Potraty a zdravý rozum

Vydání: 2007/5 Rozkrájet se pro druhé?, 29.1.2007

Příloha: Perspektivy

V Lidových novinách (13. 1. 2007) se objevil rozsáhlý text věnovaný potratům. Sama o sobě je tato skutečnost pozitivní, protože čím víc se bude o potratech diskutovat, tím větší je šance, že o nich budou lidé přemýšlet. Článek si bohužel neklade za cíl zamyslet se nad celou problematikou hlouběji. Sklouzává po povrchu obvyklého klišé „pěkné to není, radost z toho nemáme, ale každý ať se rozhodne sám“. Jediná etická otázka, která se v textu výrazněji objeví z více stran, je problém přístupu lékařů.
Když jsem před časem napsal pro Perspektivy úvodní článek o tom, co je to lidská osoba a jak je diskuse o kritériích personality důležitá právě pro otázky, jako jsou potraty, vyčítali mi někteří protipotratoví aktivisté, že dělám velký problém z toho, co je podle jejich soudu jasné a snadné. Člověk je osobou (tedy tvorem, který má mimo jiné nezcizitelné právo na život) od početí a hotovo. Podle soudu těchto mých kritiků jsem zbytečně vnášel otázky a problémy tam, kde nejsou. Stále si myslím, že toto hodnocení mých ctěných oponentů je prostě mylné. Shoduji se s nimi v tom, že potrat je zavrženíhodný, ale už ne v přístupu k našim společným názorovým oponentům. Jejich přístup totiž nepřináší možnost smysluplné diskuse s upřímným obhájcem tzv. „práva ženy na volbu“. Jestliže je oběma stranám vše jasné, není o čem diskutovat. A pokud je to každé ze stran „jasné“ jinak, máme smůlu. Zbývá jen osočit protistranu z hlouposti nebo zaujatosti. Přesně tak ovšem výměna názorů o potratech u nás vypadá a k ničemu to nevede. Proto se i nadále domnívám, že je třeba vážně diskutovat a předkládat argumenty.
Ve zmíněném článku Lidových novin však jeden z názorů, a to konkrétně ten nejprobíranější, kterým celý článek začíná i končí, podivně staví celou onu mou výše zmíněnou neshodu s některými protipotratovými aktivisty do velice absurdního světla.
Je to svědectví manželů, kteří počali dítě v raném stadiu svého vztahu. Dítě chtěli, ale ne hned, bránilo by jim v rozvoji. („Bylo naprosto jasné, že je škoda nemít to dítě. Ale na druhou stranu by vůči němu bylo nefér v tom pokračovat.“) Podstoupili tedy potrat. Dnes žijí jako šťastná rodina se dvěma dětmi a tehdejší řešení obtížné situace potratem obhajují. („Díky tomu, že jsme se tehdy rozhodli to dítě nepřijmout, mohla jsem být o sedm let později dobrou matkou dítěti, pro které jsem se pevně rozhodla. Za tím si strašně stojím.“) V citaci je vidět, že mluví o „dítěti“, ne o „tom“ nebo o „zárodku“. O dítěti. A není to jen slovo, je tam i uvědomění si personality, neboť se mluví o „opouštění“. („Přišlo mi to najednou strašně líto – vždyť opouštíte vlastní dítě!“) Čtenář se zde musí pozastavit. Tihle dva lidé, kteří jinak nepůsobí jako nezodpovědné živly, jsou přesvědčeni, že jde o „dítě“, že ho „opouštějí“ (což je zde eufemismus pro „zabíjejí“), ale i když zůstaneme u jemnějšího „opustit“, je přece hrozné své dítě i „jenom“ opustit. A komu by se ještě mohlo zdát přesvědčení těchto rodičů nejasné, nenechá ho na pochybách citace z konce článku. („...bylo nám oběma jasné, že od okamžiku splynutí máme čest s člověkem. O tom jsme se nemuseli dohadovat.“)
Shrňme si to: Počali dítě, bylo jim jasné, že je to člověk, že je to jejich dítě a že ho opouštějí. Vrátím-li se k oné mé debatě s protipotratovými aktivisty, pak se zdá, že moje snaha diskutovat s cílem, aby diskutující pochopili, že počatý tvoreček je lidská osoba, zde vypadá tragikomicky. Ti dva přece věděli, nepotřebovali přesvědčovat. Ale stejně šli na potrat a za tím si stojí. I mí přátelé z protipotratového hnutí by se mohli v rozpacích škrábat za uchem. Těm dvěma z Lidových novin to bylo jasné, ale stejně šli na potrat a za tím si stojí. Dokážu pochopit situaci lidí, kteří nevědí, nepřemýšlejí nebo se mýlí, podlehnou nátlaku nebo strachu apod. Ale při nejlepší vůli nerozumím lidem, kteří věc odpovědně zváží, prodiskutují, vyjasní, a pak se stejně rozhodnou jinak.
Doufám ve dvě věci. Ta první se týká Lidových novin. Když už přišly s textem o závažném společenském a etickém problému, měly by v celé věci pokračovat a dát zaznít různým hlasům. Zůstat jen u jednoho článku, který je dosti jednostranný a navíc se staví do role moudrého chápavého názoru, jenž čtenáře lidsky poučuje, a neotevřít širší diskusi, by byla škoda. Ta druhá věc se týká oněch manželů ze zmíněného článku (pokud jsou reální a nejedná se o autorskou licenci). Když si čtu poslední větu článku („To, že jsme všechny záležitosti okolo potratu řešili společně, založilo pevnost našeho budoucího vztahu“), napadá mě známý citát: „Státy existují těmi ideály, na nichž byly založeny.“ V zájmu těch dvou manželů doufám, že to, co platí pro státy, neplatí pro manželství. To bych v takové situaci opravdu nepřál nikomu.
Tomáš Machula Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay