26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Po lidoveckém sněmování

7. 5. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Zdálky vidíme les, ale nerozeznáváme stromy. Zblízka zase pro stromy nevidíme les. Sjezd jsem vnímal zdálky a s jistým znepokojením. Když jsem totiž předtím sondoval u známých lidovců, jak dopadne, nikdy jsem nedostal odpověď, která by vyjádřila přání, jak by dopadnout měl. Slyšel jsem pouze: „To nikdo neví.“ Pořádat sjezd s tím, že teprve tam se uvidí, svědčí o frustraci. Ta je znát i zvenčí. Od předčasné smrti Josefa Luxe přibývá bezradnosti i poruch vnitrostranické komunikace. Podíl na tom má i nezdar tzv. čtyřkoalice, ztráta hlasů při posledních sněmovních volbách, roztrpčenost členstva nad „Kalouskovou otočkou“ a nejednota při prezidentské volbě. Bylo možno se obávat, že sjezd vyústí v konflikt nebo chaos. Nestalo se tak. Pro lidovce je to dobrá zpráva: neztratili vůli k soudržnosti. Nenarušila ji ani Čunkova aféra, což mnohé pozorovatele překvapí. Přes její nejasné souvislosti (zejména jejího aranžmá a „režie“) jde o mediální výtvor. Zatížil „image“ strany v očích veřejnosti. Sjezd se tím však nenechal znervóznit. I to je dobrá zpráva. S bezradností ani s komunikačními poruchami však neskoncoval. Projevily se v tom, co se stalo jeho hlavní agendou. Tou byly koaliční svízele (zejména zdravotnictví) a problémy „pravo-levé“. Není divu, jsou důležité, zejména ty druhé, souvisejí se samotným programem, a ten zase se samotnou identitou strany a jejím vnímáním. Není možné, že by lidovci význam tématu své identity nepociťovali. Na přetřes se však nedostalo, i když – domnívám se – většinu jejich těžkostí lze odvodit právě od něj. To téma má povahu otázky: „Jak – a zda vůbec – být křesťanskou stranou v současném Česku?“
Odpověď na ni hledali lidovečtí muklové v komunistických lágrech a pak až Josef Lux. Po jeho odchodu už o tom nebylo slyšet, strana se cele soustředila na to, jak si udržet postavení, v němž se ocitla po listopadovém převratu. Tím se nelišila od jiných politicky ambiciózních formací, ty však měly větší štěstí, protože si vytvořily (nejprve ODS, pak ČSSD) vlivnější klientelu, tj. přivábily více lidí z managementu a byrokracie.
Lidovci přesto převzali standardní agendu české polistopadové (dodejme: demoralizované) politiky. Jejich snaha obstát v „soutěži“ je přiměla přijmout její nepsaná marketingová pravidla, která spontánně vyplynula z nových poměrů, tj. z privatizační praxe (za vydatné podpory zkomercializovaných médií). Odcizení pragmaticky uvažujícího vedení (i aparátu) od pasivního členstva se prohloubilo. Důsledkem jsou nejméně dvě vlny rezignace na členství (pokud vím, nebyly analyzovány) a bolestný nedostatek inspirujících osobností, jimž za osmnáct let nebylo dáno vyrůst.
V jiných stranách je tomu podobně, ty ale – jak bylo naznačeno – mají co nabídnout, zajisté s populistickým troubením a bubnováním. Co nabízejí? Vyšší materiální komfort („pravice“), anebo zachování stávajícího („levice“). Lidovcům, jimž není jasno, co jsou zač a co mají chtít, je mezi těmito mlýnskými kameny těžko. Strana přestává být srozumitelnou nejen členstvu a voličům, ale i svým vlastním funkcionářům. Tento její problém zůstává zatím pod povrchem. Na sjezdu dal o sobě vědět velmi nepřímo: zdá se, že aura Miroslava Kalouska, pragmatika polistopadové ražby, kdysi vítaného zachránce a dnes úspěšného ministra financí, pohasla.
Strana, která chce mít křesťanství ve svém vývěsním štítě, začíná cítit, že ji nespasí Kalouskova obratnost. Křesťanství je však v ní zatím Popelkou. Ona si na ně vzpomene, je-li řeč o homosexualitě, o potratech, ale veřejnost na to neslyší. Na co by měla slyšet? Aspoň její část? Na to lidovci zatím nepřišli. Asi to pocítí při blížících se komunálních a senátních volbách. Ta situace obnaží a nastolí onu zásadní otázku, jak – a zda vůbec – být křesťanskou stranou v současném Česku. Nikoli politickým křídlem místní katolické církve, ani regionální jihomoravskou a východočeskou straničkou, ale – křesťanskou stranou. Čili otázku křesťanů v politice dnes. Neměla by se týkat jen lidovců.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou