Cikánský tábor, vatikánské poplatky a úroveň odposlechů

Vydání: 2006/5 Může být křesťan bohatý?, 1.2.2006

Příloha: Perspektivy

To, co se nakupilo kolem někdejšího „cikánského tábora“ a nynějšího velkokapacitního vepřína v Letech u Písku – míním tím kampaně, nálady, postoje, výroky, útoky, protiútoky – je nejen pro inteligentního a vnímavého cizince, ale i pro domorodého našince stále méně srozumitelné. Zkuste vysvětlit svému dítěti, které už „rozum bere“, jak je to s tím balvanem s nápisem „Obětem“!

Jádro pudla je prosté: Likvidovat prasečák, který hrubě odporuje pietě, jaká přísluší místu hromadného lidského utrpení, a postavit ho jinde, i kdyby to přišlo na sto milionů? Anebo raději financovat touto částkou výchovné a vzdělávací programy pro dnešní Romy - čili dobře uváženou „afirmativní akci“, jež by jim pomohla dostat se z pasti, která se může za přispění heroinu změnit v propast? Pokud životy ohrožené, ale existující váží víc než památka životů ztracených, zvítězí možnost druhá. Ale nemylme se, ten dobře uvážený program není k dispozici, a pokud by byl, je otázka, jaký díl oné částky by doputoval na místo určení. 

A tak okolkujeme a odsouváme téma na neurčito. Ono se ale pokaždé vrátí, a to za okolností trapnějších než ty předešlé. Teď se handrkujeme, zda to byl, či nebyl „koncentrák“, dokonce zda se tam jeho oběti dostávaly a umíraly „vlastní vinou“. Tábor v Letech (i ten moravský u Kunštátu) byl součástí obludného vražedného soukolí a je smutné, že i lidé s uznávaným renomé tuto skutečnost svými výroky zamlžují.

V tom soukolí byli prakticky vyvražděni naši cikáni. Ti, o nichž psal Karel Hynek Mácha a jimž platily verše zlidovělých písní Černý cikán a Cikánko ty krásná. Žili tu po staletí, mluvili bezvadně česky, jmenovali se třeba Janeček nebo Růžička. Mnozí z nich se časem plně integrovali, třeba na slováckém venkově. Znamenitého primáše Jožku Kubíka tam pamatují dodnes. Pocházeli z kmene Sinti, zvolna s námi srůstali, ale až na výjimky skončili v osvětimských komorách. Z naší kolektivní paměti jsme je jednoduše vyškrtli, zatímco si zasluhují aspoň vzpomínku. Pokřik „Cikáni do plynu“ se inspiruje právě jejich osudem, platí ale těm druhým, z kmene Roma. Ti přišli později, ale ocitli se v pasti. Přesto mají k těm prvním nejblíže. Co s tím? Kdyby to aspoň nestálo tolik peněz, že?               

ř

***

Minulý týden se v médiích objevila informace, že Vatikán chce vybírat poplatky za využití všech proslovů a textů současného papeže včetně jeho pěti předchůdců. Tyto „tantiémy“ by měla vydavatelství a televizní či rozhlasové stanice odvádět na konto oficiálního vatikánského vydavatelství Editrice Vaticana. Autoři tohoto opatření zdůvodňují své rozhodnutí především tím, aby slova papežů uchránili před zneužitím a pirátskými praktikami.

V tomto případě se však vnucuje pochybnost, platí-li zásada, že - byť snad bohulibý - účel opravdu světí prostředky. Hovoří se sice o částce pouhých tří až pěti procent z prodejní ceny díla, které by obsahovalo více než deset procent citací papežových slov, avšak jeden nepříjemný precedent už je na světě. - Jedno milánské vydavatelství obdrželo účet ve výši patnácti tisíc eur (skoro půl milionu korun) za to, že v jedné ze svých publikací citovalo část z „inaugurační“ řeči Benedikta XVI., což je v přepočtu částka převyšující celých patnáct procent z prodejní ceny jednoho výtisku.

Toto opatření se jeví ještě problematičtěji, uvědomíme-li si, v jak prekérní situaci se asi ocitnou teologové a církevní historikové, zabývající se biografiemi a myšlenkovými odkazy posledních papežů, kteří už i tak mají dnes nemálo problémů, aby se s výsledky svého úsilí „vešli“ do edičních plánů alespoň některých vydavatelství. - Hlavně pro teology je přece učení papežů jedním z důležitých „loci theologici“. Uvidíme, jak si tedy poradí s tím desetiprocentním limitem.

V dnešní době pracuje ve službách církve řada nepochybně schopných a obětavých „financial managers“, tvrdých pragmatiků, s maximální snahou finančně zabezpečit její provoz. Nic proti tomu, taková už je prostě doba. Avšak touha rozmnožovat zisk by měla mít také jisté rozumné hranice. V opačném případě je totiž vážně ohrožena naše věrohodnost. Anebo jsme snad už zase zapomněli na Congarovu církev sloužící a chudou?

P.S.: Když jsme s kolegou z Českého rozhlasu před lety navštívili známého polského básníka a kněze Jana Twardowského (píše se o něm na jiném místě tohoto čísla Perspektiv) a ptali se ho, jak je to s autorskými právy na jeho verše, které jsme připravovali pro rozhlasový pořad, on jen mávnul rukou nad zbytečností této otázky a procedil: „Všechno, co jsem napsal, patří Bohu - já nic nechci.“

***

Byl by to docela dobrý kabaret (jak prokázali pánové Čtvrtníček a Lábus), kdyby to nebylo spíše k pláči. Ponecháme-li stranou podivuhodný obsah zveřejněných telefonních odposlechů, můžeme jen žasnout nad jejich jazykovou stránkou. Ta je z jazykozpytného hlediska jistě neotřelá a vynalézavá - však také bohemisty i význačné spisovatele vždy zajímala jazyková invence spodiny a argot galérky; ovšem od „činitelů“ sportovních, a tím spíše politických bychom čekali jiný způsob vyjadřování. Na různé to „volování“ v běžné mluvě výrostků jsme si již zvykli (zarážející ovšem je, když se „ty vole“ oslovují dvě slečny!), ale to, jak podle odposlechů spolu mluví dospělí lidé v určitém veřejném postavení, je otřesné. A tak se můžeme jen ptát a domýšlet, v čem vyrůstali a kdo je asi vychovával. Jestli selhala rodina, nebo škola, nebo to je vinou celého společenského prostředí, jak se u nás v posledních desetiletích vyvinulo. A jestli to taky není vina voličů, kteří nevěnují pozornost kulturní a mravní úrovni svých volených zástupců a funkcionářů.

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay