Vydání: 2004/47 Zážitkovost ve víře, 17.11.2004

Příloha: Perspektivy

Má-li kdo dojem, že dění na naší politické scéně působí plytce, nepovzbudivě, ba odpudivě, není daleko do pravdy. Letošní úroda je v tomto ohledu zvláště výmluvná: padlá vláda jak Fénix z popela vstalá, „kořistkovská“ aféra, v níž se znemožnil i ten, kdo nemusel, nedotažená aféra „šarapatkovská“, ministerské úlety, parlamentní souboje v hospodském stylu, poslanecké odstřely zákonných předloh a v neposlední řadě rádoby „vyvážená“ prezidentská medailová melanž k 28. říjnu, kdy se vedle zasloužilých dostalo ocenění i člověku, který úspěšně proplouval všemi dostupnými režimy (včetně toho protektorátního) atd. – a to vše náležitě rozmazáváno nejčtenějšími deníky a nejsledovanějšími televizními stanicemi...

Prý nemá „vizi“ ta naše politická reprezentace, opakují její nečetní kritikové. Inu, nemá. Podobá se řidiči, který nejen že nevidí dál než k nejbližší křižovatce, ale dokonce si ani nepřipouští, že cesta pak ještě pokračuje. Naštěstí existují výjimky. Dva kurážní senátoři – Jan Hadrava (US-DEU) a Zdeněk Bárta (KDU-ČSL) – se rozhodli kontaktovat na vlastní pěst sudetské Němce. Za oba to zdůvodnil první z nich: Dialog se má vést na úrovni 21. století... Samozřejmě! Oba to už schytali od svých výše postavených partajních kolegů i od pana prezidenta. S jejich počínáním asi není srozuměna ani veřejnost.

Přitom „hora ruit“, čas spěchá, dějiny tlačí! Sociální stát se otřásá i v zemích pokládaných za vyspělé, na planetě Zemi se vytvářejí nové mocenské konstelace, vitální islámský živel začíná se svou proměnou Evropy zevnitř, ta unavená stará dáma Evropa vykazuje místo integrace povážlivé trhliny (causa Buttiglione) – a my tady u nás sveřepě udržujeme jednu z nich, česko-německý klinč. Není pravda, že nemáme „vize“, protože toto je jedna z nich. Nesměřuje však do 21. století...

***

Kerry, nebo Bush? Už je rozhodnuto. Unavená stará dáma Evropa je prý zklamána, ale otázka neztrácí na významu, pnutí dvěma směry (ne zcela známými), zosobněné dvěma americkými prezidentskými kandidáty, trvá. Diskusi o tom rozcestí neotvíráme, aspoň zatím. Nestačili bychom na ni, ani redakční rada Perspektiv není jednotná (autor těchto řádků je v situaci oné nucené volby rád, že byl zvolen Bush). I nezvolený John Kerry má však své přednosti. Především noblesu, s níž přijal svůj volební neúspěch. Jak se v obdobné situaci zachoval Miloš Zeman? Jak by se v ní zachoval Václav Klaus? I američtí voliči, pokud byli mediálně osloveni a nám mediálně představeni, zpravidla racionálně argumentovali. Zdá se, že Spojené státy jsou „emokracií“ (viz Perspektivy KT 37/04) ohroženy méně. Srovnání naší politické kultury (a kultivovanosti politiků) s tou americkou není neužitečné.

ř   

***

Vadí, nevadí? - V prvních letech mé venkovské praxe mě vždy znovu překvapovalo, jak každý o každém všechno věděl a jak se nikdy nic neutajilo. Nešlo ani tak o profízlování lokální společnosti, jako spíš o výkonnou místní klepárnu. Neunikla jí žádná aféra, milostná ani jiná, domácí rvačka, nevěra, potrat, bouračka pod vlivem alkoholu, šikovný podvod ani plot natřený barvou, jejíž původ se dal zřetelně vystopovat do místní fabriky. Přesně se vědělo, kdo má na koho nejlepší spojení a komu je třeba kdy co dát. A přesto se zdálo, že to nikomu nevadilo (aktéři nemravností nedávali najevo stud, často naopak) a že to koneckonců ani nenarušovalo dobré sousedské vztahy. Politické vrchnosti to usnadňovalo vydírání a „obecný lid“ tak byl veden k poslušné konformitě - pokud ovšem obecně rozšířená znalost všech přečinů nezbavovala ono vydírání účinnosti.

Letošní předvolební kampaň se obzvláště vyznačovala zveřejňováním všemožné špíny a voliči byli v jejím průběhu zevrubně informováni o řadě skutečných i domnělých afér. Vadilo jim to? Nízká volební účast by mohla svědčit o tom, že přece jen ano. Avšak výsledky relativně vítězných stran hovoří spíše o opaku. Voličům nevadily už dostatečně známé a skutečné zločiny komunismu na levici, natož pak různá nepotvrzená korupční podezření na opačné straně volebního spektra. A co na to ta naše povaha česká?

dp