Vydání: 2018/17 Kardinál Josef Beran už je doma, 24.4.2018, Autor: Pavel Hošek

Příloha: Perspektivy 17

Pouto láskyplné věrnosti má podle tohoto podobenství povahu „vzájemného zůstávání“. Jak svorně dosvědčují mistři a mistryně křesťanské spirituality a řeholního života, Ježíšova slova o vzájemném zůstávání mají především duchovní, mystický význam. Stejně jako mnohé jiné výpovědi Janova evangelia ukazují na cestu k niternému mystickému sjednocení mezi milujícím a Milovaným.
Žít tak, jako žil Ježíš
Podobenství o vinném kmeni a ratolestech má ale ještě jeden význam, docela konkrétní a praktický, srozumitelný i těm, kdo nemají tolik rozvinutý smysl pro mystickou rovinu křesťanského života. Klíčem k tomuto praktickému významu je opakovaně použitý výraz „ovoce“: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce“ (Jan 15,5). Použitý výraz docela zřetelně naznačuje, že zůstávání v Kristu přináší viditelné plody – to znamená, že nezůstane bez hmatatelného dopadu na jednání, postoje a priority. Nebo stručně řečeno: zůstávání v Kristu proměňuje život.
A víme docela konkrétně, jak si takovou proměnu představit. Ostatně 1. list Janův mluví o důsledcích zůstávání v Kristu naprosto lapidárně: „Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on“ (1 Jan 2,6). A najednou je zřejmé, že niterné zůstávání v Kristu ústí do životního stylu následování. Následovat Krista znamená „žít, jako žil on“, doslova: napodobovat ho. Stojí přece psáno, že Ježíš je cesta (Jan 14,6). Následování znamená napodobování, imitatio Christi, jak by řekl Tomáš Kempenský (1380–1471), autor slavné stejnojmenné knihy. A v této záležitosti naštěstí nikdo nemusí tápat. Vždyť Matouš, Marek, Lukáš i Jan zaznamenali bohaté, jakoby trojrozměrné svědectví o jeho životním příběhu, takže víme docela přesně, „jak žil on“.
Nudit se určitě nebudeme
Vrátíme-li se na okamžik k symbolickému obrazu vinného keře, můžeme tutéž myšlenku vyjádřit tak, že kdo zůstává jako ratolest napojen na kmen, z něhož vyrůstá, neschne a nechřadne, ale je trvale napájen životodárnou mízou kmene, jejíž svébytná kvalita se samozřejmě projeví v ovoci, které vyroste a uzraje na každé živé větvi či větévce. A ptáme-li se na povahu, vzhled a vlastnosti onoho ovoce, které má každá plodná ratolest přinášet, jistě smíme zavolat na pomoc také svatého Pavla, který v Listu Galatským nabízí úplně konkrétní devítičlennou charakteristiku: „Ovoce Božího Ducha... je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání“ (Gal 5,22-23). Ano, takto „žil on“, toto je nezaměnitelný rukopis Ježíšova charakteru, který má být Duchem Svatým zformován také v těch, kteří „v něm zůstávají“.
Je to bezpochyby bohatá volnočasová náplň až do konce života – nudit se určitě nikdo nebude, o dobrodružství jistě nebude nouze. Láska je totiž vynalézavá, tvořivá a praktická. Zůstává-li kdo v Kristu, nepodaří se mu to utajit, ani kdyby chtěl. Bude to znát, projeví se to, okolí si toho všimne.
Nebýt jako kyselé hrozny
A nakolik se cítíme osloveni Ježíšovým pozváním, týká se toto zaslíbení a tato výzva i nás. Dovolíme-li nebeskému Vinaři, aby nás jako ratolesti čistil a tříbil (Jan 15,2), naše ovoce bude růst a zrát, stejně jako my. Takže už nebudeme nezralí, nebudeme jako kyselé hrozny na neduživých větvích. Naopak, budeme stále více způsobilí k tomu, abychom, jak krásně říká apoštol Pavel, „dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti“ (Ef 4,13).