Čemu věřil Mozart?

Vydání: 2006/7 Jsou muži ženám oporou?, 13.2.2006, Autor: Zdeněk Jančařík

Příloha: Perspektivy

V pátek 27. ledna 2006 si svět připomněl 250. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta. Kromě toho, že se v Evropě oslavy soustředily především na vydávání nových edic Mozartova díla v interpretaci těch nejslavnějších dirigentů a virtuosů, zachvátila zvláště Salcburk a Vídeň mozartománie. Vídeň i Salcburk hostily velké pouliční slavnosti, v hlavním městě Rakouska bylo otevřeno zbrusu nové Mozartovo muzeum, salcburší pekaři upekli dva metry vysoký čokoládovo-pistáciový dort, který pak veřejnost mohla sníst.

Výročí vyneslo na světlo dne také téma, jak Mozart ke svému umění vlastně dospěl a kdo vlastně byl ten geniální mladík z provinčního městečka, který zemřel jako pětatřicetiletý v roce 1791 na vrcholu slávy a byl pochován ve společném chudinském hrobě ve Vídni.

Běžný katolík

Mozartovský znalec profesor Ulrich Konrad o tom říká: „V tomto ohledu je Mozart dodnes rukojmím různých zájmových skupin a ideologií. Pokud víme, žil životem průměrného katolického křesťana své doby a na jeho zbožnosti není znát nic mimořádného. To běžné – tedy že chodil ke zpovědi, do kostela, ke svatému přijímání – můžeme předpokládat, ale nelze to doložit. S tím není v rozporu ani jeho příslušnost k zednářské lóži, protože ve Vídni konce 18. století byli mnozí vlivní katolíci zároveň zednáři. Mozart se stejně jako jeho otec Leopold často vyjadřoval kriticky na adresu kléru, ale ani to není nic neobvyklého. Nejsou žádné doklady pro Hildesheimerovo tvrzení, že četba v misále byla pro Mozarta něco jako hra v taroky.“

Tři opery na téma lásky a smrti

Na otázku, jestli Mozartova hudba svědčí o jeho osobní víře, lze odpovědět dvěma směry. Skladatel jakožto salcburský dvorní kapelník byl především v roli toho, komu bylo v době vrcholného baroka skládání hudby zadáváno k různým církevním příležitostem, a duchovní hudba byla jeho každodenním chlebem. Na druhou stranu byl jako geniální komponista vnitřně puzen ke skládání hudby, která „mu šla z duše“. V josefinské Vídni, která po racionalistických reformách osvícenského císaře odmítala skládání nové církevní hudby, se stal příležitostným skladatelem, což mu umožňovalo svobodu volby témat a motivů. Přesto nadále skládal nejen votivní mše, ale i serenády a opery. Jeho tři nejznámější opery pojednávají o Bohu, lásce a smrti a mohou být názorným příkladem toho, jaká byla Mozartova zbožnost.

Profesor Konrad o tom říká: „Skladatel jistě disponoval znalostmi katechismu své doby, navíc byl - stejně jako jeho libretista da Ponte - vynikajícím znalcem lidí. Trojice oper Don Giovanni, Figarova svatba a Così fan tutte se z různých úhlů točí kolem vztahu muže a ženy. (...) Ve všech třech jde o jedno: Existuje nějaká morální instance, která by lidské jednání mohla ukotvit ze zorného úhlu metafyzického práva? Existuje morální zákon a řád, které by člověku bránily v tom, aby se dopouštěl jakéhokoli zla? To není ani tolik teologická otázka jako spíš otázka po Bohu. (...) Scéna z Dona Giovanniho, v níž vystoupí komtur, je v kontextu operních libret jedinečná. Prostopášník Don Giovanni si osobuje právo žít jako ,zpustlík‘, ale nakonec je zde instance, která od něho žádá účty. Opera vlastně původně ani nenese titul Don Giovanni, nýbrž Il Dissoluto Punito, tedy Potrestaný zpustlík.“

Otázka po Mozartově zbožnosti může být snad nejjasněji zodpovězena v jeho Requiem, které psal těsně před smrtí a už  ho nedokončil. Volání „Domine Jesu“ v deváté části zádušní mše je asi nejintimnějším vyznáním víry v osobní spásu člověka skrze Krista, jaké světová hudba zná.

(s použitím Die Tagespost 11/06)

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay