé unionistické strany a více tápe. Lze si přesto vzít z německé diskuse nějaké poučení? – Snad toto: přestane--li křesťanská strana zdůrazňovat svá křesťanská východiska, změní se ve světonázorově neutrální středovou stranu a není jisté, zda o ni bude voličský zájem, působí-li už v politickém středu jiné strany. Snaha oslovit nejen křesťany, ale obecně lidi dobré vůle, je při poklesu voličského zájmu srozumitelná, záleží však na „rozsahu“ oné dobré vůle. Jde-li o lidi liberálního smýšlení, kteří akceptují křesťanskou etiku jen zčásti a o podstatě křesťanství mají jen matné, ne-li dokonce předsudečné představy, může se snadno stát, že napětí mezi křesťanstvím a „duchem doby“ pronikne do samotné křesťanské strany a oslabí ji zevnitř. Zdá se tedy, že „tvrdý chlebíček“ křesťanských politiků nelze nijak změkčit. Nějaká usnadněná varianta křesťanství ostatně také neexistuje. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay