26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Církev proti sociálnímu vyloučení?

22. 10. 2013

|
Tisk
|

Případy vystěhování na ulici, záběry rodin v rozpadlých domech bez zázemí a konečně i pochody nenávisti proti chudinským ghettům, jejichž svědky jsme byli v posledních měsících – to vše přimělo zodpovědná místa po hluchých letech k jednání. Do konce roku má být schváleno vládní Komplexní řešení sociálního bydlení. Podle odborníků však připravovaný dokument problém neřeší, nýbrž ještě prohlubuje.

Vydání: 2013/43 Levice pracuje se strachem, 22.10.2013, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Perspektivy

Vyřeší nová vládní koncepce otázku sociálního bydlení?

Východisko je třeba hledat jinde – a mohou k tomu přispět také církve. K tomuto závěru došli účastníci tematického debatního večera, který se zástupci církví, sociálních odborů i vládních a neziskových organizací uspořádal koncem září v Praze evangelický farář Mikuláš Vymětal. Postřehy z různých stran, jež účastníci nabídli ke sdílení, jen potvrdily zkušenost neziskových organizací, kterou se jejich zástupci snaží prosadit do obecného povědomí. Ta však jen těžko nachází odezvu ve vládnoucí sféře. Problém sociálního vyloučení pramení totiž z mnohačetných zdrojů a nemálo z nich bude vyžadovat trpělivou a nevděčnou práci s celou společností.

Chudobou až na dno

Pojem sociálního bydlení si veřejnost obvykle spojuje s Romy, narkomany, lidmi na sociálním i mravním dně, zhusta žijícími ve vybydlených ubytovnách. Bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková je výstižně označila za „místa, kde se koncentrují chudí, z jejichž dávek vydělávají především majitelé domů, a jež jsou jednou z hlavních záminek pro vznik napětí a následných nepokojů“. Proti ubytovnám pak pochodují protestující „slušní lidé“ jako proti symbolu patologických jevů, které na sebe chudoba často váže: lidé, kteří – jak upozornila ve svém zářijovém prohlášení Synodní rada ČCE v čele s Joelem Rumlem – odhalují svůj skrytý rasismus a „jsou zneužiti představiteli neonacistických stran a skupin k šíření zlé a tupé ideologie“. – „Takové způsoby odmítáme, protože ohrožují svobodu a důstojnost našich spoluobčanů a ve svém důsledku i nás samých. Jsou cizí našemu pojetí, které vychází z víry a z následování Ježíše Krista,“ zdůrazňují signatáři prohlášení s podobnou razancí, s jakou projevy nesnášenlivosti odsoudil ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz.

Synodní prohlášení pokračuje stručným shrnutím faktorů v pozadí, jež jednotlivce i celé rodiny přivádějí na sociální dno, a tedy rovněž do bydlení, jež se nejednou ani zdaleka neblíží tomu, co ve střední Evropě obvykle pokládáme za standard: dlouhodobá nezaměstnanost, chybějící vzdělání, nedostatek pravidelnosti v životě, absence peněz. K tomu lze přiřadit problém závislostí, k nimž – s výjimkou narkomanie – česká společnost i odpovědná místa obecně přistupují poměrně velkoryse: kouření, alkohol, závislost na hazardu.

Z uvedeného výčtu je patrné, že bytová nouze se reálně netýká jen lidí na okraji společnosti, žijících ve slumech či na ubytovnách, často jen proto, že vzhledem ke své situaci i mizivé podpoře okolí nemají jinou šanci. Letos založené sdružení spolupracujících organizací a jednotlivců Platforma pro sociální bydlení na základě terénních průzkumů varuje, že skupin ohrožených ztrátou bydlení a propadem na sociální dno je mnohem více a že vzhledem ke stávající bytové a sociální politice státu jich bude ještě přibývat (mj. se připravuje krácení dávek na bydlení).

Vedle Romů, jež má česká společnost tradičně sklon vysidlovat do méně kvalitního bydlení (o čemž vypovídají tematické výzkumy už od poválečných let), se to týká například rodičů-samoživitelů, seniorů, vícedětných rodin a dalších domácností s nízkými příjmy či osob opouštějících ústavy s péčí včetně psychiatrických zařízení. Ve svém programovém prohlášení Platforma deklaruje přesvědčení, že „důstojné bydlení je základním lidským právem každého člověka, jež by nemělo být za žádných okolností nikomu upíráno nebo podmiňováno“. Zároveň žádá – a uvedla to též v materiálu, jímž čerstvě připomínkovala připravované vládní opatření – aby toto právo bylo vždy podpořeno kvalitními sociálními službami.

Segregovaně, nebo integrovaně?

Stávající možnosti ubytování pro lidi v bytové nouzi v tomto pojetí sociálním bydlením nejsou. Česká legislativa ostatně tento pojem nezná, ačkoli se v poslední době zvyšuje tlak z různých stran na vznik příslušného zákona – například již od roku 2003 veřejný ochránce práv ve výroční zprávě pro Poslaneckou sněmovnu opakovaně doporučuje přijetí zákona o sociálním bydlení, který by vymezil cílové skupiny obyvatel a základní okruh spolupracujících institucí. Právě tak by tento dokument měl určovat základní standard tohoto typu bydlení (mj. minimální výměru a hygienické zázemí na osobu, respektive domácnost) a definovat povinnosti státu a obcí: ve všech těchto oblastech totiž dosud panuje vakuum, jež umožňuje počínat si v poskytování bydlení lidem na sociálním dně naprosto svévolně a s jejich chudobou – jak se stalo terminem technikem – v pravém slova smyslu obchodovat.

Ve srovnání s územ v západních zemích nezná sociální bydlení ani česká praxe. „Podle zákona o obcích by stát měl prostřednictvím obcí vytvářet podmínky, aby lidé mohli kvalitně bydlet. To je zakotveno i v mezinárodních dohodách a dáno principy dobré péče o obyvatelstvo. Ale obce to v naprosté většině nedělají a nikdo to po nich ani nevyžaduje,“ konstatuje sociolog Štěpán Ripka. Podobně jako v jiných sociálních službách by obce podle Platformy měly mít přehled o potřebách svých občanů v oblasti bydlení a reagovat konkrétní nabídkou – a to ve spolupráci s nevládními organizacemi, případnými neziskovými bytovými družstvy či právě církvemi. Ani jedno, ani druhé se podle zjištění Platformy (ale i dalších nevládních subjektů) pohříchu často neděje.

Udržet sociální kontakt

Ministerstvo pro místní rozvoj, které Komplexní řešení sociálního bydlení v rámci tzv. Koncepce bydlení do roku 2020 předkládá, uznává, že „je povinností státu, aby v rámci uplatňování principu solidarity těmto lidem, a to prostřednictvím různých opatření, pomáhal“, neboť „v každé společnosti existují lidé, kteří z různých důvodů nemají dovednosti nebo prostředky k tomu, aby si bydlení zajistili nebo udrželi sami“. Situaci lidí ohrožených ztrátou bydlení, bezdomovců a dalších potřebných počítá v připravovaném dokumentu řešit výstavbou kolektivních „domů pro sociální bydlení“, finančně podpořenou státem.

Třebaže ubytovny nemají být podle oficiálních vyjádření ministerstva základem řešení sociálního bydlení, navrhované „domy“ by podle návrhu fungovaly velmi obdobně, jak také na jaře upozornila v – mimochodem negativně přijatém – otevřeném dopise ministerstvu skupina akademických a výzkumných pracovišť, asociací a organizací. Hlavním protiargumentem je koncentrace potenciálně problematických domácností na jednom místě, což podle zkušenosti povede k dalšímu sociálnímu vylučování a vzniku nového ghetta. „Navíc výzkumy ukazují, že čím víc se postaví ubytoven, tím více se objeví lidí bez domova,“ tvrdí Štěpán Ripka.

Místo velkokapacitních „domů pro sociální bydlení“ odborníci v čele s Platformou navrhují vyčlenit pro sociální by-
dlení byty v běžném bytovém fondu. Jen tak je totiž možné zabránit tomu, aby byla sociálně slabá rodina odsunuta na okraj společnosti. „Sociální bydlení musí umožňovat udržování sociálního kontaktu nezatíženého místem, na kterém se nachází,“ stojí v prohlášení Platformy. 
Bydlení v „domě pro socky“ totiž znamená ztrátu běžného sousedského kontaktu, stigmatizuje, a tak ztěžuje jeho obyvatelům návrat do většinové společnosti. Proto Platforma označuje tyto domy za nedůstojné a za nevhodné k dlouhodobému bydlení. Bydlení v sociálních bytech zároveň vidí jako úspěšné pouze pod podmínkou, že bude provázáno se sociálními službami na míru konkrétní domácnosti i jejím jednotlivým členům. Na potřebě větší systémovosti a koordinovanosti sociálních služeb, poradenství a intervence, doposud roztříštěných pod gescí různých ministerstev, se ostatně shodují odborníci napříč názorovým spektrem a také to by mohl zajistit případný zákon o sociálním bydlení.

Církev místo státu

„Nesegregovaná podoba sociálního bydlení v sociálních bytech bude samozřejmě vyžadovat i práci se sousedy, práci na sžívání celé místní komunity,“ komentuje Štěpán Ripka. „Na západě ovšem lidé v domě kolikrát ani nevědí, že nějaká partaj je v sociálním bydlení, které tam nebývá nijak stigmatizované.“

A právě zde se otevírá prostor pro činnost církví. Jako možný způsob pomoci účastníci zmíněného pražského setkání navrhli vytvářet komunity soužití: na podobném principu funguje Vesnička soužití v Ostravě-Muglinově, již provozuje Diecézní charita ostravsko-opavská. Ve třech řadách domků zde žije stejný počet romských a neromských rodin, které zde čerpají sociální pomoc a podporu, ale rovněž se učí rozvíjet samy sebe i vzájemné vztahy. Biskup Lobkowicz se ve svém prohlášení vyjádřil, že „až nám stát postupně vrátí hmotné prostředky, bude církev schopna rozvíjet pomoc i služby v oblastech sociální práce, kde stát či samospráva selhává“. Nicméně už nyní je podle něj potřeba „mravenčí a systematické práce“. Začít u sebe a odložit strach z chudých a odpor vůči nim, jež mohou stát v pozadí odmítavých tendencí nás integrovanějších, je minimem, co může křesťan udělat – řečeno s biskupem Lobkowiczem, „pozornost vůči opovrhovaným a odmítaným a často neviditelná služba v konkrétních lidských situacích je svědectvím, že naše víra není 
mrtvá“.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou