Muž přímého dialogu

Vydání: 2006/1 Máš důvěru v budoucnost?, 23.5.2006, Autor: Hans Waldenfels

Příloha: Perspektivy

Nový papež nás možná ještě překvapí

Když byl zvolen papežem prefekt Kongregace pro nauku víry Joseph Ratzinger, reagovala veřejnost rozpolceně. Vynořily se obavy, že bude z Petrova stolce ještě důrazněji trvat na dodržování zákonů a pravidel v církvi.
Mnozí se ale nenechali zmást předsudky, neboť v minulosti zažili vysoce inteligentního, laskavého a spíše skromného Josepha Ratzingera jako učitele a biskupa. Ti říkali: „Nový papež nám jistě připraví nejedno překvapení.“
Navzdory očekávání je Benedikt XVI. mužem přímého dialogu. V programu jeho návštěvy Kolína nad Rýnem u příležitosti Světového dne mládeže byla řada nápadných setkání: návštěva kolínské synagogy, rozhovor s muslimy, se zástupci ekumeny i s politiky. V srpnu pozdravil v Římě představitele oficiální církve Čínské lidové republiky, rektory seminářů, vedoucí a spirituály výchovných ústavů pro kněžská povolání. Na nedávnou římskou synodu pozval čtyři biskupy z Číny.
Program
Koncil. V novém tisíciletí chce Benedikt XVI. pokračovat v uskutečňování Druhého vatikánského koncilu. Ani čtyřicet let po jeho skončení nelze tvrdit, že vše, co je obsažené v jeho dokumentech, se už vyčerpalo. Ukazuje se, že jsme teprve na cestě k tomu, aby se obsah základních konstitucí o liturgii, o církvi, o zjevení a o církvi v dnešním světě promítl do vědomí církve.
Střed. V tom, že jeho pontifikát začal v Roce eucharistie, vidí Benedikt XVI. dílo Prozřetelnosti. Z jeho života, teologie i spirituality je zřejmá koncentrace na živou přítomnost Boha v jeho vtěleném Synu Ježíši Kristu a na jeho trvalou přítomnost v eucharistii. V té vidí papež „trvalý střed a zdroj“ jemu svěřeného úřadu.
Služba jednotě. Papežovým cílem je „plná a viditelná“ jednota křesťanů. Nestačí mu deklarování sympatií. Volá spíše po „očistě paměti“, v níž je obsaženo obrácení a která se má týkat všech.
Světový úkol. Papež se obrací přes hranice křesťanstva ke všem, kdo hledají odpovědi na základní otázky bytí. Nabízí „otevřený a upřímný dialog“, spolupráci na společenském vývoji v úctě k důstojnosti člověka a pokračování v dialogu kultur s cílem vytvořit podmínky pro lepší budoucnost všech. Do tohoto rozhovoru chce vnést světlo a poselství Ježíše Krista. V posledním kardinálském kázání charakterizoval strukturu současné společnosti takto: „Vzniká diktatura relativismu, která neuznává nic definitivního a za rozhodující měřítko považuje jen vlastní já a vlastní choutky.“ Podle papeže je svět zmítán nárazy různých názorů, protože ztratil zakotvení v základu. Naopak vazba na pravé základy života je často diskvalifikována jako „fundamentalismus“. Papež dobře ví o bezbožnosti dnešní veřejnosti a o odsouvání Boha do ryze soukromé sféry.
Benedikt. Rozhodnutí pro jméno „Benedikt“ překvapilo. Benedikt z Nursie, jeho původní nositel, byl jako první v roce 1964 vyhlášen Pavlem VI. patronem Evropy. Při této příležitosti byl nazván „poslem míru, tvůrcem jednoty, učitelem civilizace, hlasatelem víry a zakladatelem západního mnišství“. Tímto jménem se dnešní papež hlásí k velké tradici církve a zároveň obrací náš pohled k pramenům evropské kultury a v ní vyrostlé církve. Uvážíme-li, že rozvoj světové církve přináší uvolnění od evropských počátků, pak se tento proces může zdařit, bude-li si církev vědoma vlastních dějin.
Dvojí volba neitalského papeže ohlašuje šanci budoucího neevropského papeže. Jméno „Benedikt“ tak mluví současně o Evropě i o univerzalitě světové církve. Doslovně říká, že jeho nositel je jak požehnaný, tak i dárce požehnání. – Podívejme se nyní na první měsíce papežovy činnosti.
Dialog
Teologicky je dialog založen tím, že Bůh oslovil člověka, a tak ho učinil schopným hovoru a rozhovoru. Touto schopností pak vztah každého člověka k ostatním lidem dostává podobu oslovení a odpovědi.
Současnému papeži jde především o skutečný rozhovor. Jiný než ten, který vedl z pozice prefekta Kongregace pro nauku víry. Tam šlo spíš o otázky a odpovědi, resp. o výslech, podobně jako v soudní síni.
Skutečný dialog vyžaduje partnerství. Je až vzrušující, jak se dnes papež setkává s nejrůznějšími lidmi - například několikahodinové setkání s Hansem Küngem. I z jiných postojů Benedikta XVI. vyplývá, že budeme církví otevřených dveří.
Setkávání
Kdo byli zatím partnery rozhovorů? V nábožensky a světonázorově pluralitním světě jsou nám nejblíže ostatní křesťané, tedy ekumena. Pak jsou to Židé, s nimiž sdílíme základní text Písma svatého a z jejichž dějin k nám s Ježíšem Nazaretským přicházejí otcové (i matky) víry. Dále muslimové a všichni monoteisté, kteří také vyznávají jednoho Boha, a pak ostatní náboženství. Církev se otevírá i všem lidem dobré vůle. – Papež se setkává s představiteli všech uvedených skupin.
Ekumena. Při setkání se zástupci protestantů, pravoslavných a starých východních církví (19. srpna 2005) Benedikt XVI. naznačil své pojetí cesty k jednotě. Připomíná trojí rozhodnutí prvotní církve: 1) rozhodnutí o kánonu Písma svatého ve prospěch suverenity Božího slova, 2) spojení slova a svědků v apoštolské posloupnosti a 3) zpětnou vazbu na pravidla víry.
Přisuzuje význam společným odpovědím na velké etické otázky a zdůrazňuje, že při obnovení jednoty křesťanů nemůže jít o „ekumenismus návratu“. Cílem není uniformita, nýbrž jednota v mnohosti a mnohost v jednotě.
Podle Benedikta XVI. se dialog může rozvíjet „jen v atmosféře pravé a přiměřené spirituality“. Srdcem takového duchovního ekumenismu je modlitba, obrácení a posvěcení života.
Není třeba popírat, že vzdálenost mezi římskou církví a protestanty je větší než mezi ní a pravoslavím, ani to, že Joseph Ratzinger je odedávna bližší luteránům než reformovaným. – Existuje řada společných prohlášení. Nejdůležitější událostí je zatím podepsání Společného prohlášení k nauce o ospravedlnění (Augsburg, 31. 10. 1999). Probíhající dialog byl však zpomalen, a to na obou stranách. Encyklika Dominus Iesus evangelíky zranila. Její konstatování má své důsledky pro chápání eucharistie a pro obecné pojetí svátostí. Oficiálně neexistuje žádná společná Večeře Páně mezi katolíky a protestanty; pravoslavní zase nevidí rádi, když u nich eucharistii přijímají katolíci.
V Kolíně nad Rýnem Benedikt XVI. poznamenal, že i když jsme společně svědky Ježíše Krista, nestala se naše vzájemná náklonnost samozřejmostí. Snad tím naznačil, že zraňující slovo o necírkevnosti „ve vlastním smyslu“ (Dominus Iesus 17) bude částečně vzato zpět. Že je vztah mezi katolíky a protestanty i nadále narušen, ukazuje rozhodnutí evangelické strany v Německu odstoupit od společného překladu Bible.
Židé. Přinejmenším od posledního koncilu se katolická církev snaží uvést vztah k židovství na nosný základ. Svou roli tu hraje zahanbení holokaustem, které vyústilo v úsilí o poznání, přezkoumání a zavržení různých forem antisemitismu a antijudaismu. Exegetická studia minulého století umožnila docenit význam židovství pro Ježíše Nazaretského a jeho dobu, ale i pro křesťanskou víru v Boha a její rozvoj.
Joseph Ratzinger byl svědkem toho, jak se papežové - počínaje Janem XXIII. - snažili bratrsky utvářet vztahy k Židům. Nebylo to vždy snadné, v Palestině se propojují momenty náboženské i politické. – Benedikt XVI. projevil přání navštívit synagogu a setkat se se zástupci dnešního židovstva. Kdo tu návštěvu sledoval aspoň v televizi, ví, jak působivá to byla chvíle, co znamenalo, když si lidé podali ruce, hleděli na sebe a mluvili spolu.
Vzhledem k budoucnosti připomněl papež koncilní dokument Nostra aetate, původně koncipovaný jako prohlášení namířené k židovství. Nejde tolik o to, co křesťany a Židy dělí (otázka osvobození a vykoupení), nýbrž o to, co je spojuje, a to je teologie stvoření (člověk byl stvořen jako Boží obraz).
Muslimové. V Kolíně se snažil papež o kontakt s muslimy, neboť ti jsou v Německu nejpočetnějším náboženským společenstvím nekřesťanů. Dialog s nimi je obtížný, nicméně nutný. Z historického hlediska byl a je vztah Západoevropanů k islámu zatížen nedůvěrou, odmítáním, ba i nepřátelstvím. Vůle k dialogu je často blokována i tím, že nelze jednoznačně určit možné partnery dialogu. Spleť islámských organizací je nepřehledná, některé jsou sledovány, protože je u nich obtížné určit hranici mezi náboženstvím a politikou.
Snaha Benedikta XVI. o bezprostřední rozhovor se zástupci muslimských organizací tedy byla odvážným pokusem. V krátkém projevu vyjádřil obavy z teroristických útoků a pokusil se najít v jejich odmítnutí společný náboženský základ. Křesťané i muslimové věří v Boha, a proto jsou zavázáni usilovat o společné dobro, respektovat lidskou důstojnost a bránit lidská práva.
Nostra aetate je pro papeže také Magnou chartou dialogu s muslimy. Těm, kteří žijí v evropských zemích, klade na srdce především výchovu mladé generace. V té spočívá společný úkol i odpovědnost obou stran.
Dialog není jen věcí teoretických úvah, ale konkrétního života. V setkáních na počátku svého pontifikátu dal papež příklad, jak vést otevřené rozhovory: z očí do očí a se zřetelem ke společným úkolům. Už těch několik zkušeností z prvních měsíců naznačuje, že mají pravdu ti, kdo očekávají, že nám tento papež jistě připraví další překvapení.

Hans Waldenfels SJ

Autor (nar. 1931) je známý fundamentální teolog, pochází z Německa. Studoval na univerzitách v Japonsku, Římě a v Münsteru, dvacet let působil na univerzitě v Bonnu jako profesor fundamentální teologie a děkan fakulty. Ve dnech 17. a 18. října 2005 přednášel na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Text je výtahem z jeho přednášky. Redakčně upraveno a mírně kráceno.

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 10. – 16. července 2018

Velehradská pouť i se sv. Ludmilou

Před obrazem Panny Marie a vedle ostatků sv. Ludmily se na Velehradě 5. července slavila cyrilometodějská poutní mše, při které biskupové zasvětili zemi Mariinu Neposkvrněnému Srdci.

celý článek


Česká církev zve evropské biskupy

Na čtyřicet předsedů biskupských konferencí Evropy možná už za dva roky navštíví Prahu. Pozvánka pro ně byla jedním z bodů jednání České biskupské konference.

celý článek


Blízký východ, kořen našich duší

Papež František pozval do jihoitalského Bari, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, patriarchy všech církví zastoupených na Blízkém východě. Společně prosili o Boží…

celý článek


Vietnamští komunisté: Umlčte kněze

Vietnamská církev bývá nazývána „první dcerou církve“ v Asii, evangelium se tu hlásá už půl tisíciletí. Zároveň zde ale už třiačtyřicet let vládnou komunisté…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay