Neposedný mystik Bono

Vydání: 2006/13 Moderní křížové cesty, 6.6.2006, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Perspektivy

Populární zpěvák se pořád vrací k Bibli a k Africe

Francouzský spisovatel a hudební publicista Michka Assayas je autorem několika beletristických knih, dále Encyklopedie rocku a především knižního rozhovoru s Bonem, zpěvákem jedné z nejpopulárnějších rockových skupin současnosti U2, nazvaného Bono o Bonovi (v českém překladu ji nedávno vydalo nakladatelství Portál). Bono (či Bono Vox, vlastním jménem Paul Hewson) je znám svými humanitárními aktivitami, na vrcholných politických fórech se úspěšně zasazuje za oddlužení nejchudších afrických zemí a za spravedlivý způsob obchodování Západu se zeměmi třetího světa. V loňském roce se stal jedním z nejžhavějších kandidátů na Nobelovu cenu míru, letos byla jeho skupina U2 oceněna pěti gramofonky prestižní hudební soutěže Grammy Award. Interview o Bonově víře a spiritualitě jsme s Michkou Assayasem natočili v únoru 2006 u příležitosti slavnostní autogramiády v pražském knihkupectví Luxor na Václavském náměstí.

 

V knize vystupuješ v roli věčného pesimisty, zatímco Bono je zásadním optimistou, který si myslí, že stačí jen věřit, a hory se dají přenášet...

Bono na jednom místě knihy říká, že v průběhu našich rozhovorů jako by se „ve svém životě vracel zpátky domů“. A během nich si také uvědomoval, že vlastně nikdy nepřestal věřit, že by v jeho životě bylo něco, co by pro něj bylo nemožné. Za toto své přesvědčení vděčí kromě jiných i Bobu Geldofovi (irský zpěvák, spolu s Bonem organizuje humanitární koncerty pro Afriku). Ten pro něj vždycky představoval člověka, který nemožné učinil možným.

Ani trochu tě během práce nad knihou Bono svým optimismem nenakazil?

Já jsem sice umírněný pesimista, ale z jistého pohledu je přece důkazem mého optimistického přístupu i tato kniha. Kdybych byl totiž naprostým pesimistou, tak by nikdy nevyšla. A asi mám v sobě i cosi, co lze nazvat vírou či projektem mého života, a proto vlastně opravdovým pesimistou být ani nemůžu. Tudíž bych ani neřekl, že by Bonovy postoje nějak ovlivnily moje smýšlení. Spíš bych to vyjádřil slovy francouzského spisovatele rumunského původu Émila Ciorana, který byl jedním z mých velkých spisovatelských vzorů a který kdysi pronesl dnes už památnou větu: „Pesimista je optimista, který má informace.“

Tak to je dost přesné...

A tak to bylo i s rozhovory s Bonem a s našimi rolemi. Když jsem ho bombardoval fakty a informacemi o Africe, říkal jsem mu například: „Podívej, ale tvůj způsob humanitární pomoci zemím, jako je například Etiopie, není k ničemu,“ a citoval jsem mu francouzského afrikanistu Paula Thoreauxe, který někde prohlásil, že mnoho afrických zemí – například Keňa nebo Súdán – je na tom po letech humanitárních intervencí hůř než před nimi. Pořád dokola jsem kladl pastičky jeho optimismu, a on mi to vždycky vracel s tím, že musím mít před očima širší horizont. Bono samozřejmě taky vidí, že Afrika je na tom stále hůř, ale podle něj je třeba mít právě tu víru. Když si budeš myslet, že dobré myšlenky nakonec zvítězí, nedokáže tě nic zastavit. A proto fakta, informace atd. nemají vlastně žádný význam, protože humanitární pomoc je koneckonců vždy věcí víry. Tento pohled s ním ovšem nesdílím. Já prostě nemůžu o těchto věcech jen tak diskutovat s někým, komu stačí pouhá víra. Můžeme spolu sice konverzovat, ale nemůžeme jeden druhého přesvědčit, protože pohled věřícího je na hony vzdálen pohledu nevěřícího. Ale zajímavé je, že jsem se během rozhovorů stal trochu skeptickým vůči vlastnímu skepticismu.

To bude asi lepší termín než pesimismus.

Jistě, vždycky je velmi zjednodušující říci o někom, že je pesimista. Skutečný pesimista totiž vlastně nevěří v nic budoucího a také nepíše knihy, protože všechny, co už byly napsány, jsou lepší než ta, kterou by mohl napsat.

Ale něco se s tebou po vydání té knihy asi dělo...

Samozřejmě. Ta kniha změnila můj život a bylo by pošetilé, kdybych byl pesimistou i poté, co se s ní děly mimořádné věci. Bono je člověk, který dokáže dělat zázraky, což se promítlo i do mého života a do mé budoucnosti. On mi vlastně pomohl k tomu, že jsem získal důvěru v to, co dělám, a začal jsem se také na svůj život i práci dívat z té lepší stránky. Asi mu budu muset dát za pravdu, že nemožné lze opravdu proměnit v něco možného.

Jak bys charakterizoval Bonovu víru? Spočívá víc na Bibli, na Ježíšově osobě, nebo na jeho osobní vizi lásky a spravedlnosti? Někde jsem četl, že se nehlásí k žádné oficiální církvi...

Ano, v něm je asi od všeho trochu. Sám nejsem křesťan, a tak je pro mne těžké popsat Bonovu víru v Boha.

Zkus to vyjádřit alespoň nějakým letmým postřehem.

Dobrá, ale nevysvětli si to špatně. Bono mi totiž připadá jako nějaký rudimentární křesťan. Není žádný intelektuál, nečetl moc teologických knih a nemá nějakou propracovanou teologii, je jako někdo, kdo věří v jádro skutečnosti jako takové.

Na jednom místě mu tak trochu vyčítáš, že ať odpovídá na cokoli, pořád se vrací k Bibli a k Africe...

Skrze Bibli interpretuje Bono svůj život a víru, při její četbě totiž objevil sám sebe. Dokonce bych řekl, že Bonova spiritualita má hodně blízko k některým skupinám amerických evangelikálních křesťanů, kteří se při všech možných příležitostech odvolávají právě na Bibli. Citují ji například i při obchodním jednání – to mi připadá typické pro Američany irského původu, ovšem ne pro katolíky, spíš pro protestanty. Na druhé straně má v sobě cosi jako katolickou mystiku, vyhledává iracionálno a má úctu k nadrozumovým skutečnostem. U protestantů je všechno racionální, dokonce i samotný Bůh je velmi racionální.

Při setkání s jihoafrickým arcibiskupem Desmondem Tutu ho Bono trochu „iracionálně“ poprosil o požehnání.

Ano, v tomhle je mystik a v tom jsme paradoxně tak trochu spřízněné duše, protože já taky někdy hledám ve svém životě iracionální znamení. Všechno, co se mi přihodí, se snažím nějak interpretovat, mám své pověry - v tom jsme si s Bonem hodně blízcí. On mi někdy dokonce připadá skoro jako nějaký africký animista. Když mi například vykládal příběhy o Elvisu Presleym, bylo vidět, jak je jím fascinován a jakoby očarován, považuje ho skoro za nadpřirozenou bytost. Teď trochu přeháním, ale Bono má opravdu schopnost soustředit se na neviditelný mystický svět, což ho jistě přibližuje ke katolíkům.

Katolíkům ovšem nestačí jen neviditelný svět, oni musí vidět sochy, obrazy, dotýkat se hostie...

Jistě: ohromné mše, kadidlo, hudba, zpěv, ceremonie – z tohoto pohledu je určitě katolíkem, protože miluje náboženskou dramatiku. Ostatně koncerty U2 se dají srovnat s velkými liturgickými shromážděními ve volné přírodě a nejkrásnější písně jako Gloria nebo Pride jsou přece náboženskými hymnami.

V knize je místo, které se týká Bonova vnitřního obrácení po jeho návratu z jednoho koncertního turné. Bylo to o Vánocích v jednom dublinském kostele a Bono se svěřuje, že tehdy pochopil tajemství příchodu Boha na svět v podobě dítěte. Myslíš, že by se Bono za jiných okolností mohl stát mnichem nebo knězem, anebo je na to příliš neposedný?

Odpověď je obsažena už v tvojí otázce...

Ale v roce 1981 se přece chtěl připojit k radikální křesťanské skupině Shalom, inspirované čínským evangelizátorem Watchmanem Neem, a chtěl žít přísněji než ostatní křesťané...

Byl tehdy v pokušení přiklonit se k jistému druhu fundamentalismu. Nemyslím si, že by se stal nějakým náboženským fanatikem, ale integristou a puritánem do jisté míry byl. Protože ale členové skupiny U2 dělali koncerty a nahrávali desky, nemohli se příliš vzdálit běžným lidem. V této oblasti si už tehdy kladli vysoké cíle, takže se nechtěli zahrabat v nějaké sektě. Bono se taky jednou zmínil o rozhovoru, který měl právě s vůdcem zmíněné skupiny. Bono mu tehdy nabídl v nouzi peníze, ale on zareagoval slovy: „Nechci peníze, které jste si vydělali takovým způsobem.“ Tím samozřejmě myslel hudbu. A Bono se svým spoluhráčem Edgem si tehdy řekli: „Proč nám říká takové věci? Copak být rockovým muzikantem je od ďábla? My jsme hudebníci, dáváme do hudby svůj talent a to, co vyděláme, chceme vložit do společné kasy.“ Dost se jich dotýkalo, když někdo tvrdil, že rocková hudba je od ďábla, pokládali to za naprosto zcestné. Taková ostrakizace rockové hudby může vést až k postojům, jaké měli tálibánští fundamentalisté v Afghánistánu.

Angažuješ se i ty v humanitárních akcích pro Afriku nebo v mezinárodní charitě?

Občas dám peníze na nějakou příležitostnou akci, ale jinak ne. Řeknu ti jednu věc: asi tak před čtyřmi roky, kdy jsme vážně začali pracovat na naší knize, mi Bono navrhl, jestli bych s ním nejel do Afriky. Zařídil to ale tak nemožně, že bychom vlastně pořád byli ve společnosti s tehdejším americkým ministrem financí Paulem O‘Neillem. Úplně ztřeštěná akce! Chtěl, abychom dělali rozhovory po letadlech... Prostě směšné. Zprvu jsem z toho, že s Bonem do Afriky pojedu, byl nadšený, ale tohle pro mě bylo velké zklamání,

Takže zas došlo na tvého oblíbeného Ciorana?

Být skeptikem, a přesto v něco uvěřit, pro mě v první řadě znamená ověřovat si věci na místě, moci se těch věcí dotknout a vidět je na vlastní oči. Mě prostě nepřesvědčí četba novin a časopisů nebo sledování televize. Já jsem spisovatel a jako takový musím mít vlastní zkušenost a ponořit se do ní se vším všudy. A když někdo píše o Africe, nemůže to přece dělat pouze na základě zpravodajství z BBC, byť by bylo sebedokonalejší.

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay