Angela Merkelová - Děvčátko z Východu

Vydání: 2005/39 Jak vidí církev mladí lidé, 11.10.2005, Autor: Dagmar Pohunková

Příloha: Perspektivy

Děvčátko z Východu

Protagonistkou právě skončené volební kampaně v Německu se stala žena ze severovýchodu, z ploché a zelené krajiny bývalé NDR - Angela Merkelová. Narodila se sice v Hamburku, ale její otec, evangelický pastor, se v době, kdy se ostatní snažili dostat na Západ, odstěhoval do NDR, aby tam převzal péči o evangelický sbor v Templinu. Pro jeho tři děti nebyl jejich „farářský“ původ žádným ulehčením, navíc jeho žena byla učitelkou. Nejstarší Angela (nar. 1954) byla vedena k tomu, že ve škole nesmí mluvit o tom, o čem se mluví doma, že má být nenápadná, ale ve škole vždy nejlepší. Uměla se tvářit se uzavřeně, mít kamennou tvář (tzv. poker-face). Vstoupila do mládežnické organizace, aniž by tam převzala nějaké funkce, a tak se jí podařilo dostat na Lipskou univerzitu a studovat tam fyziku. Od promoce v roce 1978 působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro fyzikální chemii a v roce 1986 získala doktorát z přírodních věd za práci v oboru kvantové chemie.

Podobně jako její kolegové-vědci v jiných zemích východního bloku prožívala frustraci z nedostatečného vybavení laboratoří a z omezených mezinárodních kontaktů. V roce 1989 se přidala k opozičnímu hnutí a začala se angažovat v politickém životě - nejprve jako stranická mluvčí, pak jako poslankyně, postupně zástupkyně předsedy CDU, ministryně pro životní prostředí, generální sekretářka CDU a od roku 2000 předsedkyně strany.

Zprvu nikdo neodhadl energii, kterou v sobě skrývala. Politici se k „děvčeti z Východu“ chovali zpočátku blahosklonně, poklepávali ji po ramenou, brali ji jako „Kohlovo děvčátko“. Angela byla dále nenápadná, ale když propukla aféra s utajeným sponzorem CDU a Helmut Kohl musel odstoupit, odvrátila se od něho a začala uplatňovat vlastní názory a budovat si svou pozici ve straně. Přísná rodinná výchova a požadavek „být vždy nejlepší“ přinesly své plody.  

Angela Merkelová je podruhé vdaná, její manžel, berlínský profesor fyziky Joachim Sauer, má dva odrostlé syny. Rodina bydlí na venkově, všichni rádi chodí na procházky, Angela ráda zahradničí a vaří. Přesto působí jako energická politička; její image se trochu změnila až během volebního boje. Změnila účes, začala používat make-up, usmívat se, chodit mezi lidi, nechtěla poznávat život jenom ze služebního vozu. Jako racionální vědkyně se lišila od svých oponentů, měla jasný program: Německo nemůže konkurovat zemím s nízkými mzdami, ale musí se prosadit kvalitou svých výrobků a jejich inovací. Je třeba podporovat vzdělání a prosadit daňovou a sociální reformu při zachování principu solidarity. Voliči z tvz. nových spolkových zemí právě od ní očekávají více pochopení a pomoci při vyrovnávání rozdílů mezi oběma částmi Německa. Kdyby byl její program úspěšný, mohlo by to právě v této části Německa vést k oslabení levicových a extremistických tendencí a k přesunu těžiště CDU z jihozápadu na severovýchod. - Stane-li se Merkelová německou kancléřkou, přiřadí se tak k nejmocnějším ženám této planety. 

dpPoznámka redakce: Uzávěrka přílohy Perspektivy byla těsně před zahájením německých voleb.

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay