26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Povzbudivé setkání

20. 6. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/25 Křesťané a sekulární média, 20.6.2006, Autor: Karel Kraus

Příloha: Perspektivy

Loňský osmdesátník Jan Heller, dlouholetý profesor na Evangelické teologické fakultě, proslul (nejen mezi odborníky a nejen u nás) jako znalec Starého zákona a jeho přesvědčivý, nejednou strhující vykladač. Zejména těch vrstev starých textů, kde vládne hluboké přítmí. Právě tam pomáhá i obeznalému, leč neškolenému čtenáři se rozkoukávat a pak také zahlédat pravou podobu poselství, kterou běžné povědomí nevytušilo či chápe zkomoleně.
Zvláštní radost, abych rovnou neřekl blaho, jakéhosi osvícení zakoušíme tam, kde vynikající biblista takříkajíc před čtenářovýma očima obnažuje významové a strukturní rozdíly mezi hebrejštinou a řečtinou. Dovádí tím k novému porozumění i leckterých neustále citovaných a zdánlivě neproblematických míst (jako třeba o člověku stvořeném „k obrazu Božímu“). Uvědomujeme si přitom, nakolik nás zapuštěnost v tradici řeckého myšlení navádí, ne-li nutí, k racionalizovanému, odtažitému chápání Písma. Pojmovým a převážně o zrakové vjemy opřeným vyjadřováním se řečtina naprosto liší od hebrejštiny. Ta, jak dovozuje a mnoha příklady osvětluje prof. Heller, svým jazykovým ustrojením zakládá a podmiňuje příběhovost biblických svědectví, a proto také umí vystihnout jejich v čase probíhající, dějový, osobní, událostní ráz. (Výraz „k obrazu Božímu“ pak lze a je třeba chápat jako člověku svěřené poslání a „úkol zobrazovat Boha“ jednáním a vztahem ke stvoření. Odkaz na znehybnělou zrakovou představu Boží podoby se tedy proměnil v dění, v trvalý proces zasahující a zavazující celou bytost.) To, co apelovalo především na intelekt, získalo, takto rozkryto, intenzitu a dynamičnost víry zakoušené existenciálně jako životní nasazení.
Zaujat až dramatickou naléhavostí autorových odhalení, připomněl jsem jen určitý, byť prvořadě významný aspekt jedné části či vrstvy jeho díla. Právě na takových podnětech a nově otvíraných průhledech ke smyslu mnohých biblických míst se totiž nejnázorněji ukazuje, jak plodně může úžasná jazyková erudice prostupovat a vyztužovat odpovědné poslání exegetovo, jemuž prof. Heller jistě věnoval ze sebe nejvíc jako vědec i jako duchovní evangelické církve a obdivovaný kazatel.
Činná, nezakřiknutá víra se ovšem dovede angažovat v nejrůznějších podobách i polohách. Jan Heller při svém úspěšném pastýřském, a zejména učitelském působení (velmi iniciativně vždy orientovaném ekumenicky) nelitoval celých let odříkavé, mravenčí, nenápadné práce lexikografické. Ta je ostatně nejčastěji a typicky službou druhým, nejvíc těm, kdo teprve přijdou. Už od mládí přitahován onomatologií (naukou o významu jmen), završil až v nedávných letech své výzkumy této speciální problematiky šestisetstránkovým Výkladovým slovníkem biblických jmen, svým dílem, jak přiznává, nejpracnějším. Alespoň připomenut musí být i jeho objemný a velmi vyhledávaný Biblický slovník sedmi jazyků (Vyšehrad 2000).
Svědomitý a pronikavý interpret, pro něhož je samozřejmostí vyhledávat a reflektovat nejširší souvislosti textu, věnoval významnou etapu svého bádání také úvahám nad pozicí a specifikou křesťanství v kontextu světových náboženství a na to přirozeně navazující problematice původu, vývoje a smyslu náboženství vůbec. Jako habilitovaný religionista a osobitý myslitel přispěl k teoriím dnes hojně pěstovaného oboru vlastní hypotézou, kterou nazval responzivní. Neboť nachází zrod náboženských představ všude tam, kde si „člověk odpovídá na poslední otázky, které ho svírají“.
Náznakem jsem se snažil upozornit alespoň na některé z hlavních disciplín a témat, jimž význačný biblista věnoval valnou část svého životního díla. Jejich volba, rozpětí, přístup k nim i způsob řešení legitimně vzbuzuje zájem také o lidský profil osobnosti, který u prof. Hellera (aspoň co do biografických aspektů) zůstává skromně utajen za výsledky práce. S radostí můžeme nyní konstatovat, že ty, kdo autora nepoznali v osobním kontaktu, a ještě víc asi ty, kdo si ho už dávno váží a uznale sledují jeho publikace, kázání a přednášky, potěšil svými loni vydanými vzpomínkami. Sugestivně je nazval Podvečerní děkování a vydává v nich počet ze svého života a mnohostranného působení řečí nehledanou, uměřenou, zdaleka se vyhýbající nápadné sebestylizaci, jíž bývají memoáry zhusta překořeněny. O sobě, své rodině, přátelích, kolezích, studentech a mnoha významných lidech, které poznal, vypráví jakoby v domácím prostředí, mezi svými, otevřeně, ale zdrženlivě a ohleduplně, důvěrným polohlasem jako při černé hodince. V knížce také přehledně shrnuje své dílo, svá studia a svou vědeckou a učitelskou dráhu. O tom všem, a rozumí se, že také o intenzivní práci ve sborech své církve, hovoří, jak jsme u něho zvyklí: pregnantně, nešroubovaně, s jasnou artikulací i složité problematiky, s výjimečným darem zaujmout a vzbudit důvěru. Podvečerní děkování provází několik autorových textů, příspěvky odborníků k jeho osmdesátinám a velmi užitečná, komentovaná (a rovněž tematicky utříděná) bibliografie.

Jan HELLER: Podvečerní děkování. Vzpomínky, texty a rozhovory. Vyšehrad, Praha 2005
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou