Pocta svatému Athanasiovi

Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007

Příloha: Perspektivy

Koncem června vyzdvihl Benedikt XVI. při své generální audi enci zásluhy Athanasia (nar. kol. roku 300), kněze, biskupského sekretáře a posléze biskupa v Alexandrii, metropoli Egypta, který byl tehdy římskou provincií. Jeho jméno bývalo nehezky zčeštěno na „Atanáše“. Doslova znamená „nesmrtelný“. Athanasios věnoval celý svůj život oponování a pranýřování tzv. arianismu, učení, podle kterého Kristus má jen jednu přirozenost, lidskou. Doplatil na to několikerým vyhnanstvím.
Začal už v roce 325 na prvním „ekumenickém“ koncilu v maloasijské Nicei (Nikáji). Každou neděli nahlas recitujeme „nicejsko-cařihradské krédo“, říká se mu též „athanasiánské“ (tomu kratšímu se říká „apoštolské“). Říkáme tam slova „jedné podstaty s Otcem“ (řecky „homoúsios“). Ani si neuvědomujeme, že se odříkáme starého christologického bludu. Tím méně, že tento blud má tuhou životnost – dokonce i v myslích samotných křesťanů – dodnes. Přijmout zvěst, že do osoby Kristovy se vtělil sám Bůh, Stvořitel nebe a země, je pro mnohé „tvrdou řečí“, pro Židy rouháním, pro Řeky bláznovstvím. Když to sdělil Pavel Řekům na athénském Areopágu, opáčili mu diplomaticky, že si ho poslechnou zas „někdy jindy“. V kolika myslích dnešních současníků, i těch pokřtěných, vězí právě takový Řek?
Nikájský koncil tehdy svolal císař Konstantin. Ten, který učinil křesťanství oficiálním náboženstvím svého impéria. Zasadil se o jednotu trůnu a oltáře, proto sklízí dodnes vděk jedněch, ale výhrady druhých. Zdá se, že mu šlo nejen o křesťanství, ale také (možná dokonce víc) o stabilitu říše. Tím spíše jeho synu, Konstantinu II. Arianismus se světské vrchnosti jevil jako jednodušší, pochopitelnější, přijatelnější. Athanasios proto okusil i její nepřízeň. Arianismus proto znepokojoval starou církev ještě mnoho století. Zejména prý nově pokřtěné končiny v Evropě.
K novému životu ho vzkřísilo osvícenství, moderna. Ariánské pojetí k nám doléhá nejen ze spisů Ernesta Renana aj., ale i z populárního muzikálu Jesus Christ – Superstar. Hlásí se k němu nejeden z našich bližních, který chce jít s dobou a blahovolně nepopírá historickou existenci Ježíše z Nazareta. Nihil novum sub sole – nic nového pod sluncem.
od Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay