Vydání: 2007/38 Obnova manželských vztahů, 18.9.2007

Příloha: Perspektivy

Ve velké klenuté místnosti, kde se kdysi proháněli koně, jsou po obvodu zdí opřeny dvojice skel. Velké formáty skleněných tabulí, asi sto sedmdesát krát metr, postaveny na výšku, vystavují uhlové kresby Václava Ciglera. Místnost je celá čistě bílá, jen několik oken v horní části stěn připomíná venek šedou či modrou barvou oblohy. Václav Cigler proslul zejména rozměrnými objekty – minimalistickými i poetickými realizacemi ze skla, kovu a světla. Na výstavě v Roudnici nad Labem jsou na podlaze položeny dlouhé hliníkové profily, jakoby kolejnice, které vedou světlo. V předsálí stojí vodní válec v pevném tvaru, obepnutý kovem. Ciglerovy objekty jsou zhmotněným přemýšlením o základních složkách světa. O hmotě a živlech, v abstrakci, která, podobně jako geometrie, vždy úzce souvisí s filozofií.
Současná výstava ale ukazuje práci Václava Ciglera ještě z jiné strany. Černobílé kresby bez názvů působí spíš jako soukromý deník umělce, jsou poznámkami k životu i tvorbě, a snad ani nebyly původně myšleny k vystavování. V neučesaném a neúzkostlivém rukopisu jsou živé a naléhavé, někdy jako by vzpomínaly na tvorbu zemřelé první ženy Ciglerovy, Zdeny Strobachové, vystavující pod jménem Sidonie. Nikdy ale kresby nezapřou svého autora, jejich tvar je pevný a myšlenkově bohatý. V některých kresbách je cítit ozvuk reality, podobenství přírodních dějů či konfliktů, vždy ale převedených do svébytné řeči výtvarného díla. Výstavu citlivě instaloval architekt Michal Motyčka, vzniklá expozice je vzácným zážitkem i podnětem k přemýšlení.

---

Vnevelké, prázdné místnosti čte knihu muž, sedící v křesle. Po chvíli otvorem v podlaze, snad z nějakého zemědělského fukaru začne proudit sláma, naráží do stropu a pozvolna pokrývá vše, také čtoucího muže, který nijak nereaguje. Tato situace se několikrát po sobě opakuje na videu Romana Signera v pražské Langhansově galerii. Slavný švýcarský umělec, téměř sedmdesátiletý, o sobě říká: „Chci zobrazit to, co je neuchopitelné.“ Narodil se v Appensellu, horské obci při řece Sitter ve švýcarských Alpách. Od dětství byl fascinován přírodními ději, studoval sochařství v Luzernu a ve Varšavě. Ale sochy, které můžeme vidět v Langhansově galerii, výrazně souvisí s pohybem a v něčem jako by navazovaly na švýcarské dadaisty. Plechový, modře natřený sud, si z opačných konců místnosti podávají dva elektrické ventilátory, dunění při koncových nárazech je slyšet celou budovou. Jiný ventilátor fouká nahoru, zavěšenou láhev směruje do krouživého pohybu. Signerova proslulost je ale spjata spíše s akcemi a jejich fotodokumentací. Realizoval stovky takových, které ve své disciplíně patří k tomu, co je nejvíc ceněno. Často pracuje s ohněm či výbuchem, v akci Explosion (1982) dal vzniknout umělému blesku: na balónu zavěšená šňůra byla sto metrů od země zápalná, její hoření, fotografováno, fascinovalo. Při Signerových „ohnivých“ projektech divák vzpomene na pardubického Jiřího Tomana (1924–1972) či pražského Svatopluka Klimeše, jejichž akce jsou příbuzné. Našim umělcům by se ale mohlo jenom zdát o nákladné prezentaci, kterou je dokumentováno Signerovo dílo. Tři objemné svazky obsahují barevné fotografie „Z cest“ (Island, Japonsko, Ukrajina, Polsko, USA) a záznamy akcí v jejich jednotlivých fázích. Na přebalu trojice knih je fotografie, jak tyto tři monografie jsou propalovány laserovou střelou.
Současné umění vyhledává to, co je nečekané, nevyhýbá se humoru a ani autodestrukce mu nebývá cizí. Psal jsem o dvou výstavách, od sebe nesmírně odlišných. Ale možná, že Signerovo východisko „zobrazit neuchopitelné“ je možné vztáhnout i k Václavu Ciglerovi a ke každému opravdovému umění.
Václav Sokol
Václav Cigler, kresby. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, září – listopad 2007
Roman Signer, Obrazy z cest. Fotografie, videa, sochy, 5. 9. – 11. 11. 2007