"Říkej nám oběma mami!"

Vydání: 2004/24 Skauting, 31.10.2004, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Proč nemají homosexuální páry adoptovat děti
Manželství a rodina jsou nejdůležitějšími soudržnými silami každé společnosti. Spojují muže a ženu, prarodiče a vnoučata a umožňují mírovou smlouvu mezi pohlavími a generacemi. Změna jejich pojetí, která chce zahrnout homosexuální soužití do "manželského práva" a adopcí mu poskytnout "právo na dítě", je hlubokým zásahem do historicky tradovaných představ manželství i rodiny. Bude působit destruktivně na děti i na příští generace.


Co znamená právo na adopci
Budiž jasno, že adopční právo homosexuálního páru se nebude vztahovat na strádající sirotky, o něž nikdo nestojí. Manželé, kteří dnes chtějí adoptovat dítě, čekají asi sedm let. Ve skutečnosti půjde o heterologní inseminaci lesbické ženy spermatem dárce a o adopci takto počatého dítěte její partnerkou. U mužských homosexuálních párů půjde o využití dárcovství vajíčka a náhradního mateřství (tzv. náhradní matka přijme do dělohy své vajíčko oplozené "ve zkumavce" spermatem dárce, dítě donosí, porodí a "vrátí" dárci spermatu - pozn. red.).

Sperma i vaječné buňky lze zakoupit, aniž by si ti, kdo je poskytnou, tvořili k budoucímu dítěti nějaký vztah. Obě pohlaví mají přitom za to, že se obejdou jedno bez druhého. Se sílícím pocitem všemohoucnosti se prohlubuje odcizení mezi pohlavími i mezi generacemi - na úkor potomstva.

Lesbička nechce či nemůže mít intimní vztah k muži a mužství. Tím zakládá takovou formaci osobnosti případného dítěte, na níž se otec nepodílí (činí tak vlastně každá žena, která se rozhodne mít dítě, a nežít s mužem). Také homosexuál nechce či nemůže mít intimní vztah k ženě a ženství, proto připraví případné dítě o vztah k matce. Přitom je známo, že u dětí vyrůstajících bez jednoho z rodičů je vyšší riziko duševních poruch, sebevražedného jednání i drogových závislostí, i když nejde o socioekonomickou nouzi.

Dítě vyrůstající u jednoho rodiče cítí, ba i ví, že tu někdo schází. Jeho chybění lze však konstruktivně zpracovat, odtruchlit, a tím jeho neblahé dopady zmírnit. To ale neplatí o známých homosexuálních párech pečujících o dítě. Ty se pokládají za "úplnou rodinu", byť "alternativní", a myšlenku chybění někoho dalšího nepřipouštějí.

V týdeníku Die Zeit (31. 12. 2003) sdělily dvě lesbičky pečující o syna (počatého inseminací), jak si představují jeho vztah k dárci spermatu: syn ví, že existuje otec, ale říkat mu tak nemá, protože by tím "pojmenoval pouze prázdné místo a napadlo by ho, že tu něco chybí". Zákaz pojmenovat chybění otce či matky je křivdou, jíž se homosexuální "úplná rodina" dopouští na dítěti. To pak nemůže nepřítomnost jednoho z rodičů zpracovat - a nemůže ani zvládnout ono minus své vlastní identity, které mu tím bylo způsobeno.

I další známé případy vykazují obdobné aranžmá. Například lesbická partnerka biologické matky, "spolumatka", se cítí oprávněna mluvit o dítěti své družky jako o "svém dítěti". Někde říká dítě oběma ženám mámo, jinde jedné mámo a druhé mami (aby nebylo zřejmé, která je "ta pravá"). Jindy se ta druhá rozhodla převzít otcovskou roli a žádá soud, aby jí přiznal "otcovská práva". Homosexuální muž zase prohlásil o vztahu k svému dítěti: "Jsem taková jeho tátomáma."

Děti vyrůstající v takových "rodinách" to odnášejí poruchou vlastní identity, neboť se tu manipuluje samotným jejich původem. Je-li mateřství a otcovství vydáváno za zaměnitelné, je výsledkem hluboká devalvace obou. Člověk není bezpohlavní; pokud však jeho formace postrádá podnětné působení specificky ženské a specificky mužské pohlavnosti, bude jeho tvář rozbita. Při takovém znetvoření obrazu ženství i mužství lze očekávat, že v dalších pokoleních bude různých poruch identity přibývat.

Lesbička, odmítající důvěrné spojení s mužem, je sice ochotna přijmout jeho sperma, ale nikoli jeho. Tato distance od mužství, jeho znehodnocení, působí na děti destruktivně. Na chlapce přímo, na dívky nepřímo, ale neméně zhoubně.

Empirické studie o homosexuálním "rodičovství"
Stoupenci adopce homosexuálními páry pořád tvrdí, že existují odborné studie, které dokazují, že děti v takovém prostředí prospívají stejně dobře jako v rodinách s matkou a otcem. Ve skutečnosti žádná taková studie neexistuje. Ty, které jsou v této souvislosti uváděny, trpí natolik závažnými metodickými nedostatky, že pro řešení problému nemají význam. Ve Spojených státech se jistá metaanalytická studie (metaanalýza - analýza jednotlivých analýz, prováděná na vyšší úrovni teorie vědy; pozn. red.) zabývala devětačtyřiceti pracemi zmíněného typu a zjistila, že žádná z nich nedokazuje ekvivalenci homosexuálního a heterosexuálního rodičovství.

Naproti tomu existují studie, které poukazují na možné ohrožení dítěte vyrůstajícího s homosexuálními "rodiči". Ani ty nejsou reprezentativní (taková studie totiž zatím neexistuje), jsou však podnětem dalšího zkoumání. K tomu nás zavazuje odpovědnost za dítě i za příští pokolení.

První dlouhodobá studie ukázala, že mladí dospělí muži i ženy, vyrůstající s lesbickými matkami, si pak významně častěji zvolili homosexuální vztah. Jiná studie zjistila, že takové děti častěji trpěly nejistotou stran své pohlavní identity, že dívky vychovávané mužským párem vykazovaly častěji "mužské" chování a chlapci vychovávaní ženským párem se častěji chovali "zženštile" a jedni i druzí měli větší potíže se začleněním do vrstevnické skupiny a s komunikací s těmi spolužáky, kteří byli opačného pohlaví než jejich homosexuální "rodiče". Další studie upozornila na to, že chlapci vyrůstající v lesbických domácnostech si častěji přáli, aby byli v dospělosti ženou. A ještě jiná studie zjistila, že děti z homosexuálních domácností se významně častěji stávaly oběťmi pohlavního (homosexuálního) zneužití.

Existují závažná zjištění, že jeden i druhý homosexuální životní styl přináší zvýšená rizika jako těžké deprese, úzkostné stavy, poruchy příjmu potravy, konzumaci drog, sebevražedné sklony. Zdá se, že domácí násilí se tam vyskytuje dvakrát častěji. U gayů žijících ve vnějškově stabilním párovém soužití přetrvává vyšší sklon k promiskuitě, proto u nich incidence AIDS neklesá (studie z Holandska).

Odvahu k politické "nekorektnosti"
Z těchto zjištění nebudiž vyvozován odmítavý postoj společnosti k homosexualitě. Její příčiny jsou stále nejasné. Nezdá se, že by byla jednoduše "vrozená"; zatím žádná vědecká práce neprokázala její biologickou příčinu. Zato je dosti poukazů na složité souvislosti vývojově psychologického rázu: raná emoční zranění, chronická traumatizace, patologie rodinné struktury, to jsou faktory, jejichž význam nelze popřít. Otázku, co je to homosexualita a odkud se bere, proto nelze v úvahách o právu na adopci ponechat stranou. I když se to zdá politicky nekorektní, mějme odvahu zkoumat, abychom na ni dokázali odpovědět.

Společnost, která nazývá manželstvím či rodinou to, co tím není, se dopouští podvodu na příštích generacích. Žádné "právo na dítě" neexistuje - pro nikoho. I při rodinných rozvratech a rozvodech dbáme, aby si dítě uchovalo vztah k oběma biologickým rodičům. Jeho blaho zakládá jeho právo mít matku i otce. To by mělo být vodítkem politických rozhodnutí. Právo homosexuálů na adopci dětí je proto třeba odmítnout.

Christl Ruth Vonholdtová
Autorka je lékařka a vede Německý institut pro mládež a společnost v Reichelsheimu, studijní a výzkumné středisko ekumenického společenství Christen in der Offensive. Článek otiskla Die Tagespost 21. 2. 2004. Převzato se svolením redakce. Nepatrně kráceno. Přeložil pp. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay