Beata Bocek o tobě, sobě i Bohu

Vydání: 2016/9 Papež se vrátil z jámy lvové, 23.2.2016, Autor: Milan Tesař

Příloha: Perspektivy 9

K výrazným tvářím tuzemské folkové scény patří v poslední době mladá polsko-česká písničkářka Beata Bocek. Nedávno vyšlo její čtvrté album nazvané O Tobje (vlastní náklad). Kromě svých písniček zaujme i schopností vybírat si pro svoje projekty skvělé hosty a spoluhráče.


Písně Beaty Bocek jsou osobními výpověďmi, někdy i s prvky modlitby.Snímek archiv Beaty Bocek

Miluju zpěv a baví mě možnosti spolupráce s různými kapelami či muzikanty – ať už dlouhodobé nebo krátkodobé,“ prohlásila o sobě písničkářka Beata Bocek. Pochází z Českého Těšína, žije na Valašsku, ale velkým inspiračním zdrojem pro ni byla její nedávná cesta na Nový Zéland. Na svém novém albu zpívá nejen polsky – v jazyce, který pro ni zůstává tím nejpřirozenějším, ale také česky, anglicky a překvapivě i švédsky.

Název alba O Tobje vychází z textu písně Krople wody, která je podle autorky „o pěkných chvílích, kdy jsem myslela na svého milého, ale taky o období roku 2015, kdy veškeré organizování koncertů odebíralo chuť hrát a tvořit“. Jak však sama podotýká, výraz „o Tobě“ lze vnímat ve více rovinách. Může mířit k písničkářce samotné, k jejímu posluchači, ke spoluhráčům a také k Bohu. Vždyť hned následující píseň Chwila, mimochodem jedna z nejdelších na albu, je „o novoročním rozjímání a dialogu s Bohem. Poděkování za to, jaký byl celý rok“.

Písně Beaty Bocek jsou tedy osobními výpověďmi, někdy s prvky modlitby. Přirozeně se v nich prolínají různé roviny komunikace – směrem dovnitř, směrem ven i vzhůru. S tím jde ruku v ruce stylový přerod nebo spíše posun, který skladatelka a zpěvačka v posledních letech prodělala. Nepochybně na tom měly zásluhu jak její cesty po světě, tak přátelství s muzikanty různých žánrů a národností i její hostování na albech různých kapel a projektů. („Učím se v sobě hledat proud muziky, který by mohl obohatit tvorbu přátel, muzikantů,“ říká Beata Bocek.) Výsledkem je po aranžérské stránce mimořádně silná deska, na níž vedle autorčina akordeonu, kytary a ukulele a vedle basy a trubky jejího švédského přítele Christoffera Strandha hrají důležitou roli flétny, viola a další nástroje. Na bicí si jako hosté zahráli manželé Aleš a Jana Pilgrovi ze skupiny Biorchestr, s mandolínou přispěla Lucie Redlová, v jedné písni se objeví novozélandský písničkář a světoběžník Jono Bono Heyes a na klavír jeho krajan Trevor Coleman, s nímž Beata Bocek připravuje na letošní rok další album.

Od první písně Mantra płynącej rzeki, pojednávající o naději, víře a lásce, je zřejmé, že klíčovou roli zde nehrají pouze texty, ale také přírodní zvuky, nápaditý rytmus perkusí a práce s tichem. Přitom práce s aranžemi v žádném případě nepotlačila fakt, že Beatiny písně vycházejí v první řadě z pocitů a osobních zážitků a hlavním nositelem významu i emocí zůstává zpěvaččin výrazný hlas. A vše se opět naprosto přirozeně doplňuje – typickým příkladem je píseň Miejsca, v níž s tématem „propojení různých míst, lidí, předmětů a příběhů na světě“ koresponduje spojení a střídání vokálních a rytmických pasáží.

Beata Bocek se na hudební scéně pohybuje více než deset let – na Radiu Proglas hrála živě už v roce 2003. Teprve poslední dva roky se však hudbou živí a – jak přiznává – při náročné práci na albu O Tobje v nitru „nenašla klid a prostor pro ztišení“. Tím pádem k ní během posledního roku nepřišel žádný nový námět na píseň. Přejme jí tedy dostatek klidu a další silná témata, ať už přijdou zvenku, zevnitř nebo z komunikace s Bohem. O Tobje je krásná deska a pokračování si určitě zaslouží.

Autor je hudebním redaktorem Radia Proglas
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay