Lux jako politik i nositel vizí

Vydání: 2006/9 Jak bojovat proti rutině v duchovním životě?, 27.2.2006, Autor: Jaroslav Šebek

Příloha: Perspektivy

U mnoha veřejně známých osobností jsou padesátiny příležitostí k bilancování jejich působení a možná i k narýsování dalších životních perspektiv. Padesát let od narození Josefa Luxe (nar. 1. února 1956) bohužel dává už jen možnost ke vzpomínce a ohlédnutí za touto výraznou postavou naší polistopadové politické scény. A při této příležitosti také vyšel pod názvem Historii si nedomyslíme, ta tady je... - výběr z jeho projevů a rozhovorů v médiích, vzniklých mezi roky 1990 až 1999 (publikace vychází z iniciativy Nadačního fondu Josefa Luxe).

Kniha obsahuje pestrý výběr témat. Najdeme zde třeba bilančně orientovaná vystoupení, zaměřená na hodnocení lidovecké politiky, nebo texty z doby jeho působení na ministerstvu zemědělství, které se týkaly především praktických stránek politické reality. Vedle toho však můžeme vytušit i hlubší kořeny názorů Josefa Luxe nejen na politiku, ale i na fungování demokratické společnosti či na roli křesťana ve veřejném prostoru obecně. Nadčasový rozměr Luxových politických idejí si uvědomíme hlavně při jeho uvažování nad potřebou zakotvení politické činnosti v pevném rámci etických hodnot nebo nad významem dobře fungující občanské společnosti a sociálně tržní ekonomiky jako protipólu socialistických a liberálních cest vývoje, ale i v přemýšlení nad globálními výzvami - přemýšlení, které se tolik vymyká typickému českému vnímání světa, zahleděnému výhradně do dění na našem malém dvorečku.

Část publikovaných materiálů vznikala v druhé polovině 90. let, kdy se tehdejší vládní koalice dostala do sporů, které nakonec vyústily v pád Klausovy vlády. Tehdy se také vystupňovaly útoky vůči Luxovi i KDU-ČSL. Jedno z vysvětlení tehdejších kampaní může být i to, že Josef Lux se při formulování představ o dalším směřování české politiky nenechal zahnat do úzkých mantinelů ideologického chápání světa, ale otevíral se dialogu s nejrůznějšími ideovými proudy. Nelze ani přehlédnout, že své argumenty mnohdy podpíral i zkušenostmi z historie (tomu napovídá i název knihy), neboť metody politického boje - včetně diskvalifikace protivníků - se v různých podobách v dějinách stále opakují. Pohledem do minulosti lze určitě odhalit i kořeny dnešní úrovně politické kultury i problém nedostatku osobností. Asi k nejsilnějším místům celé knihy patří pasáže, reflektující závěr Luxova života. Skoro jako politický testament působí jeho projev na lidoveckém sjezdu v Českých Budějovicích půl roku před smrtí. 

Poznámka na závěr: Určitě by nebylo na škodu opatřit předložený výběr dokumentů i základním poznámkovým aparátem, jaký je běžný u prací edičního charakteru, jež by například osvětlil dobu a kontext vzniku zveřejněných materiálů. I přes tuto výhradu však bude listování stránkami této knihy pro čtenáře setkáním nejen s Josefem Luxem, ale snad i příležitostí k úvahám nad smyslem nejen politiky, ale i života vůbec. Třeba pak budeme na současnou neutěšenost politické i společenské scény hledět trochu jinýma očima.     

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay