"Odcházení" o lidské malosti a směšnosti

Vydání: 2011/14 Almužna, 30.3.2011, Autor: Lukáš Jirsa

Příloha: Doma

Film Odcházení v režii Václava Havla je groteskním příběhem o lidské malosti a směšnosti. Příběh odcházejícího kancléře Riegera, který se musí vyrovnat se ztrátou svého společenského postavení, tepe mnohé nešvary nejen politického života.

Václav Havel – dramatik, náš bývalý prezident a stále zářící světová intelektuální celebrita – převedl do filmové podoby svoji zatím poslední divadelní hru Odcházení (2007), která byla uvedena na mnohých divadelních scénách u nás i v zahraničí. Hru o konci jedné politické kariéry začal Havel psát již před Sametovou revolucí a po skončení své politické dráhy ji pak definitivně dopracoval – zajisté i na základě svých dlouholetých zkušeností v politice. Ústřední postavou Havlova dramatu je postarší vysloužilý politik – kancléř Rieger (Josef Abrhám). Ten právě opustil nejvyšší státní funkci, a tak se vyrovnává nejen se ztrátou své „životní role“, ale také s faktem střídající se politické garnitury. S tím souvisí i skutečnost, že se bude muset vystěhovat z vládní vily, která se jemu i jeho rodině během let jeho vládnutí stala domovem. Dochází tedy k rozpadu celého Riegerova života: ztrácí kariéru, domov i své nejbližší. Celý děj filmu se odehrává právě před honosnou vilou, kterou spolu s idealistickým Riegerem obývá i jeho dlouholetá oddaná přítelkyně Irena (Dagmar Havlová), mírně zapšklá matka (Vlasta Chramostová), patolízalský a zrádný tajemník (Oldřich Kaiser), unavený sluha (Stanislav Zindulka) a mnozí další. Neméně důležitou postavou je Riegerův cynický politický protivník a nástupce ve funkci Klein (Jaroslav Dušek), který se bez větších skrupulí snaží ze situace vytěžit maximum pro sebe a pro „svůj“ nastupující režim.

Na mušce nejen politici

Václav Havel se při převodu své divadelní hry na filmové plátno nepustil do žádných radikálních posunů. Divadelnost Odcházení nijak nepotlačuje, naopak si s tímto nepopiratelným faktem hraje a zdůrazňuje jej. Zároveň také akcentuje komičnost příběhu, jehož poetika vychází – stejně jako ostatní Havlovy hry – z tradice absurdního divadla. Havel ukazuje svého hrdinu Riegera, v němž můžeme samozřejmě vidět i odlesky samotného autora, jako ztraceného idealistu. Ten se nekonečným opakováním stále stejných frází o tom, že „do středu svého politického myšlení postavil člověka“, nenávratně odcizuje realitě – a to za neustálého podporování svého nejbližšího okolí. Havel ale nezesměšňuje jenom vyprázdněnost politických frází, terčem výsměchu se mu stávají i média, zde reprezentovaná bulvárním deníkem s okatým názvem Fuj!, jehož zítřejší, a dokonce i pozítřejší vydání nosí reportér deníku bez uzardění v brašně. Nepochybně podstatným prvkem je také soustředění se na různě pokřivené mezilidské vztahy, na lidskou slabost, úskočnost a prospěchářství.

Není malých rolí

Herecký ansámbl utváří kompaktní celek různě vyšinutých postav a postaviček. Vedle „rozpadajícího“ se Riegera, kterého s narůstajícím vnitřním napětím zosobnil Josef Abrhám, je nutné vyzdvihnout výkon Dagmar Havlové, která na svoji „oddaně-nervní“ Irenu strhává značnou – a zaslouženou – pozornost. Havel ovšem zvolením vyhraněného komického způsobu hraní a zdůrazněním veskrze negativních vlastností jednotlivých postav dokázal i z malých rolí vypracovat výrazné charaktery (viz kameraman Stanislav Milota v roli bulvárního fotografa či Jan Budař v roli uťáplého Riegerova zetě). Film Odcházení vybočuje z dlouhé řady téměř zaměnitelných českých snímků nejen kvůli jménu svého autora. Havlova filmová prvotina by díky svému osobitému absurdnímu duchu a konzistentnímu (i když divadelnímu) filmovému uchopení stála za pozornost i sama o sobě.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 10. – 16. července 2018

Velehradská pouť i se sv. Ludmilou

Před obrazem Panny Marie a vedle ostatků sv. Ludmily se na Velehradě 5. července slavila cyrilometodějská poutní mše, při které biskupové zasvětili zemi Mariinu Neposkvrněnému Srdci.

celý článek


Česká církev zve evropské biskupy

Na čtyřicet předsedů biskupských konferencí Evropy možná už za dva roky navštíví Prahu. Pozvánka pro ně byla jedním z bodů jednání České biskupské konference.

celý článek


Blízký východ, kořen našich duší

Papež František pozval do jihoitalského Bari, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, patriarchy všech církví zastoupených na Blízkém východě. Společně prosili o Boží…

celý článek


Vietnamští komunisté: Umlčte kněze

Vietnamská církev bývá nazývána „první dcerou církve“ v Asii, evangelium se tu hlásá už půl tisíciletí. Zároveň zde ale už třiačtyřicet let vládnou komunisté…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay