Srdce mluví k srdci - Teologické texty

Vydání: 2004/51 Vánoční dvojčíslo, 16.12.2004, Autor: Václav Ventura

Příloha: Perspektivy

„Nechte už těch partyzánských historek, nikoho to nezajímá.“ Tak tohle jsem už v různých obměnách slyšel z více míst.  V politice je to možná pochopitelné, vždyť často ti, kteří se dříve aktivně či pasivně podíleli na nesmyslném a někdy zrůdném dění, jsou dnes často bohatí, vážení a mocní lidé. V církevním prostředí to může být podobné: Nač se vracet k minulosti? Proč jitřit svědomí, připomínat si na pozadí odvahy některých vlastní strach a zbabělost? Vždyť je dnes jiná doba a musíme se dívat do budoucnosti!

Přes tento citelný tlak si dnes dovolím připomenout jednu z historických událostí, protože je tu důvod - výročí. Ano, dvacet pět let od chvíle, kdy se tu objevilo první číslo Teologických textů. Mám ho před sebou: zažloutlý, ale krásně graficky uspořádaný a svázaný, tiskařskou černí stále vonící  samizdat, za jehož úrovní tušíte mravenčí práci mnoha lidí, od šéfredaktora, přes přispěvatele, až k neméně důležité a stejně riskantní práci opisovačky a technických pracovníků. Všichni mají své jméno, zůstávají však skromně skryti a v anonymitě. Viditelně se stal patronem prvního čísla věhlasný kardinál John Henry Newman. Je mu věnována rubrika Portrét a na obálce je překlad jeho básně, jež může být jakýmsi manifestem nové revue: „Byl čas, kdy dobra jsem se bál / neb před zlem jsem se chvěl; / já svatým bojům uhýbal, / že moc měl nepřítel. / Teď odhodil jsem však ten cit / a nepravý ten stud / (...) Když volá k Pánu povinnost, / vstav, učiním, co mám; / jsem naděje i strachu prost, / ať On mě vede sám.“

V portrétu jsou pak připomenuty nejsilnější rysy Newmanovy osobnosti, jež na sebe Teologické texty přebírají. „Byl vůdcem na cestě k svatosti příkladem života i hloubkou své duchovní nauky. Byl modelem toho, jak se dá harmonicky sjednotit věrnost a poslušnost, jak vůči svědomí, tak vůči učitelskému úřadu církve... Byl průkopníkem vzdělaného laikátu v církvi, jehož úkolem je pomáhat v obraně víry a v pronikání společnosti křesťanskými zásadami. V neposlední řadě byl příkladem pravého ekumenismu... Ze všeho jeho konání vyzařovalo to, co měl napsáno na svém kardinálském znaku: Cor ad cor loquitur - Srdce mluví k srdci.“ Není také zřejmě náhodou, že tématem prvního čísla byla eschatologie, problematika absolutní budoucnosti a naděje - ožehavé téma české teologie a spirituality od dob první reformace. V temné době konce sedmdesátých let, kdy šeď a beznaděj pronikala do morku kostí svobodymilovných občanů, byly Teologické texty jakýmsi majákem či světýlkem v temnotě.

V době, kdy Texty začínají vycházet, je v Československu nouze o katolickou teologickou literaturu. Vlastně neexistuje, kromě výjimečných, v malém nákladu vydaných a přísně cenzurovaných publikací pod taktovkou Pacem in terris. Kontakt s vývojem teologického myšlení za hranicemi je možný, ale velmi omezený. Teologické texty prolamují tuto zeď a otevírají tak vstup do svobody. Kněží i nekněží se těšili na každé další číslo. Podíváme-li se pozorně na témata, pak se ukáže, že Texty vlastně byly (a snad nepřestaly být) jakousi formou univerzity. Studie zahraničních i domácích teologů jsou psanými přednáškami a dialogem se čtenáři, mají informativní, ale ještě více formativní charakter. Snaží se dát určitý tvar českému myšlení víry a životu z víry.

Pro nás, kteří jsme tehdy měli možnost a čest spolupracovat s Oto Mádrem, šéfredaktorem a tvůrcem Textů, byla tato spolupráce nezapomenutelnou zkušeností, jak žít pro Boží království, Kristovu církev ve věrnosti a svobodě. Bez vnějších opor a mocenských zajištění tu fungovalo společenství víry a praxe, prostá a nebojácná církev, kterou nebylo možné nemilovat. Církev dialogu, ekumenicky otevřená a spolupracující, angažovaná v aktivitách za svobodu společnosti, zajímající se o dění ve vědě, kultuře, oponující nesmyslné moci, žijící z ryzích ideálů evangelia.

Nic z toho se neztratilo, když se změnila politická situace. Texty začaly vycházet oficiálně, prostě pokračují, dnes je to celkem přes sto čísel. Bez pompéznosti, skromně, a přitom pevně si udržují svoji čtenářskou obec. Dnes jsou především prostorem dialogu, dialogu vnitrocírkevního, ekumenického i dialogu se světem. Pokoušejí se být inspirujícím zdrojem teologických i spirituálních myšlenek a postojů, snaží se o náročnou úlohu být středem gravitujících postojů a přístupů. Věnují se nejen specializovaným teologům, ale také všem, kdo mají otevřenou mysl a srdce; nepřestávají nabízet zkušenosti protrpěné teologie a duchovního života z těžkých let. Reprezentují stále pojetí věrné a zároveň otevřené církve, jež žije z pramenů evangelia, tradice i současné situace. Reprezentují teologii a spiritualitu živenou také z odkazu Druhého vatikánského koncilu, radost a naději vycházející z Božího slova, liturgie, a snaží se, aby se v nich odráželo Světlo národů. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay