Křesťané v ohrožení. Probudí se Evropa?

Vydání: 2013/6 Tříkrálová sbírka skončila rekordem, 4.2.2013, Autor: Martin T. Zikmund

Příloha: Perspektivy

 

Perzekuce křesťanů se stává jedním z nejzávažnějších globálních témat počátku 21. století. Ještě před osmdesáti či devadesáti lety v Evropě a jejích koloniích něco naprosto nemyslitelného. Převážná většina perzekucí se děje v Asii a Africe. Naproti tomu v Evropě nabírá averze vůči křesťanství podobu kulturního konfliktu.

Prosím, nepřehánějme; je mi líto, že Vám bude odepřena koruna mučednická, i když po ní vztahujete ruku,“ napsal Karel Čapek poněkud odbojnému katolickému spisovateli Jaroslavu Durychovi na začátku první republiky, když spolu debatovali o smyslu loajality k novému demokratickému zřízení, které nahradilo rakouské mocnářství s jeho symbiózou trůnu a oltáře. „Můžete snad citovat desítky i sta příkladů, kdy byla víra lidu urážena; ale vždyť vidíte, že žijeme v době trochu zdivočelé, kdy jsme smýkáni ulicí proto, že jsme socialisté, nebo proto, že nejsme socialisté, nebo proto, že jsme Židé, nebo proto, že vůbec máme nebo nemáme některé z lidských mínění,“ argumentoval tehdy Čapek. Situace církví u nás i ve světě se od té doby, kdy probíhala tato polemika mezi našimi dvěma předními spisovateli, poněkud proměnila. A to k horšímu. Pronásledování či diskriminace křesťanů se mezitím staly vskutku horkým tématem nejen v naší zemi, a to za časů nacistů i komunistů. Ale ani po pádu železné opony problém neskončil, jen se ve zvýšené intenzitě přesunul do jiných oblastí světa. Perzekuce křesťanů v celé řadě zemí nabývá v posledních letech takových podob, že se ukazuje jako jedno z nejzávažnějších témat světového dění na počátku 21. století. Následující příklady, které zveřejnily různé domácí i zahraniční zpravodajské agentury, pocházejí pouze z tohoto roku, a to z uplynulého měsíce ledna – aby bylo zřejmé, že jde o horkou či spíše mrazivou současnost.

Mladí muži na odstřel

Nejméně dva tisíce katolíků se v neděli 27. ledna 2013 v Saigonu modlily za náboženskou svobodu a spravedlnost ve Vietnamu při bohoslužbě slavené místními redemptoristy. Tyto zvláštní mše mají pokračovat po celý tento rok každou poslední neděli v měsíci jako reakce na řadu diskriminací vůči katolické církvi ze strany komunistických úřadů. V posledních měsících to byla zejména demolice karmelitánského kláštera s kostelem v Hanoji a odsouzení čtrnácti katolických blogerů.

Ve východosyrské metropoli Hassaké, zcela obklíčené teroristy, kde žije dvacet pět tisíc syrských křesťanů různých ritů (syrského pravoslavného, katolického, chaldejského a arménského), jsou denně stříleni mladí muži – křesťané.

„Ve městě vládne hlad a teror. Každý den odpoledne je slyšet střelbu, když teroristé vyrážejí do města, kde je jejich cílem především mládež. Jsou hledáni zvláště mladí muži ročníků 1990 až 1992, kteří jsou obviňováni, že jsou nebo že se stanou vojáky syrské armády, a poté jsou chladnokrevně zastřeleni. Populace pomalu umírá ponechána svému osudu,“ říká P. Ibrahim, který v Hassaké působí. Situace v dalších syrských městech je podle jiného zdejšího kněze obdobná: „Syrští křesťané žijí ve strachu. Napětí je téměř nesnesitelné. Nemají žádnou vizi na zlepšení své budoucnosti a zcela spoléhají na církev. A také z toho důvodu je tak důležité, aby pomoc byla rozdělována církví.“

Výzva k protestům

Evangelikální pastor íránského původu s americkým pasem Saeed Abedini byl 28. ledna 2013 odsouzen na osm let iránským soudem za domnělé ohrožení bezpečnosti země jen proto, že vedl domácí církev a křesťanské sirotčince. Tento rozsudek byl schválen i nejvyšším íránským duchovním Ájatolláhem Sajjidem Alí Chameneím. „To je skutečná fraška a výsměch spravedlnosti,“ komentoval rozhodnutí íránského soudu Jordan Sekulow, ředitel Amerického centra pro právo a spravedlnost, a pokračoval: „Írán tím nejen znásilnil své vlastní právo, pošlapal i základní lidská práva. Vyzýváme občany a vlády celého světa, aby protestovali.“

Když v jihoamerické Kolumbii 7. ledna 2013 místní pastor končil krátkou večerní pobožnost v domě vdovy Alicie Castillové, vtrhli do budovy partyzáni z Národní osvobozenecké armády (ELN) a začali střílet z pistolí. Alicia na místě zemřela, před očima tří dětí a jejich dědečka. Jejího manžela, laického evangelistu Nelsona Ramose, rovněž zastřelili příslušníci ELN (v lednu 2011). Dva roky před svou smrtí se Nelson stal křesťanem a často zvěstoval evangelium ve městě Saravena nedaleko hranic s Venezuelou. Několik měsíců poté, co přestoupil ke křesťanství, obdržel od ELN první výzvu, aby se i s rodinou odstěhoval. Stejně jako v případě uvedeného incidentu nakonec zabijáci vtrhli do rodinného domu a evangelistu zastřelili.

Kolumbie je jediná země amerického kontinentu, kde je křesťanství pronásledováno. Naprostá většina perzekucí se jinak děje v Asii a Africe. Naproti tomu v Evropě nabírá averze vůči křesťanství podobu kulturního konfliktu. A to vlivem tzv. politické korektnosti, kdy se náboženství – a to přirozeně hlavně křesťanství – má co nejvíc vytěsnit z veřejného prostoru, aby neuráželo nevěřící či jinak věřící. Tento tlak na privatizaci víry je výsledkem či důsledkem ideové prázdnoty, která postihla převážnou část západní společnosti. Nastal čas o křesťanství na evropské půdě znovu bojovat.

Mezi Severem a Jihem

Štrasburský Evropský soud pro lidská práva 15. ledna 2013 rozhodl ohledně stížnosti Nadie Eweidové, pracovnice společnosti British Airways, kterou firma propustila kvůli malému křížku na krku. Podle rozhodnutí soudu mohou zaměstnanci na svém pracovišti nosit zjevně malé krucifixy. Výjimku ale mají tvořit zdravotní sestry a pečovatelky, v jejichž případě údajně hrozí nebezpečí poranění pacientů řetízkem. „Byla jsem donucena vzít si neplacené volno, protože jsem odmítla sejmout křížek z krku nebo ho schovat pod vázanku,“ svěřila se Nadie Eweidová, koptská křesťanka původem z Egypta. „British Airways povolují muslimům nosit na hlavě šátek, sikhům turban a věřícím jiného vyznání náboženské roucho. Jen křesťanům je zakázáno vyjadřovat svou víru,“ ohradila se. Ve Štrasburku nakonec byla úspěšná, což ale neplatí o její britské krajance, zdravotní sestře Shirly Chaplinové, která si rovněž musela křížek sundat. Podle soudců jí zaměstnavatel zakázal přívěsek nosit ze zdravotních a bezpečnostních důvodů. Paradoxně tedy křesťanství se musí zasazovat o svá práva i na kontinentu, který se mu stal po dlouhá staletí domovem a odkud se rozšířilo do světa.

I když v některých oblastech světa stejně jako v Evropě vlivem sekularizace (nebo na Blízkém východě kvůli nucené emigraci) počet křesťanů klesá, celkově jejich počet ve světě roste. Podle údajů mezinárodní křesťanské dobročinné organizace Open Doors se od sedmdesátých let 20. století v Africe a Jižní Americe jejich počet zdvojnásobil, v Asii dokonce ztrojnásobil. Je to způsobeno zejména rapidním nárůstem víry v Krista v Číně a Jižní Koreji. Zatímco před sto lety zde křesťanství nehrálo vůbec žádnou roli, dnes je každý čtvrtý – podle některých údajů dokonce každý třetí – obyvatel Jižní Koreje křesťanem (přibližně polovinu tvoří katolíci, polovinu evangelíci). Jižní Korea je navíc známá tím, že vysílá do světa doslova zástupy misionářů. V Asii se na toto téma dokonce vtipkuje: „Víte, jaký je rozdíl mezi Číňanem, Japoncem a Korejcem, když vyjedou do zahraničí? – Zatímco Číňan otevře restauraci, Japonec otevře továrnu, Jižní Korejec založí nový křesťanský sbor (farnost)...“

Je to přímo do očí bijící kontrast mezi severem a jihem poloostrova, neboť v komunistické Koreji, kde se počet křesťanů odhaduje na 200 až 400 tisíc, asi čtvrtina z nich kvůli víře živoří v krutých podmínkách koncentračních táborů. Severní Korea je podle seznamu Worldwatch Institutu už jedenáctým rokem na prvním místě mezi zeměmi, kde je pronásledování křesťanů nejtěžší – v závěsu za ní se pak tlačí dlouhá řada zemí muslimských.

Čína oproti loňskému roku „klesla“ z jednadvacátého místa na sedmatřicáté. Jako by už tam bylo křesťanů tolik (jejich počet se odhaduje na zhruba 70 milionů) a jiných „problémů“ také, že potlačování křesťanské víry ztrácí na významu. To je pro Čínu, „říši středu“, která si tak úporně bránila svou kulturní svébytnost, historicky zcela unikátní situace. Dalo by se dokonce říct, že jde o jeden z mála kladných dopadů globalizace.

Držet při sobě

Pronásledování církve je samo o sobě velmi trpké, ale kromě růstu počtu nových křtů má ještě další pozitivní účinek: křesťané různých církví a vyznání o to více drží pospolu. Také papež Benedikt XVI. 25. ledna 2013 při setkání se členy katolicko-pravoslavné teologické komise potvrdil, že „ekumena je pro přežití církve na Blízkém východě životně důležitá“.

Pokud je však ekumena takto zásadní v této oblasti, proč ne v Evropě, kde křesťanství čelí všelijakým pofidérním atakům z různých stran? Vždyť křesťanská vzájemnost je všestranně posilující, aniž by tím měly být otupovány vyznavačské hroty jednotlivých církevních společenství. Navíc když jsem nucen si tváří v tvář svému bratru z jiné církve formulovat vlastní pozici, pomáhá mi to i v mé křesťanské zralosti. V naprosté většině věcí se naopak můžeme sdílet ke vzájemnému obohacení. A přitom držet při sobě – jako křesťané na Blízkém východě.

Když se spory o křesťanské symboly dostávají dokonce až do Štrasburku, měli by na to křesťané v Evropě reagovat jediným možným způsobem: nosit a užívat křesťanské symboly ještě víc než dosud. Opak by znamenal kapitulaci, a to jak před kulturně nesvéprávným sekularismem, tak před stále silnějším „evropským“ islámem. Ostatně sami muslimové nerozumí tomu, proč si Evropané těmito nesmyslnými rozhodnutími pod sebou podřezávají větev.

Každopádně křesťané v Evropě by měli na pronásledované spolubratry ve světě myslet modlitbami, postem a dobročinností. A také novou evangelizací svého starého kontinentu. Jen tak získá kdysi křesťanská Evropa znovu respekt ve světovém měřítku a stane se skutečnou oporou těm, kdo jsou kvůli své víře ohroženi na životech. V opačném případě se v kulturním slova smyslu ocitne v ohrožení sama západní civilizace.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay