Potraty a zdravý rozum

Vydání: 2007/5 Rozkrájet se pro druhé?, 29.1.2007

Příloha: Perspektivy

V Lidových novinách (13. 1. 2007) se objevil rozsáhlý text věnovaný potratům. Sama o sobě je tato skutečnost pozitivní, protože čím víc se bude o potratech diskutovat, tím větší je šance, že o nich budou lidé přemýšlet. Článek si bohužel neklade za cíl zamyslet se nad celou problematikou hlouběji. Sklouzává po povrchu obvyklého klišé „pěkné to není, radost z toho nemáme, ale každý ať se rozhodne sám“. Jediná etická otázka, která se v textu výrazněji objeví z více stran, je problém přístupu lékařů.
Když jsem před časem napsal pro Perspektivy úvodní článek o tom, co je to lidská osoba a jak je diskuse o kritériích personality důležitá právě pro otázky, jako jsou potraty, vyčítali mi někteří protipotratoví aktivisté, že dělám velký problém z toho, co je podle jejich soudu jasné a snadné. Člověk je osobou (tedy tvorem, který má mimo jiné nezcizitelné právo na život) od početí a hotovo. Podle soudu těchto mých kritiků jsem zbytečně vnášel otázky a problémy tam, kde nejsou. Stále si myslím, že toto hodnocení mých ctěných oponentů je prostě mylné. Shoduji se s nimi v tom, že potrat je zavrženíhodný, ale už ne v přístupu k našim společným názorovým oponentům. Jejich přístup totiž nepřináší možnost smysluplné diskuse s upřímným obhájcem tzv. „práva ženy na volbu“. Jestliže je oběma stranám vše jasné, není o čem diskutovat. A pokud je to každé ze stran „jasné“ jinak, máme smůlu. Zbývá jen osočit protistranu z hlouposti nebo zaujatosti. Přesně tak ovšem výměna názorů o potratech u nás vypadá a k ničemu to nevede. Proto se i nadále domnívám, že je třeba vážně diskutovat a předkládat argumenty.
Ve zmíněném článku Lidových novin však jeden z názorů, a to konkrétně ten nejprobíranější, kterým celý článek začíná i končí, podivně staví celou onu mou výše zmíněnou neshodu s některými protipotratovými aktivisty do velice absurdního světla.
Je to svědectví manželů, kteří počali dítě v raném stadiu svého vztahu. Dítě chtěli, ale ne hned, bránilo by jim v rozvoji. („Bylo naprosto jasné, že je škoda nemít to dítě. Ale na druhou stranu by vůči němu bylo nefér v tom pokračovat.“) Podstoupili tedy potrat. Dnes žijí jako šťastná rodina se dvěma dětmi a tehdejší řešení obtížné situace potratem obhajují. („Díky tomu, že jsme se tehdy rozhodli to dítě nepřijmout, mohla jsem být o sedm let později dobrou matkou dítěti, pro které jsem se pevně rozhodla. Za tím si strašně stojím.“) V citaci je vidět, že mluví o „dítěti“, ne o „tom“ nebo o „zárodku“. O dítěti. A není to jen slovo, je tam i uvědomění si personality, neboť se mluví o „opouštění“. („Přišlo mi to najednou strašně líto – vždyť opouštíte vlastní dítě!“) Čtenář se zde musí pozastavit. Tihle dva lidé, kteří jinak nepůsobí jako nezodpovědné živly, jsou přesvědčeni, že jde o „dítě“, že ho „opouštějí“ (což je zde eufemismus pro „zabíjejí“), ale i když zůstaneme u jemnějšího „opustit“, je přece hrozné své dítě i „jenom“ opustit. A komu by se ještě mohlo zdát přesvědčení těchto rodičů nejasné, nenechá ho na pochybách citace z konce článku. („...bylo nám oběma jasné, že od okamžiku splynutí máme čest s člověkem. O tom jsme se nemuseli dohadovat.“)
Shrňme si to: Počali dítě, bylo jim jasné, že je to člověk, že je to jejich dítě a že ho opouštějí. Vrátím-li se k oné mé debatě s protipotratovými aktivisty, pak se zdá, že moje snaha diskutovat s cílem, aby diskutující pochopili, že počatý tvoreček je lidská osoba, zde vypadá tragikomicky. Ti dva přece věděli, nepotřebovali přesvědčovat. Ale stejně šli na potrat a za tím si stojí. I mí přátelé z protipotratového hnutí by se mohli v rozpacích škrábat za uchem. Těm dvěma z Lidových novin to bylo jasné, ale stejně šli na potrat a za tím si stojí. Dokážu pochopit situaci lidí, kteří nevědí, nepřemýšlejí nebo se mýlí, podlehnou nátlaku nebo strachu apod. Ale při nejlepší vůli nerozumím lidem, kteří věc odpovědně zváží, prodiskutují, vyjasní, a pak se stejně rozhodnou jinak.
Doufám ve dvě věci. Ta první se týká Lidových novin. Když už přišly s textem o závažném společenském a etickém problému, měly by v celé věci pokračovat a dát zaznít různým hlasům. Zůstat jen u jednoho článku, který je dosti jednostranný a navíc se staví do role moudrého chápavého názoru, jenž čtenáře lidsky poučuje, a neotevřít širší diskusi, by byla škoda. Ta druhá věc se týká oněch manželů ze zmíněného článku (pokud jsou reální a nejedná se o autorskou licenci). Když si čtu poslední větu článku („To, že jsme všechny záležitosti okolo potratu řešili společně, založilo pevnost našeho budoucího vztahu“), napadá mě známý citát: „Státy existují těmi ideály, na nichž byly založeny.“ V zájmu těch dvou manželů doufám, že to, co platí pro státy, neplatí pro manželství. To bych v takové situaci opravdu nepřál nikomu.
Tomáš Machula Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay