Kazuistika aneb Pohled zevnitř

Vydání: 2007/1 Novoroční předsevzetí, 2.1.2007, Autor: Max Kašparů

Příloha: Perspektivy

Nebývá zvykem uvádět v duchovní literatuře nebo časopisech s náboženskou tematikou lékařské kazuistiky. Přesto si myslím, že jedna kazuistika neporuší zvyk a nechá nás nahlédnout do situace kněze zevnitř.
Možná tím bude částečně splacen i dluh v diskusi, která se týká tématu „Postavení českého kněze dnes“ a která hledí na situaci duchovního povětšinou zvenčí, ve smyslu „řeč o něm, ale bez něho“. Takové pohledy bývají subjektivní a je na místě jejich občasná korekce.
Mnoho let pracuji v oblasti poradenství a dveře mojí ordinace otvírají, vzhledem ke kombinaci mé jáhenské a lékařské služby, i mnozí kněží. Nedomnívám se, že bych tímto článkem porušil lékařské tajemství. Snad jen naruším iluze lidu věřícího o tom, jak je kněz na faře, kolem které chodí, šťastný, a vyruším klid vyššího kléru, který žije občas v představě, že personální obsazení farností je jedním z bohulibých cílů kádrové politiky diecéze.

Rodinná anamnéza:
Otec vyšetřovaného je nevěřící, vůči církvi silně kritický, duchovenský stav podceňující. Matka je „matriková katolička“, ve vztahu k církvi i duchovnímu stavu lhostejná. Sestra bez zájmu o cokoli, co s tématem víra a náboženství souvisí.

Osobní anamnéza:
O prázdninách mezi předposledním a posledním ročníkem gymnázia se vyšetřovaný setkává v Tatrách se skupinou mladých katolických vysokoškoláků a jejich duchovním. Otevřenost, diskuse, názory a atmosféra, ve které s nimi tráví většinu prázdninového času, ho silně oslovují. Zde začíná jeho konverze. V hledání cesty víry a svého povolání pokračuje a po maturitě odchází na civilní službu, po ní na dva roky pracovat do zahraničí, kde již jako praktikující katolík dochází k rozhodnutí o studiu teologie. Doma svádí boj s rodiči, s jejich citovým vydíráním, především ze strany otce, který je silně proti tomu, aby se jeho syn stal knězem.
Po studiu a vysvěcení působí dva roky jako kaplan a poté je přeložen na své první farářské místo. K farnosti, ve které žije, dostává excurendo ještě další tři farnosti.

Nynější onemocnění:
Do mojí ordinace přichází ve věku dvaatřiceti let. Sděluje, že v jedné jeho farnosti přichází v neděli do kostela sedm, ve druhé farnosti má v neděli patnáct lidí, ve třetí dvacet a ve čtvrté deset návštěvníků. A to jsou pouze „letní čísla“, protože návštěvníci bohoslužeb jsou všichni již staří a v zimě do kostela nechodí. Pokud je dobrá konstelace počasí, slouží čtyřiapadesáti lidem. Ve všední dny má bohoslužby jen ve farnosti, kde bydlí, a často je v kostele s jedním nebo dvěma věřícími. Křty ve farnostech nejsou, svatby také ne, přípravu k biřmování nemůže zahájit, protože není s kým. Svátost nemocných se v regionu neudělovala snad již desetiletí. O výuku náboženství, kterou nabízel, není zájem, vlastně tady ani nejsou děti. Na biblickou hodinu, kterou vyhlásil, nikdo nepřišel. Pokud se snažil zapojit do apoštolátu prostřednictvím veřejného života v některé ze spravovaných obcí, neobstál, protože převážná část veřejného života se odehrává v hospodách u piva a smysluplný dialog se v takovém prostředí vést nedá. Vyzkoušel různé formy nabídek, ale jak sám dodává, po jeho zboží není poptávka. Není koho oslovit.
Od pondělí ráno až do soboty večer je na faře sám a čeká buď na signál zvonku u dveří, který zvěstuje příchod pracovníka pohřební služby, nebo na signál telefonního přístroje, který zvěstuje totéž. Jak sám dodává, nabízí služby čtyřiapadesáti lidem a jedné pohřební firmě.
Využívá sice času k tomu, aby opravoval kostely, ale jeho dvě ruce na to nestačí, využívá čas ke studiu a k modlitbě, ale cítí, že jeho potenciál je nevyužitý. Celkem oprávněně se domnívá, že takto by mohl žít jako důchodce, a ne jako statný třicátník. Kdy dojde ke změně, neví. Je frustrovaný, depresivní, malomyslný. Není divu.

Rozbor onemocnění:
Sedí přede mnou člověk s depresí a s příznaky, které k ní patří. Těžko přetěžko se v tomto stavu hlásá radostná zvěst. I kněz je jen člověk a deprese chodí i po kněžích. Velkým pozitivem v tomto případě je skutečnost, že vyšetřovaný, ač ztratil mnoho iluzí, neztratil ještě ideály, neztratil víru v Boha a lásku k církvi. Velikým nebezpečím na druhé straně je, aby situace, do které se dostal, netrvala příliš dlouho. Mohlo by totiž dojít postupně ke zhoršení a krizi, kterou lidé řeší, pokud jim není pomoženo rukou moudrou a rozumnou, nejrůznějšími způsoby. V případě kněží alkoholem nebo odchodem z kněžské služby.

Doporučení:
Mému klientovi jsem nemohl nabídnout psychofarmaka, protože ta by jeho stav nezměnila, životní situaci nelze řešit chemicky. Psychoterapie má v jeho případě efekt jen krátkodobý, protože klient se vrátí zpět mezi čtyři stěny, do vyprázdněných kostelů a postterapeutický náboj rychle vyprchá. Kněží z okolních farností, jak mi řekl, mají své starosti, ať už s činností nebo se sebou samými a místo toho, aby z něho část trampot sňali, ještě na něho ty svoje přiloží. Biskup je k němu sice laskavý, ale přeložení, které vidí ve své situaci jako zásadní, není prý v brzké době v plánu.

Závěr:
Situaci mého klienta nevyřeší ani hrstka přestárlých farníků, ani klérus z okolí, ani já, ani jiný lékař, ani on sám. Ani čas. Řešení musí přijít brzy, nejlépe hned a z vyšších míst.
Je potřeba zbavit se představ, že parcelace farností, jak ji známe od Marie Terezie, je v současnosti ještě udržitelná. Musíme zapomenout na staré přísloví, že není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka, a změnit kádrově personální politiku, vážit si kněžského potenciálu.
Je sice pravda, že když Bůh stvořil čas, stvořil ho hodně a nejvíce ho dal katolické církvi, ale je omyl se na tento dar opovážlivě spoléhat. Občas mám totiž dojem, že některý přežívající církevní tajemník z dob komunistického režimu nám vesele tleská. Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay