ODS, ČSSD a Turecko do EU

Vydání: 2005/2 Samota na mateřské, 4.1.2005, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Snad není chybou pokládat za dvě naše voličsky nejsilnější demokratické strany ODS a ČSSD. Komunisté by asi nesouhlasili, ale marná sláva, pořád jsou stranou „zvláštního ražení“, jak pravil báťuška Stalin. – Ty dvě první si své poslání rozdělily zvláštním způsobem. ČSSD je otevřeně a snad i upřímně „proevropská“. Naproti tomu projevila neschopnost řešit vzrůstající zadluženost země (cosi takového slibovala, ale málem se kvůli tomu rozpadla). ODS je snad schopna řídit hospodářskou politiku rozumněji (zatím o tom jen mluví, ale tak důrazně, že snad necouvne). Nedávno však překvapila svou nechutí k evropské integraci. – Bude-li ekonomicky myslící a evropsky cítící volič váhat jen mezi těmito dvěma, bude v obtížné situaci. Mohl by dopadnout jako tzv. Buridanův osel. Ten, jak známo, pošel hlady v blízkosti dvou hromádek sena, protože si nedokázal vybrat.

***

Turecko má cestu do EU otevřenou, nelze jinak, sliby se mají plnit. Jak to asi dopadne? Splní-li se optimistická očekávání, bude to znamenité. Splní-li se ta pesimistická, pak běda. Optimisty jsou evropští liberálové a socialisté, pesimisty konzervativci, řečeno velmi zhruba. Prognózy těch prvních nikdy pořádně nevyšly. Spíše docházelo na slova těch druhých, není-liž pravda? – Ve vztahu EU kontra Turecko sice nejde o maligní podobu střetu civilizací, ale jsou to dva světy a nějak se střetávají. Ten první je duchovně rozháraný, vnitřně konfliktní a vymírá. Druhý si je sám sebou jist a osvědčuje populační zdatnost. Konfrontace staroby a mladosti? Je to asociace zjednodušující, ale těžko se jí ubránit a nevzpomenout Říma a barbarů ze Severu či Byzance a barbarů od Východu. Jsou i novější ilustrace. Poměr křesťanských Srbů a muslimských Albánců v Kosovu byl na počátku minulého století jedna ku jedné, na jeho konci jedna ku devíti.

Turecko má před sebou zkušební dobu deseti let. Uvidíme, jak upřímně se přizná ke genocidě Arménů (1915). Ještě jedno kritérium bychom měli bděle sledovat: jak se bude v Turecku dařit jeho křesťanské menšině. Pro srovnání nám může posloužit situace turecké menšiny třeba ve Spolkové republice.        

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay