26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

K současné debatě o jeslích a mateřských dovolených

22. 5. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/21 Ve vaší farnosti se nesportuje?, 22.5.2007

Příloha: Perspektivy

Krátce po sjednocení Německa jsem byla pozvána na konferenci o rodině pořádanou bavorskými katolickými laiky. Podnětem k jejímu uspořádání byl údiv – nebo téměř zděšení – nad postojem mladých žen, které do západního Německa přicházely z „nových východních spolkových zemí“, tedy z bývalé NDR, a které se dožadovaly jeslí pro své nejmenší děti. Západoněmecké matky to nechápaly, protože zastávaly tradiční názor, potvrzený znovu moderními dětskými psychology, že dítě do tří let nemá být oddělováno od své matky, že potřebuje péči jedné stálé osoby ve svém vlastním prostředí.
Chtěly znát můj názor lékařky a matky z postkomunistické země; zároveň pozvaly psycholožku z Maďarska. Obě jsme se tenkrát shodly na tom, že výchova v jeslích traumatizuje dítě i matku. Ranní stres, spěšné vstávání a transportování kojence nebo batolete do jeslí, často hromadnou dopravou v ranní špičce, a znovu stres při večerním vyzvedávání dítěte z kolektivního zařízení – to byly zážitky, na které jsme vzpomínaly s hrůzou. K tomu přistupovaly časté infekce, kterým nebylo možné v dětském kolektivu zabránit a které nezůstávaly bez komplikací a následků. Často pak bylo nutné podávat antibiotika, což zase nepříznivě poznamenávalo vývoj imunity dítěte. Nervozita dítěte i stresované matky se pak pochopitelně přenášely na otce a na celou rodinnou atmosféru. Maďarská referentka dokonce viděla souvislost i s větší sebevražedností mladých žen v tehdejší MLR. Z existenčních důvodů bylo v socialistickém hospodářství většinou nutné, aby žena-matka byla výdělečně činná. Odpovídalo to i státní politice přezaměstnanosti. Kolektivní výchova byla propagována jako cosi progresivního a trvalo dlouho, než se pediatři odvážili po éře umělé výživy znovu propagovat kojení v denním rytmu vyhovujícím potřebám kojence a úzký kontakt dítěte s matkou v rozhodující době prvních tří let života. Jak ukázali dětští psychologové – a zvláště mezinárodně uznávaná česká škola profesora Matějíčka – jsou to léta rozhodující pro to, aby dítě získalo pocit základní důvěry k životu a aby se dobře vyvíjelo i po citové stránce. Během oné konference se tehdy debatovalo o možnostech řešení situace žen, které z existenčních důvodů musí chodit do zaměstnání – mluvilo se o klouzavé pracovní době, zkrácených úvazcích, mikrojeslích apod. jako o nouzovém řešení. Na druhé straně se hledaly cesty, jak pomoci matkám, které se mohou v domácnosti s malým dítětem cítit frustrované a vyřazené z tvůrčího a společenského života. V první řadě se však uvažovalo o potřebách dítěte, protože jeho formace v časném dětství byla považována za rozhodující pro pozdější vývoj jeho osobnosti. My, ženy se zkušeností s mateřstvím v reálném socialismu, jsme byly vděčny za práce dětských psychologů a snažily jsme se je propagovat. Vítaly jsme také změny, k nimž postupně docházelo v sociální oblasti. A když jsme později jako babičky mohly sledovat vývoj dětí, jejichž matky měly dlouhou mateřskou dovolenou a mohly své mateřství prožívat v klidu a bez každodenního stresu, ocenily jsme (snad i s trochou závisti) ten rozdíl oproti našim mladým létům.
Dnes jsme svědky toho, že se znovu volá po zřizování jeslí a časném návratu matek do zaměstnání. Diskutuje se o tom nejen u nás, politicky žhavá je tato debata i v Německu. Motivem pro tento trend ovšem většinou nebývá holá ekonomická nutnost, nýbrž nechuť žen být „jen v domácnosti“, pocit nedostatečné seberealizace v „pouhé“ péči o malé dítě. Je to trend mediálně podporovaný, a to natolik, že jsou vytěsňovány opačné názory a potlačovány práce renomovaných dětských psychologů. Odpovídá to tendenci dnešních rodičů, kteří i ve svém rodičovství chtějí především vyhovovat svým vlastním zájmům (kvůli nimž si přece dítě pořídili), a dost často nekladou na první místo zájem dítěte, uspokojování jeho citových potřeb a výchovu jeho osobnosti.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou