Miyako Ishiuchi

Vydání: 2008/17 Kazatelství, 21.4.2008, Autor: Václav Sokol

Příloha: Perspektivy

Stále znovu překvapuje dokonalost, která od nepaměti provází to, čemu dala vzniknout japonská kultura. Miyako Ishiuchi se v polovině března zúčastnila své vernisáže v Langhansově galerii v Praze. V doprovodu velvyslance Japonského království viděli hosté drobnou starší dámu, oblečenou ve světlém, tradičním kimonu, ozdobeném malými kvítky. Pronesla pracně několik českých vět a přešla do japonštiny, nám většinou nesrozumitelné. Jenom málo Čechů dovede číst nádherné japonské znaky, které vedle českých textů provázejí výstavu fotografií. Fotografie je jenom zdánlivě řečí bez hranic. To, jak a na co se díváme, souvisí neoddělitelně s vývojem konkrétní civilizace a její kultury. Odlišnost japonského pohledu vybízí k trpělivosti: okamžik vzniku snímku nám odkrývá široké a hluboké souvislosti.
V členitých prostorách Langhansovy galerie je výstava rozdělena do šesti kapitol. Jejich názvy si návštěvník, vstupující do jednotlivých místností, čte na veřejích dveří: PŘÍBĚH YOKOSUKY, města autorčina dětství v sousedství americké vojenské základny. APARTMÁ, vybydlené byty chudých lidí. NEKONEČNÁ NOC, opuštěné prostory veřejného domu. 1.9.4.7, ruce a chodidla autorčiných vrstevnic. AŽ NA KŮŽI, detaily těla pětaosmdesátiletého tanečníka. MATČINO, vzpomínky na starou matku v oblecích a předmětech, které po ní zbyly.
Vlastním tématem Miyako Ishiuchi je ale čas a jeho působení na lidi a prostředí, v němž žijí. Je to lidský život, projevující se opotřebováváním a zanecháváním stop okolo sebe. V plynutí času hledá autorka to, co spojuje lidi navzájem, a také přírodu a všechno živé. Ruce a nohy na výstavě nepatří zřejmě modelkám. Ženy, jejichž jsou součástí, už hodně pracovaly a chodily, pěstění nehtů není jejich hlavním zájmem. Přesto jde o ruce krásné, rozptýlené světlo modeluje souhru měkkých a pevných částí do obrazu sochy. Také před velkými fotografiemi detailů těla nahého starce divák vzpomene na sochy. Hlavně na ty, jimž vítr a déšť za staletí rozrušil původně hladký povrch do filigránských struktur. Zrání se neobejde bez zraňování a jeho historie se projevuje v jizvách.
Podobně jako kaligrafie, aranžování květin či psaní básní zaujímá fotografování v Japonsku jiné místo než u nás. Svědčí o tom několik fotografických knih, vydaných autorkou v její vlasti. Příběh Yokosuky, vystavený u Langhanse, je jenom výběrem z velkého množství snímků, které ve svém celku tvoří autentický obraz mnohovrstvé vzpomínky. Podobně jako u figurálních snímků málokdy uvidíme tváře, u městských obrazů se nepotkáme s celkem, s vedutou tak, jak jsme zvyklí u nás. V Praze by Miyako Ishiuchi sotva fotografovala Hradčany či Karlův most – spíš na periferiích by se cítila doma, tam, kde otisky života nemusí respektovat historická klišé. Turistické fotografování, závislé na objevování novinek, je asi protikladem autorčina usilování: to míří dovnitř, ke koncentraci, k prostotě a síle výrazu.
Výstava japonské fotografky je v pražské Langhans Galerii otevřena do 1. června 2008. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay