Odešel jezuita Josef Kadlec

Vydání: 2008/48 Žít v souladu s přírodou, 24.11.2008

Příloha: Perspektivy

V řádové komunitě při St. Joseph´s University ve Philadelphii se 3. listopadu uzavřel bohatý život kněze a lékaře Josefa Kadlece. Narodil se 19. února 1929 v Praze. Kromě harmonické rodiny jeho další vývoj ovlivnilo i členství ve skautském středisku Mawadani, kde si vysloužil přezdívku Pepánek. Po maturitě v roce 1948 uvažoval o vstupu do jezuitského řádu, ale tehdejší provinciál mu vzhledem k politické situaci poradil studovat jiný obor. Byl tedy přijat na lékařskou fakultu UK, kterou ukončil v roce 1953. Téměř deset let pracoval v oddělení alergologie a imunologie ve Státním zdravotním ústavu. Později v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v oddělení mikrobiální senzitivity na antibiotika obhájil svou vědeckou kandidaturu. Jeho práce zaujala předsedu komise prof. Jiřího Sedláka natolik, že mu nabídl místo asistenta Lékařské fakulty hygienické UK. Na fakultě pobyl Josef Kadlec poměrně krátce, neboť už na podzim v roce 1966 byl vybrán komisí OSN pro OFSANPAN (Oficina Sanitaria Panamericana) pro dvouletou funkci asesora s úkolem vymýcení infekčních a tropických chorob, zvláště tuberkulózy, lepry a Chagasovy choroby. V dubnu 1967 odletěl do Caracasu, kde mu byla kromě Kuby a Haiti svěřena celá Střední a Jižní Amerika. Zde se navíc stal ještě mimořádným posluchačem filozofie na místní Universidad Católica Andrés Bello. Po oficiálním prodloužení pobytu o další dva roky bylo Josefu Kadlecovi v OFSANPAN nabídnuto stálé místo, ale on se rozhodl konečně vstoupit do jezuitského řádu. Před vstupem nemohl využít dovolení navštívit rodnou vlast, protože se právě stal emigrantem. Noviciát strávil v Rainhillu u Liverpoolu, kde mohl chodit i na stáže do nemocnice. Na konci roku 1972 začal studovat teologii na Heythrop College na univerzitě v Londýně, kterou dokončil o čtyři roky později. V roce 1977 přijal jáhenské a kněžské svěcení. V Anglii mu byl uznán diplom z Karlovy univerzity a získal titul docenta. Poněvadž se zajímal o nový obor – bioetiku, rozhodl se doplnit si vzdělání ještě na Georgetownské universitě ve Washingtonu, kde pak jako člen tamější jezuitské komunity přednášel bioetiku až do roku 2000. V následujících letech připravoval publikaci o imunologii.
Po listopadu 1989 přilétal dvakrát ročně do Prahy, přednášel na KTF i na různých shromážděních, dával exercicie spolubratřím z různých řádů a samozřejmě i laikům. Každou neděli přicházel koncelebrovat nebo zastupovat do kostela svatého Havla, který před svým odchodem do zahraničí pravidelně navštěvoval, a kde se stal štědrým podporovatelem početných rodin.
Helena Čižinská Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay