26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pavel Brázda ve Veletržním paláci

31. 10. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/44 Jak se stát svatým, 31.10.2006

Příloha: Perspektivy

Roku 1914 psal Bohumil Kubišta Janu Zrzavému, aby se nedal odradit odmítáním a pohrdáním, ale aby stále šel za svým cílem v klidné jistotě, že lidé jednou pochopí jeho pravdu. Zakladatel českého moderního umění poskytl tenkrát dobrou radu mnoha dalším umělcům, od 50. let také manželům Brázdovým.
Když v roce 1949 vyloučili Věru Novákovou a Pavla Brázdu ze studia na Akademii, nebylo to kvůli neumění. Obrazy z té doby, kterými začíná retrospektiva Pavla Brázdy ve Veletržním paláci, jsou vyzrálé i originální (Věra se zamalovanými křídly, 1948). Zčásti bylo vyloučení projevem „třídního boje“ (dědeček Pavla Brázdy, básník Josef Palivec, byl ve vězení, odsouzen za „vyzvědačství“ na dvacet let). Ale bylo paradoxní, že titíž lidé, kteří hlásali lidovost a realismus, vylučovali právě tyto studenty. Protože těm nebylo nic cizejšího, než komunisty pranýřovaný „formalismus“. V jejich díle chybí abstrakce či estetismus, naopak realismus zobrazující život a jeho problémy směřoval k „hominismu“, pokusu o nové lidové umění. S trochou humoru je později jeden oddíl Brázdovy práce nazván „S klidem k lidem“. Při srovnání tvorby manželů Brázdových s oficiální produkcí 50. let vynikne výrazný rozdíl: kritická reflexe a svobodomyslnost jejich tvorby se lišila od ideologicky podbarveného souhlasného optimismu. Proto byli Brázdovi nadlouho vyřazeni z výstavních síní.
Současná expozice ukazuje to, co tenkrát nebylo možné vystavit, a tak se z jiné strany vracíme k dějům, glosovaným tenkrát jen Rudým právem. Neustále omílaný „boj za mír“ má zde svou paralelu ve velkém obrazu Pět minut před koncem světa (1953). Tísnivý pocit z civilizace, ve které technika člověka pohlcuje a hubí, vyjádřil Pavel Brázda složeninou malých obrazů, v nichž můžeme číst podobně, jako v děsivých vizích Hieronyma Bosche. Vyprávění se v některých obdobích Brázdovy tvorby zdá být dominantní, jindy se pádnost a údernost sama stává obrazem – symbolem. Zde jako by Brázda navazoval na dílo svého prastrýce Josefa Čapka. Obrazy z druhé poloviny 50. let (Silnější vítězí, Hrdina před popravou, Děs, Tři muži a zelená žena) jsou protiválečné, angažované, ale Pavel Brázda nemohl najít milost v očích komunistických ideologů, ani kdyby o to byl býval stál. Propast mezi oficiálním kulturním establishmentem a ostatními se stále prohlubovala. V 70. letech se už Brázda živil jako kotelník a stával se disidentem. Mezitím se jeho dílo dotklo dobového informelu, zůstalo ale vždy figurální, osobité a vynalézavé (Podobizna otce, 1967).
Po sametové revoluci se otevřely všechny možnosti, Brázdovi konečně mohli vystavovat. Obtížnější situace čekala Věru Brázdovou, jejíž pozoruhodné dílo se jako by dostávalo do stínu průbojnějšího manžela. Dílo Pavla Brázdy začalo být díky několika výstavám známé a úspěšné. Spolupracoval s časopisem Respekt, kde se dobře uplatnilo jeho logo – kresba Velký kosmonaut z 50. let. Také Revolver revue poskytla Brázdovým prostor na svých stránkách, Pavel obdržel cenu RR za rok 1992. Největším úspěchem však bylo zařazení Brázdových obrazů do stálé expozice českého současného umění ve Veletržním paláci, a na stejném místě retrospektiva otevřená letos koncem června k umělcovým osmdesátinám. Malíř je stále v činnosti, a když občas provází početné návštěvníky výstavou, jeho rovná, vysoká postava přesvědčuje o své nelehce, ale poctivě vybojované pravdě. Výstava je výborně instalována ředitelem Milanem Knížákem, velkorysost a přehlednost koncepce dílu rozhodně prospívá. Střídají se práce ve velkých cyklech s obrazy – solitéry, expozice vrcholí rozsáhlými cykly hlav – stylizovaných portrétů. Zde se naplňuje Brázdův hominismus, který nám i svému tvůrci nastavuje zrcadlo: také naše tváře formují naši dobu.
Václav Sokol
Výstava díla Pavla Brázdy se koná ve Veletržním paláci v Praze do 19. listopadu 2006.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou