Biblické vědy a dogmatika - jedno z nejcitlivějších témat současné teologie

Vydání: 2006/9 Jak bojovat proti rutině v duchovním životě?, 27.2.2006, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Příloha: Perspektivy

Číst teologické texty není právě snadná záležitost. Člověk, který se k nim přibližuje, by měl znát alespoň ty hlavní zásady uplatňované v teologické práci. Právě na tomto základě je pak schopen posoudit, představuje-li příslušný text závažný přínos, či nikoli. Uvedená schopnost nás pak chrání před tím, abychom se nechali zmítat kdejakým výrokem či názorem, a z toho důvodu představuje určitou garanci naší duchovní svobody. Téma nastolené v titulu tohoto příspěvku patří k těm „nejzamotanějším“ problémům metody uplatňované v současné teologii. Pomyslný gordický uzel začneme rozplétat tak, že nejprve zmapujeme vývoj daného poměru v posledních desetiletích.

Emancipace biblických věd

Každému by mělo být zřejmé, že v posledních dvou stoletích došlo k nebývalému rozvoji biblických věd, což je důsledek celé řady faktorů, mezi nimiž bych si dovolil zmínit: rozvoj historických věd obecně; nebývalé propracování hermeneutiky; rozhodně nesmíme podceňovat také pokrok přírodních věd; konečně i daleko jasnější uchopení problematiky proměnlivosti a vzájemné odlišnosti lidských kultur.

Podíváme-li se na uspořádání klasické předkoncilní učebnice dogmatické teologie, zjišťujeme, že na počátku jednotlivých oddílů vždy stála určitá věta, která pocházela buď z výroků magisteria, nebo ze společného mínění teologů. Pak následovaly argumenty z Písma, církevních otců, z děl význačných teologů, z rozumu a také výčet protikladných učení. Takto uspořádaná teze vyvolávala dojem, jako kdyby magisterium, případně společné mínění teologů stálo nad Písmem, i když to nikdo nikdy výslovně netvrdil. Není tedy divu, že především katoličtí biblisté, kteří přicházeli s novými poznatky a metodologickými přístupy, zakoušeli určitou převahu (prepotenci) ze strany takto pojímané dogmatické teologie.

Základním krokem k spravedlivé emancipaci biblických věd v katolické teologii byla dogmatická konstituce Dei verbum. V této souvislosti bychom měli zmínit rovněž dokument Papežské biblické komise z 21. 4. 1964 - Instrukce o historické pravdivosti evangelií, který působil na mnohé katolické experty v oboru Písma svatého jako skutečné vysvobození.

Je pochopitelné, že vykročení novým směrem nemohlo být izolovanou záležitostí. Emancipace biblických věd, nové historické vědomí v oblasti teologie, nové hermeneutické přístupy, razantní vstup biblické teologie na scénu, stále se prohlubující vědomí ohledně kultury jako výrazného činitele v dějinách teologie, intenzivní touha po větší ekumenické otevřenosti, povědomí o určité svébytnosti místní a partikulární církve - to vše se nějak muselo projevit také v sebepojetí dogmatické teologie. Zkrátka a dobře emancipace biblických věd byla a je v zásadě součástí velké proměny v pojetí metody uplatňované v katolické dogmatické teologii.

Od vzájemné převahy k dialogu

Je vcelku pochopitelné, že se po odstranění jednoho škodlivého extrému načas projeví určité vychýlení na opačnou stranu, neboť akce vyvolává reakci. Po koncilu se tu a tam začala projevovat určitá povýšenost biblických věd vůči dogmatické teologii. Tento fakt vyplýval především z toho, že biblické vědy měly mnohem jasněji propracovanou metodu než proměňující se dogmatická teologie. Biblické vědy rovněž přinášely celou řadu nových podnětů a pohledů, které dogmatická teologie zpracovávala ne právě snadno a rychle.

Dogmatičtí teologové zaujímali v dané situaci dva postoje. Ti starší pokračovali v určitém přezírání přínosu biblických věd, zatímco ti mladí se někdy chovali tak, jako kdyby dogmatická teologie plně závisela na posledních exegetických a biblicko-teologických novotách. Nezapomínejme, že v dogmatické teologii se zejména v sedmdesátých letech projevovala určitá metodologická bezradnost, byla to doba hledání a určitého tápání. Mladí adepti teologie většinou nabývali dojmu, jako by jejich disciplína beze zbytku závisela na biblických vědách.

V posledních asi patnácti letech však okouzlení biblickými vědami v církevních i teologických kruzích poněkud opadlo. Jestliže dogmatici dnes hledí pozorněji na biblické vědy, je třeba poznamenat, že biblisté obecně na přerod v dogmatické teologii reagovat příliš nedokáží. Problém spočívá v tom, že každý z nás je poznamenán základním kurzem teologie, který stojí na počátku naší teologické formace. Řada dnešních biblistů má proto o dogmatice představy závislé na tom, jak jim tato disciplína byla přednášena třeba před třiceti lety. Jenomže dogmatika se mezitím výrazně proměnila. A proto se stále setkáváme se starými předporozuměními, a někdy dokonce i s předsudky.

Možné řešení problému

Teologický přístup k Bibli je určován na jedné straně vírou a na druhé straně vědeckou metodou, v níž se odráží dobové pojímání interpretační vědy. Víru můžeme z hlediska dnešní hermeneutiky pojímat jako přiznávané a reflektované předporozumění, což je naprosto legitimní, neboť žádná interpretace se neobejde bez určitého předporozumění. Odkud ale biblista bere svou víru a na jakém základě formuluje toto své předporozumění?

Velmi zjednodušeně můžeme říci, že víra jako matrice zmíněného předporozumění není pouze soukromou záležitostí, ale má ekleziální charakter, což nachází vyjádření jednak ve výrocích magisteria, jednak v systematicko-teologické reflexi. Právě zmíněná reflexe má však své základní východisko v Bibli. Zde pak má značnou vypovídací hodnotu skutečnost, že Dei verbum není „biblistickou“, nýbrž „dogmatickou“ konstitucí. Vztah mezi dogmatickou teologií na jedné straně a exegezí, potažmo biblickou teologií na straně druhé bude zřejmě tedy probíhat podle paradigmatu hermeneutického kruhu. Bude se tedy jednat o vzájemné ovlivňování, a nikoli o jednoduše definovatelnou propojenost.

Prvky systematické teologie budou vždy nějak přítomny v biblických vědách a biblické vědy budou vždy nevyhnutelně a zřetelně přítomny v systematické teologii. Vedle kruhového vzájemného poměru bude navíc mezi oběma teologickými disciplínami existovat něco jako vzájemné prostupování - analogická perichoreze. Je tudíž omylem domnívat se, že existuje nějaká čistá biblická věda, na níž by pak striktně podřízeně závisela systematická teologie. Stejným omylem by zase bylo domnívat se, že biblická věda by měla být jednoznačně podřízena systematické teologii. Vzájemnou převahu tudíž musí nahradit úcta a obohacující dialog.

Praktické důsledky

Položíme-li si otázku, jakou závaznost má pro dogmatického teologa výrok jednotlivého biblisty, nemůžeme na ni odpovědět, dokud nebude ujasněna otázka, jakou hodnotu má výrok jednoho biblisty pro jiného biblistu. Biblické vědy jsou interpretační záležitostí, což s sebou pochopitelně nese tříbení a střety jednotlivých výkladů. Pro dogmatika tudíž není závazný návrh jednotlivého biblisty, nýbrž spíše širší konsensus obce biblistů. Cosi podobného platí i opačně, a proto by v práci biblisty měl hrát výraznější roli širší konsensus dogmatických teologů v určité otázce, a nikoli jednotlivý návrh.

Při dnešní stále se zužující specializaci je však velmi obtížné, aby dogmatik podrobně sledoval nejposlednější vývoj v oblasti biblických věd a biblista v oblasti dogmatiky. Na pomoc nám proto přicházejí dokumenty Mezinárodní teologické komise a Papežské biblické komise, které by měly být povinným minimem pro orientaci dogmatiků v oblasti biblických věd a biblistů v oblasti dogmatické teologie.

Hermeneutika prorockého slova

V dané souvislosti se mi vybavuje jedna příhoda známého českého herce Radovana Lukavského, který po jednom svém vystoupení ve Viole hovořil o přípravě inscenace Holanova díla Noc s Hamletem. Protože ne právě jednoduchý text nebyl na mnoha místech interpretovi jasný, odebral se za věhlasným autorem. Když mistrovi sdělil, že určitému místu nerozumí, Holan se ho zeptal, co v něm dané místo vyvolává. Lukavský to sdělil, Holan pokýval hlavou a řekl: „To jde.“ Jenomže Lukavský si nedal pokoj a popsal druhou alternativu svého porozumění. Holan reagoval: „No, to je ještě lepší!“ - „A co jste tím myslel vy, mistře?“ zeptal se herec. Holan se na něj podíval ne právě přívětivě a odvětil: „Na tom přece nesejde.“

Pan Lukavský k celé záležitosti dodal, že podle jeho mínění se Vladimír Holan v okamžiku tvorby dostával do zvláštního stavu. Když pak z tohoto stavu vystoupil, nebyl podle pana Lukavského často sám schopen jasně vykládat své texty. Nabízí se ale ještě jedna alternativa. Kdyby totiž Holan nepoeticky a čistě věcně sdělil, „co tím chtěl básník říci“, naskýtá se otázka, zda by tím nesebral svým veršům otevřenost budoucím výkladům, zda by je nezbavil tajemství.

Podobným způsobem postupovali proroci, kteří záměrně formulovali své výroky jako otevřené transcendenci a přicházející budoucnosti, protože dobře věděli, že Boží zjevení stojí na souhře slova a dějin, slova a života. Bylo by tudíž chybou domnívat se, že můžeme vše postavit na tom, co se odehrávalo v mysli lidského svatopisce. Mezi slovem Písma a naší dobou totiž opět existuje jakýsi hermeneutický kruh, a proto se máme snažit vidět Boží slovo přítomné v naší době a naši dobu zase promítat do Božího slova. To první přísluší spíše biblistům, zatímco to druhé mají více na starosti dogmatičtí teologové. Je tudíž patrné, že Boží slovo bytostně potřebuje jak biblisty, tak systematické teology, protože jedni i druzí jsou jeho učedníky a služebníky. Zároveň by ale mělo být jasné, že to, co jsme právě nastínili, je ideál, k němuž se pouze klopotně přibližujeme.

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay