Čemu věřil Mozart?

Vydání: 2006/7 Jsou muži ženám oporou?, 13.2.2006, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Perspektivy

V pátek 27. ledna 2006 si svět připomněl 250. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta. Kromě toho, že se v Evropě oslavy soustředily především na vydávání nových edic Mozartova díla v interpretaci těch nejslavnějších dirigentů a virtuosů, zachvátila zvláště Salcburk a Vídeň mozartománie. Vídeň i Salcburk hostily velké pouliční slavnosti, v hlavním městě Rakouska bylo otevřeno zbrusu nové Mozartovo muzeum, salcburší pekaři upekli dva metry vysoký čokoládovo-pistáciový dort, který pak veřejnost mohla sníst.

Výročí vyneslo na světlo dne také téma, jak Mozart ke svému umění vlastně dospěl a kdo vlastně byl ten geniální mladík z provinčního městečka, který zemřel jako pětatřicetiletý v roce 1791 na vrcholu slávy a byl pochován ve společném chudinském hrobě ve Vídni.

Běžný katolík

Mozartovský znalec profesor Ulrich Konrad o tom říká: „V tomto ohledu je Mozart dodnes rukojmím různých zájmových skupin a ideologií. Pokud víme, žil životem průměrného katolického křesťana své doby a na jeho zbožnosti není znát nic mimořádného. To běžné – tedy že chodil ke zpovědi, do kostela, ke svatému přijímání – můžeme předpokládat, ale nelze to doložit. S tím není v rozporu ani jeho příslušnost k zednářské lóži, protože ve Vídni konce 18. století byli mnozí vlivní katolíci zároveň zednáři. Mozart se stejně jako jeho otec Leopold často vyjadřoval kriticky na adresu kléru, ale ani to není nic neobvyklého. Nejsou žádné doklady pro Hildesheimerovo tvrzení, že četba v misále byla pro Mozarta něco jako hra v taroky.“

Tři opery na téma lásky a smrti

Na otázku, jestli Mozartova hudba svědčí o jeho osobní víře, lze odpovědět dvěma směry. Skladatel jakožto salcburský dvorní kapelník byl především v roli toho, komu bylo v době vrcholného baroka skládání hudby zadáváno k různým církevním příležitostem, a duchovní hudba byla jeho každodenním chlebem. Na druhou stranu byl jako geniální komponista vnitřně puzen ke skládání hudby, která „mu šla z duše“. V josefinské Vídni, která po racionalistických reformách osvícenského císaře odmítala skládání nové církevní hudby, se stal příležitostným skladatelem, což mu umožňovalo svobodu volby témat a motivů. Přesto nadále skládal nejen votivní mše, ale i serenády a opery. Jeho tři nejznámější opery pojednávají o Bohu, lásce a smrti a mohou být názorným příkladem toho, jaká byla Mozartova zbožnost.

Profesor Konrad o tom říká: „Skladatel jistě disponoval znalostmi katechismu své doby, navíc byl - stejně jako jeho libretista da Ponte - vynikajícím znalcem lidí. Trojice oper Don Giovanni, Figarova svatba a Così fan tutte se z různých úhlů točí kolem vztahu muže a ženy. (...) Ve všech třech jde o jedno: Existuje nějaká morální instance, která by lidské jednání mohla ukotvit ze zorného úhlu metafyzického práva? Existuje morální zákon a řád, které by člověku bránily v tom, aby se dopouštěl jakéhokoli zla? To není ani tolik teologická otázka jako spíš otázka po Bohu. (...) Scéna z Dona Giovanniho, v níž vystoupí komtur, je v kontextu operních libret jedinečná. Prostopášník Don Giovanni si osobuje právo žít jako ,zpustlík‘, ale nakonec je zde instance, která od něho žádá účty. Opera vlastně původně ani nenese titul Don Giovanni, nýbrž Il Dissoluto Punito, tedy Potrestaný zpustlík.“

Otázka po Mozartově zbožnosti může být snad nejjasněji zodpovězena v jeho Requiem, které psal těsně před smrtí a už  ho nedokončil. Volání „Domine Jesu“ v deváté části zádušní mše je asi nejintimnějším vyznáním víry v osobní spásu člověka skrze Krista, jaké světová hudba zná.

(s použitím Die Tagespost 11/06)

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 19. – 25. března 2019

Biskupové se modlili na poušti

Minulý týden prožili čeští a moravští biskupové duchovní cvičení v Izraeli, modlili se na poušti i u Božího hrobu. Tento týden pokračují v Jeruzalémě plenárním zasedáním.

celý článek


Abychom se naučili správně rozlišovat

Několika osobností jsme se zeptali, co jim pomáhá, aby slyšeli hlas svého svědomí, a jak v tom sami podporují druhé.

celý článek


Křesťan v rozbouřených časech

Žijeme ve zvláštní době. Všechno se zdá být v pohybu. Jsme vystaveni záplavě obrazů, slov a zpráv. Překotné tempo změn strhává staré jistoty dravým proudem pádícího…

celý článek


Práci mezi Romy bych neměnil

Romské poutě nebo živelné modlitby chval – to si představíme, když se řekne „pastorace Romů“. Na východě Slovenska, kde Romové tvoří až polovinu obyvatelstva a…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay