Benediktinky z Kolína nad Rýnem pomáhají ekumeně

Vydání: 2006/3 Jednota křesťanů, 17.1.2006, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Svět nepřijme křesťanství, nebudeme-li my křesťané věrohodní. Nebudeme věrohodní, budeme-li rozdělení. Péče o jednotu, toť ekumena. Její cesty jsou trnité a kamenité. Dnes bychom se asi už nerozcházeli, ale vzájemné odcizení po rozkolech před staletími se překonává obtížně. Tuto nesnáz pociťují zejména v Německu, „pravlasti reformace“. I tam je křesťanství tísněno postupující orientací na konzum. Tím spíš sílí vůle, zejména laiků, po znovusjednocení, kdy rozumovou úvahu často předbíhá cit, nedbající odlišností věroučných, liturgických a institučních. Projevuje se to při masových setkáních (např. při tzv. Kirchentagu v Berlíně v roce 2004). Kamenem úrazu je - bohužel - mj. i tzv. eucharistická pohostinnost.

Německé církve vzešlé z reformace vytvořily společenství promluvy i stolu. Ta katolická k němu nepřistoupila; předpokládá totiž, že eucharistická jednota je až završením procesu, nikoli jeho počátkem. Mezitím je třeba najít shodu mj. v chápání podstaty církve i oltářní svátosti (těžko mluvit o jednotě, nevyznáváme-li všichni reálnou Kristovu přítomnost v eucharistii). Do té doby nekatolíci nemají přijímat eucharistii a katolíci se nemají aktivně podílet na evangelické Večeři Páně. Této důslednosti, racionálně důvodné, se vzpírá citová touha po jednotě. Její uplatňování proto často zabolí.

Dvě benediktinky z Kolína nad Rýnem se roku 2004 v Berlíně sblížily s evangelickými manžely, kteří je pozvali na víkendovou návštěvu jejich společenství v Sasku. Sestra představená svolila, ale pod podmínkou, že se obě řeholnice účastní nedělní katolické mše a že nepřistoupí k nekatolické Večeři Páně. Sestry slib dodržely, ale s hořkostí. Evangelická bohoslužba byla srdečná a věrohodně proniknutá Kristovým duchem, zatímco katolická mše ve vzdáleném kostele proběhla chladně. Začalo jim to vrtat hlavou a zaměstnaly tím nadlouho celý kolínský konvent.

Východisko jim nabídla pozdější návštěva sesterského kláštera ve Švédsku. V této původně luteránské, ale sekularizované zemi, je lidem toužícím po bohoslužbě jedno, v čí svatyni se koná. Chodí tedy bez zábran i k „papežencům“, jichž je tam velmi poskrovnu. Kněz tam před přijímáním věřících nepronáší onu často zraňující sentenci o „vyloučení nekatolíků“, ale stručně poučí o reálném stavu ekumeny, o katolické církevní kázni – a laskavě je pozve k oltáři s tím, že jim dá požehnání. Požádá nekatolické účastníky, aby položením pravice na srdce viditelně vyjádřili svou konfesní odlišnost, a oni – radostně přicházejí k oltáři. Kolínským sestrám to nesmírně zaimponovalo. Vyžádaly si souhlas svého arcibiskupa (kardinála Meisnera). Ten ho poskytl.

Jan Pavel II. svého času prohlásil na adresu ekumeny: „Vše, co nemusíme dělat každý zvlášť, dělejme společně!“ Břímě minulosti v odloučení je značné: ve věrouce, ve slavení, v instituční struktuře; i v oboustranných předsudcích, čili v psychologii...  Jen někde a jen velmi zvolna se daří sbližování věroučné, např. společné prohlášení katolíků a luteránů o ospravedlnění. Je důležité najít k sobě cestu nejen v profánní každodennosti „tváří v tvář“, ale i ve slavení. I když jsme některé přehrady zatím nedokázali odstranit, můžeme si vzájemně žehnat, čili prosit Ducha Svatého, aby nás přitáhl k sobě a pomohl odklidit ty haldy balastu, které se mezi námi nahromadily pro nedostatečnou bdělost naší i našich předků. Jak to, že jsme na to dosud nepřišli?

(podle zahraničních pramenů)

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay