Včelaření a duchovní život

Vydání: 2017/38 Fatimské poselství putuje Českem, 19.9.2017

Příloha: Perspektivy 38

Následující řádky přinášejí malou včelařovu meditaci (chtělo by se napsat med-itaci). Pisatelovo osobní vyznání včelaře a teologa v jedné osobě vychází z jeho práce u včel. V neobvyklé poloze spojuje vzdělání a poznání zákonitostí života přírody s křesťanskou spiritualitou.


Včelaření nejen zviditelňuje touhu člověka po znovunastolení harmonie mezi ním a přírodou, ale pomáhá i při studiu teologie. Snímek repro KT

Jednou mě čekalo náročné pracovní jednání. Napětí v místnosti před začátkem bylo znát. Všichni jsme byli zaražení a uzamčení ve svých emocích. Přinesl jsem proto na setkání med a ihned ho nabídl k ochutnání. Snad to lze pojmenovat jako zázrak, ale jako by spadla tíže atmosféry ve vztazích. Přítomní s úsměvem na tváři začali ochutnávat, mluvit radostně o včelách a medu, takže vyvstala spontánně dobrá a optimistická nálada. Nikdo již nemyslel na minulé negativní emoce.

Včely jako znamení času

Včelařství má stále mezi lidmi kladný ohlas, protože zviditelňuje touhu člověka po znovunastolení harmonie mezi ním a přírodou. Mnoho současných zájemců o tento obor chce skrze včely více poznat přírodu a svým způsobem také sebe sama. Bohužel záhy takový včelař pozná, jak moc jsou i včely postiženy neblahým působením člověka, jak na sobě nesou špatné zásahy do ekosystémů (především v nadužívání pesticidů a jiných syntetických látek) a také sobeckou snahu člověka být spíše „medařem“ než včelařem.

Již nemálo včelařů oproti tomu hledá, jak lépe včelařit, šetrněji a více v souladu s přírodou. Po celém světě se objevil trend malovčelaření ve městě, a to jako protipól ke komerčním velkochovům, kde jediným cílem je zisk. Dokumentované kolapsy včelstev označované zkratkou CCD (angl. Colony Collapse Disorder, česky syndrom zhroucení včelstev; jev, kdy včelstvo zmizí z úlu bez zjevného důvodu, pozn. red.) jenom dosvědčují, že se s naším společným domovem něco děje. V tom jsou včely „znamením času“ o stavu lidské společnosti a naší planety Země.

Úžas nad tajemstvím

Pro člověka měly včely vždy rovněž význam kulturní, filozofický a náboženský. Pomáhaly mu více porozumět smyslu života a inspirovaly ho v poznávání jeho duchovního rozměru. Duchovní život má polohu kontemplativní (theória) a životní zkušenosti (praxis). Činným životem se člověk ponořuje do kontemplace hlubšího smyslu bytí. Také poznání života včel a včelaření nabízí osvojení si kontemplativního stylu života, který nám v přetechnizované době všudypřítomného internetu, mobilních a sociálních sítí tolik schází.

Od neolitu člověk sám sebe znázorňoval, jak včelám v dutinách stromů odebírá med. Včelaře s prvními úly v podobě ležatých hliněných nádob najdeme na výjevech ze starého Egypta. A již zde včely souvisely s obřady intronizace a titulaturami faraónů. Staří Řekové používali peníze s vyobrazením včel. Rovněž antičtí bohové jako babylonský Mithra či bohyně Artemis měli za atributy včely. U bohyně Artemis byly včely uznávány pro jejich panenskou oddanost a vyjevení božského řádu uvnitř jejich společenství. Zvuk slova, kterým se včely místně pojmenovávaly, byl podobný jako pro vyjádření „slova“, myšleno božského Slova, proto také staří Židé vnímali včely v souvislosti s očekáváním Mesiáše. Poznávání života včel přivádělo člověka k úžasu nad tajemstvím, které ho obklopuje. Včely tak byly symbolickým prostředníkem v poznávání světa viditelného a neviditelného, pozemského a nebeského, časného a věčného.

Úly na ikonách

Není proto až tak nepochopitelné, že si včel pro svá hagiografická vyprávění o životě světců všimli též křesťanští autoři. Příběhy se včelami ze života sv. Jana Zlatoústého, sv. Ambrože, sv. Bernarda, sv. Rity nebo méně známých sv. Jóba a sv. Madonnoca a jiných jsou spojené s okamžiky zvláštního působení milosti v jejich životě. Zdá se tedy, že se včelám přiznávala jistá citlivost pro působení milosti, takže tato místa byly schopny vyhledat a svědčit tím o její přítomnosti. A samozřejmě jsou spojovány s postavou Panny Marie. Úly také nalezneme na ikonách se vzkříšeným Kristem. A o pilné včele se zpívá během velikonoční liturgie ve slavném Exultet. Každý věřící včelař se během slavení už nemůže dočkat, až tuto pasáž uslyší a zaplesá jeho srdce, jelikož s jarem přichází krásná práce u včel.

Včelaření v semináři?

Od dob Marie Terezie bylo dokonce nařízeno, že na každé faře měly být umístěny úly. Včelaření tak neodmyslitelně patřilo k farnímu životu a zásadní objevy ve včelařství přinesli faráři, protestanští pastoři či evangelikální kazatelé. Návrat k této praxi by jistě pomohl naplnit heslo „modli se a pracuj“. Manuální práce se včelami zahrnuje též zručnost truhlářskou při výrobě úlů, sadařskou při péči o stromy na zahradě či potravinářskou při zpracování produktů, například související s výrobou medoviny. Každý teolog by si měl hledat svůj vztah k manuální práci a včelaření je dobrou volbou, a proto by se obor včelařství mohl vyučovat již v semináři nebo volitelně na teologických fakultách.

Včelaření pomáhá i při studiu teologie. Když jsem jednou přednášel o hagiografickém vyprávění ze života sv. Ambrože, jak k jeho kolébce přilétly včely a kladly mu do úst med, obraz využitý v prezentaci mi v mysli překryla ikona zvěstování Panny Marie. Náhle se mi tyto dva výjevy propojily. Včela slétávající k dítěti byla vlastně symbolem Ducha Svatého sestupujícího do lůna Panny Marie. Kladený med do úst dítěte je potom jako vtělené Slovo v okamžiku zvěstování Panně Marii, Ježíš Kristus, sladký med a sladké Slovo, kterého světec jako Panna Maria daroval světu svým zvěstováním. A plástve včelího díla, kam včelky ukládají med, jsou v této perspektivě stránkami Písma, v nichž je zachycen život Krista.

Ideál vztahů uvnitř církve

Když si člověk uvědomí tyto souvislosti, včelařská praxe získává očekávaný kontemplativní rozměr. Včelaření by mohlo být jakousi podobou praktické liturgie, tedy díkůvzdáním za možnost poznání tajemství věčného života, jehož je člověk spolu se všemi živými bytostmi součástí. Pak se včelař začne s větším respektem chovat ke svým včelám, udržuje včelí dílo čisté a váží si medu, na jehož vzniku vůbec nepracoval.

Kromě dodnes oceňované píle včelích dělnic bylo včelí společenství vyzdvihováno jako ideál vztahů uvnitř církve. Proto sv. Ambrož kázal o úlu jako o symbolu církve. Je zajímavé, jak se do chování včel často promítá společenské zřízení, které zrovna lidé považují za optimální. Včelí dělnice byly pro mnišské komunity vzorem panenské čistoty. Vzdávaly se svého pohlavního života ve prospěch služby společenství jako řeholníci a řeholnice pro Boží království. Když byl ideál monarchie, zdůrazňovala se poslušnost včel včelí matce (v jiných jazycích královně). Komunistická ideologie upřednostňovala zmínky o práci dělnic. Objevila se hypotéza, že v úlu matky mohou klást vajíčka jen v místech, kde jí to dělnice dovolí tím, že vyčistí buňky. V demokratickém systému se zase uvažuje o jakési dialogické souhře v rámci celku jako včelího superorganismu. Každý si tak najde ve včelách inspirace pro své přesvědčení.

Pro dobro všech

Ve spirituální interpretaci lze rozhodování uvnitř úlu vnímat jako alegorii události Letnic, během níž si lidé rozuměli spontánně a v lásce. Včely mezi sebou komunikují mimo jiné pomocí „tanečků“, kdy se včelky průzkumnice na plástech různě otáčejí a vrtí, čímž informují, kde, jakým směrem, jak mocná a jak kvalitní bude snůška. Obdobnou komunikaci včely využívají během rojení. Včely slídilky informují na prvním stanovišti po výletu, nejčastěji na stromě nedaleko od domovského úlu, o možných nových příbytcích. Opět sdělí směr, vzdálenost a prostornost potenciálního domova. Opakovanými pokusy se zjistilo, že z nabídnutých stanovišť si vždy vybraly to nejlepší. Když se tedy seznámí se všemi variantami, v jistém okamžiku se rozhodnou, společně a každá za sebe zároveň. Kéž bychom se i my lidé, potažmo v církvi, dokázali vždy rozhodnout správně a v jednotě až po vyslechnutí všech stran a pro dobro všech bez projevů touhy dát svévolně a proti všem na odiv svoji moc či „originální“ názor. Tajemství života v lásce ve vztazích by nemělo z našich rozhodnutí vyprchat, jelikož jedině tak si (jako včely) vzájemně lépe porozumíme a rozhodneme se ke spokojenosti všech.

Upokojení mysli

Včely jsou ostatně velmi citlivé na naladění člověka. Každý včelař potvrdí, že když jde ke včelám dobře naladěn a s optimistickou myslí, lépe ho přijmou. Není proto nepochopitelné, že se včely vyobrazovaly u svatých, kteří se zrovna modlili. Včely tak obrazně dosvědčovaly, že modlící se světec či světice jsou ve stavu posvěcující milosti.

Vzpomínám si, jak jsem nejednou přišel ke včelám plný stresu z běžného života, a místo zklidnění mysli před prací modlitbou jsem se ihned pustil do otevírání úlů. Záhy jsem přestal, protože mi včelky daly najevo výhružným bzučením a následně žihadly, že tudy cesta nevede. Vlastně mi tím pomohly upokojit mysl, protože i když žihadlo bolí a dva dny mám menší otok okolo vpichu, večer jsem až zázračně klidně usínal a spal bez problémů celou noc. Když totiž není člověk alergický na včelí jed, je ten blahodárným lékem na mnohé neduhy – včetně aktuálního zjištění, že pomáhá při léčbě závažných neurologických onemocnění.

Objevovaná moudrost

V tomto kontextu opět není až tak zvláštní, že se v hagiografických vyprávěních dosvědčovalo skrze zázraky, jichž se včely účastnily, že se narodil významný člověk. Nemocnému, který procházel kolem kolébky s dítětem (budoucím světcem), se například zázračně uzdravila ruka poté, co na ni usedla včela. Současný zájem o apiterapii (z lat. apis – včela, pozn. red.) objevuje moudrost, jíž si byli vědomi naši předkové, kteří ji zahrnuli do širších prozřetelnostních významů událostí kolem uzdravení.

Snad je z nabídnutého rozjímání zřejmější, že pro pochopení duchovního smyslu života včely znamenaly mnoho. Máme jim opravdu za co děkovat, neboť skrze moudrost ukrytou v jejich životě se s větší samozřejmostí obracíme k našemu společnému Stvořiteli.

Karel Sládek působí jako docent na KTF UK. Je autorem úspěšných knih Včela chrudimská a Žít s moudrostí včel


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay