Jak vrátit církvi věrohodnost?

Vydání: 2010/46 Lev N. Tolstoj, 10.11.2010, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Pedofilní skandály těžce otřásly postavením některých místních církví (americké, irské, německé, rakouské). Způsobily hlubokou krizi jejich věrohodnosti včetně hromadných odpadnutí.

Nás se to netýká, proto se do jejich situace vciťujeme méně snadno. Minulý režim u nás znemožnil širší kontakt církve s dětmi a mládeží, ale hlavně: pronásledovaná církev přitahovala lidi pevné ve víře, nikoli nezralé osobnosti s neuspořádanou sexualitou. Snad to lze říci i tak, že církev v nouzi si takové patologické excesy „nemůže dovolit“. Těch pár našich případů je hluboce netypických. Například německá církev je na tom podstatně hůř. Proto je důležité, jak se s tím hodlá vypořádat. Nápověď skýtá letošní podzimní shromáždění německého episkopátu a směrodatný projev předsedy místní biskupské konference, jímž je freiburský arcibiskup Robert Zollitsch. Příčiny krize věrohodnosti hledá Zollitsch na hlubší úrovni, než je ta nejběžnější, tj. sociopatologická, případně kriminologická (tj. samotný výskyt pohlavního zneužívání a jeho zastírání). Nachází tři. První spatřuje v zúžení způsobu, jímž chápe současná církev člověka. S nerealistickým optimismem mluví o jeho velikosti a důstojnosti a zapomíná na jeho slabost a potřebu vykoupení, na jeho ztroskotávání. V tomto směru církev stylizovala, lze říci idealizovala, obraz sebe samé, svého personálu. Důsledkem byla nepoctivost slov i činů, nedostatek otevřenosti a přehlížení chyb, ba i zločinů. K formulaci druhé příčiny dospívá Zollitsch neobvyklým způsobem. Zaměřuje se na kritiku, jaká často míří na adresu biskupů: vystupují jako vědoucí, učící, hovořící, nikoli jako naslouchající. Žijí ve světě, který je vzdálen světu těch druhých, ať v církvi nebo ve společnosti. Tuto výtku uzavřenosti a distancovanosti od reality, která může vést i k tvrdosti srdce, Zollitsch přijímá. Třetí příčina ztráty věrohodnosti se týká „samotného jádra našeho poslání: asi se dnes znejasnilo, že církev je jiným společenstvím než ta ostatní, její vztah k Bohu asi není dost jasný, asi zapomínáme na transcendentní zdroje, z nichž církev žije…“ – Zollitsch to nazývá „sebesekularizací církve“ (pozn. aut.: příkladem může být mimo jiné fakt, že na možnost odhalení skandálu mnozí v církvi reagovali starostí o zachování dobrého jména firmy). Připomíná, že ztráta důvěry v církev vede často ke ztrátě víry v Boha. Jak tuto krizi překonat? Jednou z cest, na niž ostatně upozornil už Pavel VI., je vytvoření podmínek pro skutečný dialog v církvi. Naslouchat jiným názorům. Dobře naslouchat je těžší než dobře mluvit. „Kdo jen mluví a neslyší, ztrácí kontakt s Pánem. Uzavírá se Duchu Svatému.“ Biskupové mají být dobrým příkladem. To znamená slyšet i nepříjemnou kritiku. Ba i tu neoprávněnou, protože i ta může být projevem hledání pravdy. Vždy zpozornět při výtce, že je v církvi málo transparence, zato zákazy myšlení a rozpravy. Naslouchat hlasům laiků, kteří jsou experty ve svém oboru. Je vícero témat, která si žádají takto otevřenou společnou rozpravu. O tom, čeho je třeba, aby bylo dnes našemu zvěstování rozumět. Nebo: naše obce se pronikavě mění; změnili se i lidé, včetně katolíků; jejich řeč je jiná, i jejich zbožnost, jejich život, soužití partnerské, manželské, rodinné, jejich sexualita. Co od nás vlastně očekávají? Co jim dlužíme? Víme to? Měli bychom rozumět, proč druzí zaujímají v téže věci jiná stanoviska. Proč se někdo z nás úzkostně straní světa, zatímco druhý volá po větším přizpůsobení, proč se vzájemně obviňují, zatímco výsledkem je zatvrzelost a běh naprázdno? Úzkost je špatným rádcem. Vždyť celé dosavadní dějiny křesťanství jsou plny dynamiky a „překladatelského“ úsilí. Tradice je proces.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay