O globalizaci, chudobě a poslání katolických lékařů

Vydání: 2006/30 Křesťané a lenost, 24.7.2006

Příloha: Perspektivy

„Globalizace je dar s neomezeným potenciálem působit dobro i zlo. Je-li založena na sociální spravedlnosti, může přispívat k ekonomickému osvobození nerozvinutého světa. Nedbá-li se však lidské důstojnosti, lidských práv a spravedlnosti, může globalizace dále rozšiřovat nesmírnou propast mezi privilegovaným světem a světem chudoby.“
(Stephen Fernandes)


***

Světová federace asociací katolických lékařů (FIAMC) uspořádala svůj již 22. celosvětový kongres, který se konal v květnu letošního roku ve Španělsku. Mezi 1 500 účastníky ze všech kontinentů převažovali vzhledem k tématu zástupci z chudých a rozvojových zemí. Dost účastníků přijelo i ze zemí postkomunistických. Jejich účast byla subvencována, a tak se tohoto setkání mohla poprvé zúčastnit např. početná delegace z Ukrajiny. I česká delegace měla poměrně silné zastoupení a převažovali v ní – až na několik výjimek – lidé spíše mladší. Mezi africkými účastníky převládali sympatičtí biskupové katolických diecézí ze subsaharských zemí. Charakteristický pro evropskou situaci byl malý počet účastníků ze zemí západní Evropy. V kuloárech se uvažovalo, že důvodů takového nezájmu mohlo být několik: jednak jejich odpor ke „spolkaření“, ale také členství řady z nich v různých jiných organizacích, případně i určité rozpory uvnitř místních církví, které se vždy nedaří řešit v úctě, lásce a toleranci.
Za patrona kongresu byl zvolen katalánský lékař a kněz - blahoslavený Pere Tarrés. Slavnostního zahájení se zúčastnili významní zástupci církve i státu a úvodní programový projev na téma globalizace, chudoba ve světě a poslání církve pronesl kardinál Renato Martino, předseda Papežské rady pro spravedlnost a mír (Justitia et pax).
Program byl bohatý – mimo bloky přednášek v hlavním sále probíhala paralelní sympozia představující různé aktivity katolických lékařů ve třetím a čtvrtém světě (tj. ve světě chudoby v rozvinutých zemích). Pozornost si zasloužila zejména organizace Mater Care, která se věnuje péči o těhotné ženy a rodičky a školí i porodní asistentky v jihovýchodní Asii a Africe, dále sympozium katolických psychologů, workshop o přirozeném plánování rodičovství a program Teen-Star zaměřený na citovou a sexuální výchovu mladé generace. Z doprovodných výstav nás zaujala prezentace misijních činností různých řádů, kongregací a laických sdružení; zástupci Epiphany Medical Missions promítali filmy o dispenzářích a denních centrech pro bezprizorné děti v Petrohradě a Nigérii. Jde o mezinárodní lékařskou organizaci se sídlem v Brně, kterou vede MUDr. Pavel Zvak. Pokud jde o českou účast, ve volných sděleních vystoupil MUDr. Marcel Drlík, který představil karmelitánskou misii ve Středoafrické republice a přednesl své zkušenosti z práce v tamní nemocnici. Právo na dostupnou zdravotní péči V prvním bloku přednášek věnovaném dostupnosti zdravotní péče, právům těch nejchudších a problémům spravedlnosti v péči o zdraví vystoupil indický delegát Rev. Dr. Stephen Fernandes, ředitel bioetického centra FIAMC v Bombaji. Ve svém příspěvku se zamýšlel nad dopadem přechodu od národní tržní ekonomiky ke globálnímu tržnímu hospodářství s mezinárodním finačním a výrobním systémem. Tato změna, která prospívá zemím s velkými a silnými ekonomikami a také zdatným jedincům, zároveň rozšiřuje propast mezi nimi a chudými zeměmi. Během posledního desetiletí tyto polarizující síly zesílily a vytvořily navíc zhruba sto milionů chudých uvnitř bohatých společností k 1,3 miliardy lidí „na periferii“, žijících za méně než jeden dolar denně - tímto způsobem definuje Světová banka extrémní chudobu. Podle Stephena Fernandese vyžaduje globální tržní hospodářství globální etiku se spravedlivými sociálními poměry.
Chudoba ohrožuje zdraví, vede ke vzniku nemocí a k nedostupnosti přiměřené léčby. Nemoc zase zhoršuje chudobu postižených jedinců a jejich rodin. Podle odhadu Světové banky žije na světě 6 miliard lidí v chudobě, z toho 1,1 miliardy (jedna šestina lidstva) v extrémní chudobě. V počtu chudých je na prvním místě Asie, v samotné Indii je extrémně chudých 250 milionů obyvatel. Procentuálně však vede Afrika, kde je extrémně chudých téměř polovina lidí. Na celém světě umírá ročně 8 milionů obyvatel prostě proto, že jsou tak chudí, že nemají ani na živobytí. Přitom nejpostiženějšími mezi chudými, a tím také nejvíce zdravotně ohroženými už od dětství jsou osoby ženského pohlaví. Bioetickým problémem je dnes spravedlnost Důstojnost lidské osoby stvořené k Božímu obrazu a Kristem vykoupené je vlastním a nejhlubším základem lidských práv, mezi něž patří také právo na přiměřenou zdravotní péči. To je také oficiálním učením církve obsaženém v dokumentech Populorum Progressio a Pacem in Terris. Péče o nemocné má být prostoupena láskou k bližnímu, ale protože jde o základní lidské právo, musí být poskytována v rámci spravedlivého systému. Je přitom pochopitelné, že rozsah a kvalita péče se liší podle ekonomických možností a tradic té které země. Proto se také musí lišit zdravotnické systémy bohatých a rozvojových zemí.
I pro rozvojové země platí podle Stephena Fernandese, že spravedlivý systém zdravotnictví musí vyhovovat kritériím dostupnosti, efektivity, kvality, rovnosti a udržitelnosti. Liberální model zdravotnictví, který počítá s tím, že lidé mají být schopni starat se o vlastní zdraví, dostatečně nepřihlíží k tomu, že právě lidé nemocní a různě handicapovaní takového výkonu nejsou schopni a že chudí lidé si nemohou platit komerční zdravotní pojištění. Proto autor doporučuje komunitární systém zdravotní péče, kdy základní péči, zdravotní výchovu, prevenci a podporu zdraví poskytují místní školení dobrovolní zdravotníci, kteří pak podle potřeby zprostředkují kontakt do zdravotnických středisek a nemocnic různého stupně. Financování nutné péče doporučuje autor systémem svépomocných „družstevních“ pokladen. Indické zdravotnictví je z nejvíce privatizovaných na světě. To spolu s patenty udělovanými farmaceutickým společnostem vedlo k ohromnému zdražení zdravotní péče. Z více než jednoho milionu indických lékařů pracuje většina ve velkých, dobře vybavených zařízeních - o práci na venkově není zájem a věnují se jí ti, kteří nejsou schopni uplatnit se jinak. Školné se splácí po dokončení studia, takže mladí lékaři se pak snaží co nejvíce „vyždímat“ své pacienty. Proto např. lékařská fakulta sv. Jana v Bangalore zavedla systém, podle něhož jsou přijímáni k bezplatnému studiu ti uchazeči, kteří se po absolutoriu zaváží dva roky pracovat v chudých venkovských oblastech a ve velkoměstských slumech. Autor uzavřel svůj referát výzvou k solidaritě. Lidský život nesmí být komercializován. Proces globalizace by měl zahrnovat globální soucítění a solidaritu s trpícími lidskými bytostmi, aby bylo dosaženo dobra pro všechny. Pouze zdravá globální etika soustředěná nejen na ekonomické imperativy, ale i na spravedlnost a sociální odpovědnost může vtisknout globalizaci lidskou tvář.

Afriku decimuje chudoba a válka
Situaci afrického zdravotnictví vylíčil na modelu Pobřeží slonoviny biskup z Abidžanu mons. Joseph Ake. V zemi s více než 15 miliony obyvatel a s třímilionovým hlavním městem je velice nedostatečné a špatně vybavené veřejné zdravotnictví, charakterizované navíc nedostatečnou kvalifikací a odpovědností zdravotnických pracovníků. Nemocní musí za zdravotní služby platit, proto je pro mnohé z nich zdravotní péče nedostupná. Veřejná zdravotnická zařízení jsou organizována na několika úrovních až po univerzitní nemocnice, které poskytují péči převážně chudému obyvatelstvu. Soukromý sektor slouží střední a majetnější vrstvě, ale i tam péče nedostačuje. Příjmy lékařů jsou malé a vedou k jejich značné fluktuaci a vyhledávání lépe placených míst. Během posledních dvou desetiletí se zkrátila očekávaná délka života obyvatel z 58 na 50 let. Hlavní příčinou je infekce HIV/AIDS, ale uplatňují se i další faktory, především ekonomické, a také nehygienické životní prostředí vedoucí k velkému výskytu endemických, infekčních a parazitárních chorob. Mateřská úmrtnost je 840 na 100 tisíc porodů, kojenecká úmrtnost je 92 promile, 14 procent dětí se nedožije pěti let.

Africká nemocniční pastorace
K náboženským konfliktům v Abidžanu přes různost vyznání místní populace nedochází. V zemi je 14 katolických diecézí a situace v zemi vyžaduje, aby se církev angažovala ve zdravotní péči. Věnuje se především pastoraci ve veřejných i soukromých zařízeních, často přes odpor a nepochopení se prosazuje služba nemocničních kaplanů - kněží i pastoračních pomocníků, kteří jsou často jakýmisi zastánci nemocných a upozorňují na nedostatky v profesionální péči. Jejich působení není soustředěno jen na nemocné a jejich rodiny, ale slouží i evangelizaci a povzbuzování ošetřujícího personálu. V plánu je zřízení katolických nemocnic a zdravotních středisek přičleněných k velkým farnostem, stejně jako škol pro zdravotníky. K tomuto účelu jsou ovšem zapotřebí peníze a podpora ze zahraničí. Realizace takových plánů je komplikována válečnými konflikty v zemi a pouhou lidskou silou je nemožná.

„Levicovost“ Latinské Ameriky
Vystoupení referentů z Latinské Ameriky byla zaměřena radikálně politicky proti vládě globalizovaného kapitálu. Účastníkům z postkomunistické Evropy připomínala jejich rétorika překonanou minulost, i když předkládali reálné a aktuální problémy.

Evropské otazníky
Evropští katoličtí lékaři se dnes zaměřují na bioetické problémy začátku a konce života, na etiku výzkumu a na problémy, které s sebou nesou nové biotechnologické objevy, jejichž uplatnění je však sporné i z hlediska globální spravedlnosti. Národní asociace katolických lékařů hledají svou tvář a naplnění svého poslání v nových poměrech (to platí především pro „staré“ země EU). Prezident Evropské federace asociací katolických lékařů (FEAMC), pražský profesor Josef Marek, proto předložil ve svém zásadním projevu řadu otázek a podnětů pro její další činnost.
Jak ve své homilii v barcelonské katedrále řekl mons. José Luis Redrado: „V jednotě se vzkříšeným Pánem buďme disponibilní, otevření pro potřeby našeho světa, nemocných a církve. Uplatňujme dary, které jsme získali křtem a dalšími svátostmi - upřímnost, odvahu, mír, radost, velkomyslnost, věrnost, důslednost a lásku. Ať se projeví plody Ducha ve vašem povolání katolických lékařů. Spolu s vědeckým a technickým pokrokem to bude nejlepším vyústěním kongresu.“
Další podrobné informace o kongresu a kontakty: http://web.telecom.cz/AKKL/
Dagmar Pohunková
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay