Nesnáze a pokroky srůstání ruské církve

Vydání: 2006/30 Křesťané a lenost, 24.7.2006

Příloha: Perspektivy

Nejednota křesťanů je pohoršením pro svět. Je popřením jejich věrohodnosti. Všichni to víme. Z důvodů, které vedly před staletími k rozkolům, bychom se dnes už asi nerozcházeli, přesto je sbližování nesnadné. Staré rány se nezapomínají a vzájemné odcizení, které následovalo po rozdělení, zapustilo hluboké kořeny. A to i tehdy, když rozdělení nastalo působením nepřátelských sil zvenčí. To je případ ruské pravoslavné církve.
Reakcí na bolševický teror byl hromadný odchod z vlasti. Běženci z řad křesťanů se sešli v roce 1920 v srbských Karlovicích, prohlásili své shromáždění za církevní sněm (sobor) a rozhodli se organizovat ruské pravoslavné křesťany v exilu, aniž by se chtěli formálně oddělit od církve doma. K tomu došlo až později. Po smrti pronásledovaného patriarchy Tichona si církev v Rusku už nesměla zvolit nejvyššího představeného a metropolita Sergej byl donucen vyhlásit naprostou loajalitu církve sovětské moci (1927). Exilová část církve ho prohlásila za Antikrista, deklarovala svou suverenitu, byť dočasnou (dokud potrvá „bezbožná moc“ nad Ruskem), a zvolila si metropolitu se sídlem v USA.
Brutální perzekuce doma, infiltrace církevních struktur agenty NKVD a na druhé straně poměry svobodného světa, umožňující i hmotné zabezpečení – dvě odlišná prostředí, v nichž se obě větve mentálně zcela vzdálily. Vzájemná nedůvěra trvala i po pádu sovětského režimu. Teprve na naléhání prezidenta Putina, který se v roce 2003 při návštěvě USA setkal s metropolitou Lavrem, nejvyšší autoritou exilové církve, začalo opatrné sbližování. Vytvořily se společné komise, v roce 2004 navštívil exilový metropolita patriarchu Alexije II. a obě strany vydaly vstřícná prohlášení. Ta exilová uznala, že Sergej byl obětí tragického kompromisu, a ta domácí prohlásila, že nad loajalitou církve vůči státu stojí věrnost Bohu. Roztržka není zažehnána zcela, exil trvá na důkladnějším vyrovnání se s minulostí, nejsou vyřešeny majetkové problémy (exilová církev je zámožná), ale proces sbližování se už asi nezastaví. Nelze však nevidět otazník, který se nad ním vznáší: tím, kdo ho zahájil, byl – Vladimír Putin. Jakým způsobem asi ovlivní srůstání pravoslavné Rusi ekumenu v širším smyslu, zejména vztahy mezi křesťanským Východem a Západem?
od Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 21. – 27. srpna 2018

Papežův kající dopis

Zranění obětí sexuálního zneužívání „nikdy nebudou promlčena“, napsal papež František v mimořádném kajícím dopise všem věřícím toto pondělí.

celý článek


Strahovský klášter s novým opatem

Vůbec první benedikce opata na pražském Strahově ve svobodné době po listopadu 1989 se uskutečnila minulý týden na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Strahovští premonstráti…

celý článek


Manželství je celoživotní dílo

Chystáme svatbu! Sdělujeme si tu krásnou zprávu. Kolikrát ale myslíme spíš na to, jestli už máme šaty, hostinu, hudbu, výslužky. Vlastní příprava na život v manželství…

celý článek


Téma pro celou rodinu

Děti se vracejí z prázdnin. Zamíří zpět do dětského školního kolektivu. Ty silnější začnou zažívat nepřijetí a možná i ústrky. Pokud dítě s nadváhou ani s vyšší…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay