Problémy anglikánské církve

Vydání: 2005/35 Co je to štěstí?, 22.8.2005, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Po dlouhých debatách rozhodla letos v červenci generální synoda britské anglikánské církve, že umožní biskupské svěcení i ženám. Rozpory mezi jejím konzervativním a liberálním křídlem, které se zviditelnily už v roce 1994, kdy se začalo s kněžským svěcením žen, se tím ještě více prohloubily. Ještě liberálněji si počíná větev této církve v USA, která udělila první biskupské svěcení ženě už v roce 1985. Nedávno učinila svým nejvyšším představeným biskupa (muže), který otevřeně žije v homosexuálním svazku. Světovému anglikánskému společenství, které tvoří 38 místních církví (většinou v bývalých britských dominiích či koloniích), došla trpělivost a severoamerickou družku ze svých řad vyloučilo.

Britská anglikánská synoda se skládá ze tří komor: biskupů, kleriků a laiků. Platné rozhodnutí se má opírat o nejméně dvoutřetinovou většinu v každé z nich. Idea biskupského svěcení žen získala v prvních dvou pohodlnou většinu, v té laické těsnou (68 procent). Buď jak buď, konzervativní křídlo (které má ke katolické církvi nejblíže) je tam ustupující menšinou. Tvoří je asi osm stovek kněží a několik biskupů. Jeden z nich, Andrew Burnham, biskup z Ebsfleetu, už ohlásil možnost svého přestupu ke katolictví.

Tento proces, z jednoho hlediska okrajový, z jiného významný, trvá ve staré dobré Anglii, kde se před staletími trestalo katolictví popravou, už půldruhého století. Zahájilo ho v předminulém století tzv. Oxfordské hnutí v čele s anglikánským knězem, posléze římskokatolickým kardinálem, jímž byl John Henry Newman. Katolictví ve Velké Británii „posiluje“, byť jen relativně, žeň jeho osobností je však pozoruhodná (namátkou: Chesterton, Belloc, Green, Tolkien...). Vliv anglikanismu současně s tím klesá. Jeho hlavou je královna. Kdo přijde po ní?

Britská říše byla a - a dosud je - i jednou z avantgard modernizace. Křesťanství je tam pod zvýšeným tlakem „ducha doby“. Osudy anglikanismu jsou toho dokladem. Bylo by zbrklé vnímat je stranicky (oni ztrácejí, my získáváme). „Stará křesťanská přesvědčení“ - jak je nazývá dnešní papež - tam nemizí, jak je zřejmé z chování britské veřejnosti za války, po válce i dnes. Svěcení žen, kněžské i biskupské, však svědčí o znejasnění otcovské role, jímž se vyznačuje celá moderní (západní) společnost. Nelze přitom nevidět, že ekumenickému procesu tím vnikla další překážka. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay