Po lidoveckém sněmování

Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Zdálky vidíme les, ale nerozeznáváme stromy. Zblízka zase pro stromy nevidíme les. Sjezd jsem vnímal zdálky a s jistým znepokojením. Když jsem totiž předtím sondoval u známých lidovců, jak dopadne, nikdy jsem nedostal odpověď, která by vyjádřila přání, jak by dopadnout měl. Slyšel jsem pouze: „To nikdo neví.“ Pořádat sjezd s tím, že teprve tam se uvidí, svědčí o frustraci. Ta je znát i zvenčí. Od předčasné smrti Josefa Luxe přibývá bezradnosti i poruch vnitrostranické komunikace. Podíl na tom má i nezdar tzv. čtyřkoalice, ztráta hlasů při posledních sněmovních volbách, roztrpčenost členstva nad „Kalouskovou otočkou“ a nejednota při prezidentské volbě. Bylo možno se obávat, že sjezd vyústí v konflikt nebo chaos. Nestalo se tak. Pro lidovce je to dobrá zpráva: neztratili vůli k soudržnosti. Nenarušila ji ani Čunkova aféra, což mnohé pozorovatele překvapí. Přes její nejasné souvislosti (zejména jejího aranžmá a „režie“) jde o mediální výtvor. Zatížil „image“ strany v očích veřejnosti. Sjezd se tím však nenechal znervóznit. I to je dobrá zpráva. S bezradností ani s komunikačními poruchami však neskoncoval. Projevily se v tom, co se stalo jeho hlavní agendou. Tou byly koaliční svízele (zejména zdravotnictví) a problémy „pravo-levé“. Není divu, jsou důležité, zejména ty druhé, souvisejí se samotným programem, a ten zase se samotnou identitou strany a jejím vnímáním. Není možné, že by lidovci význam tématu své identity nepociťovali. Na přetřes se však nedostalo, i když – domnívám se – většinu jejich těžkostí lze odvodit právě od něj. To téma má povahu otázky: „Jak – a zda vůbec – být křesťanskou stranou v současném Česku?“
Odpověď na ni hledali lidovečtí muklové v komunistických lágrech a pak až Josef Lux. Po jeho odchodu už o tom nebylo slyšet, strana se cele soustředila na to, jak si udržet postavení, v němž se ocitla po listopadovém převratu. Tím se nelišila od jiných politicky ambiciózních formací, ty však měly větší štěstí, protože si vytvořily (nejprve ODS, pak ČSSD) vlivnější klientelu, tj. přivábily více lidí z managementu a byrokracie.
Lidovci přesto převzali standardní agendu české polistopadové (dodejme: demoralizované) politiky. Jejich snaha obstát v „soutěži“ je přiměla přijmout její nepsaná marketingová pravidla, která spontánně vyplynula z nových poměrů, tj. z privatizační praxe (za vydatné podpory zkomercializovaných médií). Odcizení pragmaticky uvažujícího vedení (i aparátu) od pasivního členstva se prohloubilo. Důsledkem jsou nejméně dvě vlny rezignace na členství (pokud vím, nebyly analyzovány) a bolestný nedostatek inspirujících osobností, jimž za osmnáct let nebylo dáno vyrůst.
V jiných stranách je tomu podobně, ty ale – jak bylo naznačeno – mají co nabídnout, zajisté s populistickým troubením a bubnováním. Co nabízejí? Vyšší materiální komfort („pravice“), anebo zachování stávajícího („levice“). Lidovcům, jimž není jasno, co jsou zač a co mají chtít, je mezi těmito mlýnskými kameny těžko. Strana přestává být srozumitelnou nejen členstvu a voličům, ale i svým vlastním funkcionářům. Tento její problém zůstává zatím pod povrchem. Na sjezdu dal o sobě vědět velmi nepřímo: zdá se, že aura Miroslava Kalouska, pragmatika polistopadové ražby, kdysi vítaného zachránce a dnes úspěšného ministra financí, pohasla.
Strana, která chce mít křesťanství ve svém vývěsním štítě, začíná cítit, že ji nespasí Kalouskova obratnost. Křesťanství je však v ní zatím Popelkou. Ona si na ně vzpomene, je-li řeč o homosexualitě, o potratech, ale veřejnost na to neslyší. Na co by měla slyšet? Aspoň její část? Na to lidovci zatím nepřišli. Asi to pocítí při blížících se komunálních a senátních volbách. Ta situace obnaží a nastolí onu zásadní otázku, jak – a zda vůbec – být křesťanskou stranou v současném Česku. Nikoli politickým křídlem místní katolické církve, ani regionální jihomoravskou a východočeskou straničkou, ale – křesťanskou stranou. Čili otázku křesťanů v politice dnes. Neměla by se týkat jen lidovců. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay