Průzračný svět v Roudnici

Vydání: 2007/9 Vyplatí se život "na psí knížku"?, 27.2.2007

Příloha: Perspektivy

Cesta z Prahy do Roudnice netrvá dlouho, a přece nás vlak za hodinu přenese do jiného světa. Na pražských nádražích, mezi špínou a nepořádkem, se pohybují vykořenění lidé. Je to jako předstupeň pekla: zdá se, že tu nemůže být jiného zájmu kromě peněz, kterých je většinou žalostně málo. Všudypřítomné reklamní billboardy ukazují odhalený zadeček mladé dívky vedle vrásčité tváře ustarané ženy. Je ale na čase opustit tyto kulisy.
Železniční eurokoridor ve směru na Děčín působil po svém zprovoznění jako zjevení civilizace, po roce ale vandalství a nedostatek péče vracejí všechno do starých kolejí. V Kralupech se vlak vyprázdní, můžeme pak v klidu pozorovat krajinu. Je obdivuhodná ve své kráse, nestěžuje si, ačkoliv letos nemohla odpočívat pod sněhem. Sníh je vidět až na vrcholech Českého středohoří, ale to už přijíždíme do Roudnice.
Roudnická galerie v zámecké jízdárně je enklávou soustředěného zájmu a všestranné péče. Nevelký kolektiv pracuje pod vedením ředitelky Miroslavy Hlaváčkové na svých zadáních, po Dotecích země se to současné týká vody (výstava má název Průzračný svět). Je to logické, Roudnice sice leží pod Řípem, ale především nad Labem, a velká řeka často vstupovala do života města. Při stavbě mostu, jezu a propusti, při hrozivých povodních, které obyvatele vytlačovaly do vyšších poloh.
Na výstavě je – kromě jedné mechanické kašny (František Svátek) – voda transponována do uměleckých děl, kašna přeléváním vody obstarává zvukový doprovod. Průzračný svět chápalo třicet vystavujících autorů nejrůznějším způsobem. Jsou zde fotografie, koláže, obrazy a grafika, gobelíny i objekty, architekt (Emil Zavadil) řešil obtížný úkol: tolik individualit „sehrát“ do jednotného celku. Podařilo se. – Jde o krásnou a bohatou výstavu, kde se můžete dívat i přemýšlet, mezi kvalitními pracemi si každý vybere „to své“. Obrazy Jiřího Johna a Olgy Karlíkové, obrazy a grafika Marie Blabolilové, velké barevné dřevořezy Františka Hodonského, kniha o borovicích od Michaela Čtveráčka, skleněný objekt Václava Cíglera či noblesní gobelín Evy Brodské. Je tu ale i nádherná Sudkova sklenice. Umělecká díla nejde řadit za sebou, stojí vedle sebe ve vzájemné úctě.
Václav Sokol
Výstavu lze v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem navštívit až do konce března 2007.
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 18. – 24. června 2019

Bude stát mariánský sloup?

Napětí, strkanice, ale i modlitby a smírná gesta doprovázely sobotní pokus sochaře Petra Váni vrátit zpět na Staroměstské náměstí mariánský sloup.

celý článek


Jubileum Katolických novin

Před 70 lety v předvečer slavnosti Božího těla vyšlo první vydání Katolických novin, předchůdců dnešního KT.

celý článek


Střet s komunisty na Boží tělo

Před 70. lety, na svátek Božího těla 19. června 1949, se biskupové v čele s kardinálem Josefem Beranem svým pastýřským listem otevřeně postavili nastupující komunistické…

celý článek


Boje s šípem i láskou

„Kdo je hrdina?“ ptá se malé dítě rodiče, který poté váhá mezi obrazem knížete Václava, Jaromíra Jágra, nedávným válečným odbojem či postavou ze Star Wars. Kdo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay