Jak katolická teologie reagovala na výzvy moderních přírodních věd?

Vydání: 2014/14 Církve: Nechte už narovnání být, 1.4.2014, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Příloha: Perspektivy

Vztah víry – potažmo teologie – a přírodních věd je dodnes velice živé téma. Častěji to v minulosti býval vztah spíš konfliktní než harmonický. Zejména katoličtí teologové minulých dob bývali nejednou označováni jako lidé „hájící neobhajitelné“. Náš přední současný teolog si dal tu práci, detailně prostudoval řadu dobových publikací a dospěl k překvapivému závěru: vyslovovat o těchto lidech jen negativní odsudky není v žádném případě spravedlivé.

 
„Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich“ – viz Lukášovo evangelium 12,27. Snímek Vojtěch Vlk

Poněkud provokativní titulek článku svou neurčitostí přímo volá po bližším vymezení. Předmětem našeho společného zájmu je nyní reakce přednostně české a kontextuálně také světové katolické teologie na výzvy moderních přírodních věd v období let 1850 až 1950.

Hned na začátku si dovolím upozornit na jeden znepokojivý paradox: Téměř všichni, často dokonce i teologové, kteří hovoří o evoluci, se vyslovují o starší katolické teologii spíše nevybíravě, nikdo ale zatím seriózně neprostudoval, co v této věci česká katolická teologie do-
opravdy nabízí. Přiznávám, že na počátku jsem právě nastíněnému kolektivnímu negativnímu předsudku podléhal i já sám. Pochybnost ho však proměnila v reflektované a na základě konstatovaných skutečností také modifikovatelné předporozumění.

Na základě dlouhodobých a poměrně detailních analytických studií dobových publikací a jejich nejširšího kontextu, zejména v oblasti dějin příslušného vědního oboru, a to na světové i naší národní úrovni, vznikla monografie, po níž by mohli sáhnout ti, kteří se budou zajímat o podrobné odůvodnění řady pro mnohé čtenáře pravděpodobně výrazně překvapivých informací obsažených v tomto příspěvku.

Prezentaci toho, co jsem zjistil, rozčlením podobně jako zmíněnou monografii do tří základních částí. V první se zaměřím na to, jak se stavěla česká katolická teologie k přínosům astronomie. V druhém bodu stručně nastíním postoje českých teologů k Darwinově teorii o původu druhů v oblasti fauny a flóry. Konečně ve třetí části se budu věnovat otázce vzniku – stvoření člověka cestou evoluce.

Česká teologie a astronomie (1850–1930)

Po pročtení celé řady studií, článků i částí knih, kde se teologové v inkriminovaném období vyslovovali k otázce vzniku kosmu a naší země, mohu konstatovat následující: Nenarazil jsem ani na jednoho českého teologa, který by odmítal Laplaceovu teorii vzniku Slunce a planet a který by četl první kapitolu knihy Geneze fundamentalisticky. Nikdy se teolog nevměšoval do kompetence astronoma. Velmi často se objevují výroky, podle nichž Písmo říká, že Bůh stvořil svět, neučí nás však závazně nic ohledně toho, jak při svém díle postupoval. Pokud se objevuje napětí, určitě neleží na ose astronomie, potažmo geologie na jedné straně a teologie na straně druhé. Skutečný názorový střet je patrný na filozofické rovině, kde spolu zápasí dva světonázory, tedy křesťanský a materialistický.

Evoluce v oblasti květeny a zvířeny (1860–1900)

Jedním ze základních metodologických problémů různých zahraničních studií a monografií, které se zabývají touto problematikou, je nerozlišování mezi právě nastolenou otázkou a evoluční koncepcí vzniku lidstva. Teologie přitom reagovala na právě představené problematiky výrazně odlišně. Evoluční způsob myšlení v biologii je navíc mnohem starší než darwinismus, jenž je pouze určitým způsobem vysvětlování zákonitostí vývojového pohybu.

Čeští teologové byli poměrně otevření možnosti evoluce v oblasti fauny a flóry. Velmi záhy, implicitně již v šedesátých a explicitně v sedmdesátých letech 19. století, se odvolávali na texty Řehoře z Nyssy, Augustina z Hippo a Tomáše Akvinského, v nichž se profilovala možnost stvoření živých tvorů cestou Bohem zamýšleného vývoje. Pokud se setkáváme s výhradami, jedná se nikoli o evoluci jako takovou, nýbrž o prokazatelnost Darwinovy koncepce vývoje. Zcela zásadní odmítnutí bylo a dodnes je vyhrazeno evoluci koncipované na základě čiré nahodilosti, což vyznívá jako otevřená negace stvořitelské moudrosti.

Poměrně překvapivé zjištění tkví v tom, že církevní Magisterium se po celé 19. století k darwinismu ve svých dokumentech přímo nevyslovovalo. Někdy připomínaný výrok odmítající evoluční koncepci vzniku člověka z Kolína nad Rýnem z roku 1860 se týká německých biskupů, nikoli nejvyššího učitelského úřadu. Ve výpovědích papežů se neustále opakuje požadavek, aby přírodní vědy respektovaly jim vymezené kompetenční pole a nezasahovaly svévolně do oblasti filozofie, případně teologie. Na teology se kladl tentýž požadavek. Nenarazil jsem byť jen na jediný náznak vměšování církevní autority do kompetence přírodních věd.

Dramatická otázka evolučního vzniku lidstva

Opět musím konstatovat, že náznaky ideje původu člověka ze zvířecích předků se nacházejí i v české literatuře dávno před rokem 1871, kdy vyšla slavná Darwinova monografie o původu člověka (například F. L. Čelakovský 1840, J. S. Tomíček 1846).

Velmi razantně vystupovali s hypotézou vzniku člověka z opů již v šedesátých letech 19. století lidé jako T. Huxley 
a E. Haeckel, kteří byli zároveň paladiny militantního materialismu a ateismu. Darwinovo slavné dílo z roku 1871 pochopitelně vyvolalo reakce velmi rozporuplné. Nejen teologové, nýbrž i mnozí jiní myslitelé měli strach z degradace člověka na pouhé vyvinutější zvíře. To bylo zřejmě hlavním důvodem, proč výlučně biologickou koncepci vzniku lidstva u nás ostře odmítali lidé jako J. E. Purkyně, J. Barrande, F. Palacký, T. G. Masaryk, E. Rádl. O stvoření člověka cestou evoluce hovořil například největší český darwinista 19. století a syn velkého literáta J. L. Čelakovský. O několik let později to byl význačný fyziolog a akademický činitel F. Mareš, který se odvolával na 
tzv. Mivartovu tezi.

G. Mivart byl anglický lékař a přírodovědec, který ve čtyřicátých letech konvertoval ke katolicismu. Tento stoupenec evoluce již v roce 1871 vydal vlastní monografii, kde nastínil učení, podle něhož Bůh stvořil lidské tělo vývojem. Takového živočicha pak v určitém okamžiku vybavil lidskou duší. Znalému čtenáři neunikne, že tento způsob vysvětlení se velmi podobá tezi papeže Jana Pavla II. z poloviny devadesátých let minulého století o tzv. „ontologickém skoku“ od animality k humanitě.

Jestliže se teologové stavěli k evoluční koncepci vzniku lidstva negativně, určitě to v druhé polovině 19. století nebylo zcela neoprávněné, neboť paleoantropologie tehdy neposkytovala dostatek průkazných údajů. Na světové scéně se však již od sedmdesátých let 19. století objevovali teologové, kteří se stavěli k Mivartově tezi velmi otevřeně. Víme, že až do roku 1903 bylo pět takovýchto průkopníků vyšetřováno Posvátným Officiem, nikdo z nich však nebyl potrestán. Pozornou četbou děl českých teologů se mi podařilo identifikovat dalších šest až sedm katolických duchovních a teologů, kteří ve svých publikacích vykazovali stejnou názorovou orientaci v letech 1890–1910. Vrátíme-li se na pole české teologie, naši předchůdci vytýkali Mivartově tezi neúměrnou míru dualismu mezi lidským tělem a duší, což je námitka zcela oprávněná.

Zlomovým obdobím jsou první dvě desetiletí 20. století, protože v této době nebývale narostl počet nálezů kosterních ostatků pravěkých lidí a jejich nástrojů. Právě v tomto období začalo zejména v Německu přijímat Mivartovu tezi mnohem větší procento katolických teo-
logů. Do tohoto kontextu je třeba zařadit vydání české středoškolské učebnice apologetiky od Bedřicha Augustina (1926). Zde se setkáváme s velmi kvalitní prezentací dobové paleoantropologie a s konstatováním, že katolík může přijímat evoluční koncepci vzniku člověka, musí ovšem zastávat podstatný rozdíl mezi duší zvířecí a lidskou. Kniha, která je prvním jednoznačným projevem otevřenosti Mivartově tezi v oboru české teologie, má dokonce církevní „imprimatur“. Při výuce se užívala až do nástupu komunismu.

Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století se na naší scéně setkáváme jak se zastánci přijatelnosti Mivartovy teze, tak s těmi, kdo stále měli pochybnosti. Obecně však lze říci, že čeští teologové považovali problém za vyřešený. Teologie neměla s evolucí člověka problém a bylo na paleoantropolozích, aby doložili věrohodnost evoluční koncepce vzniku člověka do posledních důsledků.

Důsledek neznalosti dějin teologie

S nástupem komunistické ideologie nadešla určitá diskreditace darwinismu, který se stal součástí oficiálního sekulárního náboženství pod titulem: „vědecký světový názor“. Mělo by být srozumitelné, že publikace spisů P. Teilharda de Chardina vnímali mnozí věřící u nás v daném kontextu jako osvobození. Určitě ale neplatí, že právě zmíněný velikán by byl prvním, kdo by v oboru katolické teologie razil cestu přijímání evoluční koncepce vzniku – stvoření člověka.

Postupné stále zřetelnější otevírání se Mivartově tezi, která určitě není bez problémů, šlo v zásadě ruku v ruce s větší prokazatelností údajů ze strany solidní paleoantropologie. Ačkoliv se tu a tam pochopitelně najdou slabší práce, rozhodně není spravedlivé vyslovovat nad našimi předchůdci čistě negativní rozsudky, z nichž čiší neznalost dějin teologie i přírodních věd a bohužel také těžce neetický koncept jakési kolektivní viny.

Zájemci o příslušné texty naleznou řadu dobových publikací na internetu. V dané souvislosti je třeba zmínit adresu: www.depositum.cz, kde je přístupný Časopis katolického duchovenstva obsahující například články M. Procházky o astronomii a dobovém materialismu. Na adrese České christologické a mariologické akademie (www.cchma.cz) by měla být zpřístupněna překladová monografie: F. Duilhé, Apologie víry křesťanské na základě věd přírodních, Antonín Podlaha (trsl.), Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a Nakl. V. Kotrba 1897, kde čtenář nalezne kapitoly věnované všem třem okruhům otázek, o nichž se pojednává v tomto článku.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay