Vydání: 2015/40 Nový památník sv. Zdislavy, 29.9.2015, Autor: Martin T. Zikmund

Příloha: Perspektivy 40

Amerika je nejdemokratičtější země na světě a současně je to země, kde podle věrohodných zpráv zaznamenává katolické náboženství největší rozvoj,“ napsal prorocky ve své slavné knize Demokracie v Americe v roce 1848 Alexis de Tocqueville. Přesto ještě v 60. letech 20. století musel John F. Kennedy ujišťovat americkou veřejnost, že jako katolík se bude řídit především zájmy své země, a nikoli instrukcemi z Vatikánu. Dnes se ale situace značně posunula. Třetina členů Kongresu jsou katolíci, šest z devíti soudců Nejvyššího soudu se hlásí ke katolickému vyznání, Joseph R. Biden je první katolický viceprezident. Kdyby se rozhodl kandidovat na prezidenta a uspěl, byl by druhým katolickým prezidentem Spojených států (po již zmíněném Kennedym).
Rostoucí vliv katolíků
Na tento post má však od příštího období zálusk více katolíků: neuvěřitelných šest republikánů katolické víry rozjelo předvolební kampaň, z nichž zřejmě nejznámější je Jeb Bush, bratr někdejšího prezidenta George Bushe mladšího a syn prezidenta George Bushe staršího. Na rozdíl od svých nejbližších příbuzných je katolickým křesťanem, neboť se přihlásil k vyznání své ženy, a to i pod vlivem Jana Pavla II. Mezi další katolické kandidáty téže strany patří Chris Christie, Bobby Jindal, George E. Pataki, Marco Rubio a Rick Santorum. Někteří z nich se od názorů papeže Františka na ekologii, ekonomiku a politiku veřejně distancovali, a to ještě před jeho příletem do USA, aniž jakkoli hodlali problematizovat jeho autoritu duchovní.
Přesto či právě proto nervozita v republikánských řadách v souvislosti s Františkem bobtnala a dosud bobtná. Papež je přece jen osobnost, kterou nemohou tak snadno odbýt, už i proto, že jeho „zelená“ encyklika je autoritativní text. Z republikánských řad přitom vzešel manuál, jak odmocnit a relativizovat papežovy důrazy ve věcech ne přímo teologických, jako například že není sám vědec, není Severoameričan, má sklon být pozérem atp. Dokonce jeden republikánský člen Sněmovny reprezentantů Paul Gosar, který se považuje za katolíka, bojkotoval Františkovu promluvu v Kongresu svou neúčastí: „Jestliže chce papež věnovat svůj život boji proti klimatickým změnám, měl by to dělat ve svém volném čase,“ napsal. „Ale povyšovat sporné vědecké poznatky na dogma je směšné,“ vyjádřil se tento rozčilený republikán.
Mojžíš jako vzor
V klidu ale nemohli zůstat ani demokratičtí kandidáti, i když papež Obamu pochválil za jeho ekologické postupy. Pokud totiž jde o bioetická témata, zejména o potraty a antikoncepci, anebo o pojetí manželství a rodiny, František se jednoznačně vyjádřil ve prospěch tradičního katolického učení, které zase vytrvale hájí republikáni. Takže se římský biskup neztotožnil ani s jednou politickou stranou. Každopádně jeho úmyslem nebylo a není nadržovat konkrétním politickým proudům, nýbrž společnému dobru. Právě společné dobro coby základní kámen sociální nauky církve mělo v papežově projevu ke Kongresu zásadní význam.
Na papežově řeči v Kongresu je pozoruhodné, že její autor začal odkazem na Mojžíše, autoritu dávnou, ale v židovsko-křesťanské kultuře USA nespornou. „V Mojžíšově postavě se nám předkládá dobrá syntéza vaší práce: Jste vybízeni, abyste prostřednictvím zákona chránili obraz a podobu vetknutou Bohem do každé lidské tváře,“ sdělil Petrův nástupce hned v úvodu americkým zákonodárcům. Zmínkou o Mojžíšovi papež akcentoval morální nauku církve o rodině, heterosexuálním manželství a vůbec Desatero Božích přikázání. A nejen to.
V Mojžíšově postavě se papež přiblížil i puritánským kořenům Nového světa, vyživovaným nejen Novým zákonem, ale do velké míry i Starým zákonem (právě důraz na něj byl pro kalvinisticky smýšlející puritány typický). A ne dosti na tom. Mojžíš se zároveň stal příkladnou postavou černošského boje za rovnost, posilovaného spirituály o vyjití izraelského lidu z otroctví ke svobodě. Postavu Mojžíše tedy zvolil František nanejvýš příhodně, neboť z něj vyrůstá étos, k němuž se Severoameričané ve svých rozličných náboženských směrech hlásí. Senátoři a členové Sněmovny reprezentantů Spojených států mají mít podle papeže před očima tento biblický vzor, vždyť Boží zákon obsažený v Mojžíšových knihách bere ohled jak na jednotu společenství, tak na jeho vztaženost k Hospodinu.
Papež uhodil i na jinou strunu typicky severoamerickou. V projevu před Kongresem varoval nejen před fundamentalismem, který je v mnoha formách v USA doma, ale také před tzv. redukcionismem dělícím lidi, ideové směry a oblasti světa jakoby podle šablony na dobré a zlé. Tak jednoduché to ve skutečnosti není, tvrdí papež, jenž měl na tomto místě nejspíš před očima tažení George Bushe mladšího proti Saddámu Husajnovi před dvanácti lety s étosem takřka křižáckým a vůbec jeho výroky o ose zla. Z dnešního hlediska se tehdejší stanoviska americké politiky vskutku jeví jako nebezpečně naivní.
Zásadní přínos
„Současný svět se svými otevřenými ranami, které poznamenávají mnoho našich bratří a sester, od nás vyžaduje, abychom se postavili veškerým formám polarizace, které ho rozdělují na tyto dva tábory,“ zdůraznil papež. A nejde podle něj jen o zahraniční politiku. „Víme, že pokoušíme-li se osvobodit od vnějšího nepřítele, můžeme být v pokušení posilovat nepřítele vnitřního,“ upřesnil. A měl tím nejspíš na mysli, že v poslední dekádě Severoameričané trpí především vnitřní rozklížeností, když se republikáni snaží bojkovat všechno, co iniciuje vláda demokratů, takže Spojené státy americké se dají spíše nazvat Rozdělené státy americké. Navíc tato vnitřní rozpolcenost a nedostatek ochoty usilovat společně o to, co přesahuje úzce stranický zájem, oslabuje nejen USA jako velmoc, ale i kýžené ozdravné procesy v celém světě. Vždyť dění v USA není tak docela americkou „privátní“ záležitostí.
„Jsem přesvědčen, že něco změnit můžeme, a nepochybuji o tom, že důležitou roli v této oblasti mohou sehrát Spojené státy a tento Kongres,“ svěřil se papež František kongresmanům se svou představou, že USA nakonec povedou světové úsilí o ochranu životního prostředí. A dodal: „Věřím, že vynikající americké akademické a vědecké instituce mohou v příštích letech do této oblasti vnést zásadní přínos.“ Jako by tím František chtěl připomenout a oprášit vizi demokratického senátora a pozdějšího viceprezidenta USA Al Gora vyjádřenou v jeho bestselleru z 90. let Země v rovnováze. Podle Al Gora by USA měly převzít vůdcovství v zápase o ekologickou záchranu planety. Bohužel Al Gore sám v tomto bodě na politickém poli mnoho nezmohl.
Průlomová řeč
Zásadní na tomto papežově apelu je to, co vyjádřil už ve své nedávné encyklice: že boj o záchranu klimatu, biodiverzity, zdrojů vody atp. je bojem o společné dobro par excellence. Tento horizont má přednost před všemi partikulárními krátkodobými zájmy, tvrdí Svatý otec, když upozorňuje na to, aby si Sever pohlídal, nedevastují-li jeho ekonomické aktivity chudé obyvatelstvo a bezbrannou přírodu na Jihu. Odtud i jeho apel na přijímání imigrantů – v USA jinak rezonující než v Evropě – neboť tato dnešní supervelmoc se kdysi konstituovala jako Nový svět vytvořený z emigrantů z Evropy i jiných částí světa. „My, lidé tohoto kontinentu, nemáme strach z cizinců, protože většina z nás byla cizinci,“ poznamenal papež coby rodák z jihoamerické Argentiny, která na tom byla podobně. Podle něj „náš svět stojí tváří v tvář krizi uprchlíků v měřítku, které tu nebylo od II. světové války“.
Na papežově vystoupení před americkým Kongresem i nad jeho dalšími projevy lze vysledovat, že akcentuje, co je obzvlášť důležité tváří v tvář kritickému stavu globální civilizace. Ať už je to životní prostředí, imigrace, otázky rodiny a manželství, schopnost společenského dialogu, či nutnost nově definovat pokrok. „Musíme kráčet společně kupředu, v novém duchu bratrství a solidarity, a velkoryse spolupracovat na společném dobru,“ tvrdí František a připomíná, co napsal již v encyklice, že je třeba změnit kurz. Je třeba kráčet kupředu, ale nikoli ve stejném směru jako dosud.
Jaký bude mít papežův proslov vliv? I ve vší střízlivosti lze odhadnout, že nezapadne. Za prvé: volání na poplach tváří v tvář globální ekologické nerovnováze už nebude v americké společnosti možno klasifikovat jako úlet, extrém, úchylku či levicovou posedlost. Papež František nejen svou encyklikou, ale především osobním vystoupením před americkými zákonodárci, jakož i následně v OSN, učinil v této věci průlom. Amerika po papežově odletu už nebude taková jako před ním. Není zatím jisté, jestli se to ukáže už na prosincovém summitu v Paříži o klimatu, ale je to pravděpodobné. Papežova encyklika i jeho cesta do USA byly promyšleně načasovány.
Poděkování biskupům
Za druhé: Bojovné hroty mezi republikány a demokraty sice zůstanou i nadále – zejména se to projeví v předvolební prezidentské kampani – ale nebudou už snad tak vyostřené jako dosud, což za posledních dvou prezidentů zcela ochromovalo americkou politiku. Papež ukázal, že je třeba ctít se ve vzájemné odlišnosti a spolupracovat na společných zájmech, které přesahují úzce stranické zřetele. A sem patří i témata jako rodina, definice manželství či zrušení trestu smrti (tím papež podpořil americké biskupy v jejich dlouhodobé snaze). Ale nejen to – také podpora imigrace z Jihu. A to je třetí věc, v níž Svatý otec učinil zásadní krok: už tím, že svatořečil španělsky mluvícího misionáře Junípera Serru – bylo to vůbec první svatořečení, jež se konalo na severoamerické půdě.
Tu je nutno hned poznamenat, že v USA má imigrace přece jen jiný dopad než v Evropě. Na Sever totiž přichází z Jihu skupiny nejen jazykově jednolité (jde především o španělsky mluvící Latinoameričany), ale i nábožensky sourodé (s křesťanskou tradicí v zádech). Je to tudíž zcela jiný příběh než v mnohojazyčné Evropě, jež aktuálně čelí zejména muslimské imigraci, která je starému kontinentu jazykově i nábožensky zcela vzdálená. František je po této stránce Američan, který vidí věci nejspíš trochu jednodušeji než Evropané. Nicméně v rámci amerického diskurzu je zcela na místě, co říká. Navíc americká katolická církev už nyní tímto přísunem Mexičanů a dalších Latinoameričanů získává. Zatímco ve Filadelfii na východě země je za normálních okolností na katolických bohoslužbách poloprázdno, jak prokázala jedna nedávná reportáž, v Kalifornii se v rámci jedné farnosti tlačí beznadějně do kostela několikrát za neděli až tisíc lidí, aniž je budova může pojmout. A na svátost smíření se stojí třeba dvouhodinové fronty. František nezapomněl biskupům USA poděkovat za to, že katolická církev je organizací, která se utečenců ujímá ze všech nejvíc.
Facit
Ve své řeči ke Kongresu František vyzval americké zákonodárce k návratu k ustavujícím principům americké demokracie, schopnosti dialogu a duchovního přesahu, jak je podle papeže reprezentují postavy jako prezident Abraham Lincoln, černošský vůdce Martin Luther King, katolická sociální pracovnice Dorothy Dayová či mystik Thomas Merton.
I když se mnozí (zejména republikáni) obávali Františkova projevu, nakonec byli všichni jeho vystoupením doslova elektrizováni, takže řeč původně naplánovaná na 30 minut trvala o 20 minut déle – díky novým a novým aplausům. Přítomní demokraté, republikáni, diplomaté i soudci Nejvyššího soudu se v tu chvíli cítili sjednoceni natolik, že na konci svorně povstali a Svatému otci holdovali. Lze se nadít, že tento mráček naděje konečně přinese kýžený déšť. Bez USA si totiž nelze představit žádný úspěšný proces civilizační obnovy.