Pašijový příběh končete s nadějí

Vydání: 2018/8 Pouť ke hrobu svatého Cyrila, 20.2.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Někdy máme pocit, že naše děti jsou na křížovou cestu „příliš malé“. Že je pro ně těžko srozumitelná. Nebo že je na ně příliš „drastická“. Anebo se ji často modlíme v kostele spolu s ostatními farníky i našimi nejmenšími tak nějak automaticky. Nenapadne nás, že bychom o ní s dětmi mohli mluvit, vysvětlovat ji.


Děti z Misijního klubka ve Slatině nad Zdobnicí se scházejí k modlitbě křížové cesty. Snímek Leoš Halbrštát

A přitom právě při dětských otázkách a společném prožívání křížové cesty můžeme objevovat stále nové věci. A spolu s dětmi můžeme žasnout!

Dětská teoložka Noemi Bravená vysvětluje, že z hlediska náboženské pedagogiky křížová cesta zpřítomňuje pašijový příběh, a je tak ideální cestou, jak mohou děti blíže nahlédnout, co Ježíš skutečně prožíval. „Myslím, že to mohl být hlavní podnět, proč kdysi vznikly pobožnosti křížové cesty. Právě díky tomu, že děti zažijí poslední události Kristova života takto ve 3D – na rozdíl třeba od obrázků v knížce – je mohou lépe pochopit,“ dodává teoložka. Ovšem podstatné je, abychom o tom s dětmi mluvili a vše jim vysvětlovali.

Také katechetka a diecézní ředitelka Papežských misijních děl pro královéhradeckou diecézi Bronislava Halbrštátová říká, že je moc důležité dětem veškeré dění pobožnosti křížové cesty vysvětlovat. „Děti často nechápou, proč třeba při slovech ‚klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste‘ poklekáme, a pak zase vstáváme. Můžeme vysvětlovat, že jde o projev úcty k Božímu jménu, že neklekám před nějakým obrazem. To mnohdy děti nevědí. Pokleknutím ale ukazujeme Pánu Bohu ve svém srdci, že ho chceme mít rádi.“ Velmi důležité podle ní je, abychom byli přirození. „Když se děti během pobožnosti křížové cesty na něco zeptají, nemám problém jejich otázku položit přítomným dospělým – co si o tom myslí oni, co by jim odpověděli. Pokud chceme dětem něco ukázat a něco je naučit, musejí vidět, že tím stoprocentně žijeme, že tomu, co děláme, také věříme. A to platí i o modlitbě křížové cesty,“ dodává katechetka.

Příběh na cestě

Pro dětské pochopení křížové cesty je podle Noemi Bravené důležité, že má začátek a konec. Není to jen nějaký izolovaný prvek, obraz, kde vidíme Ježíše, jak nese kříž. Ale je to cesta odněkud někam. „Pokud se křížová cesta odehrává v přírodě, často bývá orientována do kopce,“ konstatuje dětská teoložka a dodává: „Fascinuje mě, že dítě se tak učí i dalšími smysly vnímat, že křížová cesta je spojená s určitou námahou, že pro Pána Ježíše to byla taky námaha. Určitě byla mnohem větší, než když mě jenom bolí nohy. Ale i touto cestou to můžeme dětem vysvětlovat.“

Noemi Bravená vzpomíná, že nejhlubší teologický rozhovor měla se svým šestiletým synem právě v přírodě u jednotlivých výjevů křížové cesty. Byl to pro ni velmi silný zážitek: „Syn se začal ptát na různé výjevy: proč Ježíše ukřižovali, co dělá tenhle člověk na tom obraze, proč je tady to či ono… A začali jsme se bavit o smrti a formou otázek a odpovědí jsme se dostali až k tomu, že babička je v nebi.“ Rodičům proto doporučuje udělat si podobný výlet za křížovou cestou do přírody a u jednotlivých zastavení postupně dětem odkrývat to, co je v naší víře nejdůležitější. Jsou-li děti malé, můžeme vybrat ze začátku třeba jen některá zastavení, úměrně jejich věku a pozornosti. A nemusí to být jen v postní době!

Význam kříže

Poslední výzkumy, jak konstatuje dětská teoložka, ukazují na to, že děti nerozumějí pojmu spása, ale vědí, co je to zachránit někomu život. A rozumějí tomu, že nás Ježíš svým životem a smrtí na kříži zachránil. Stejně tak rozumějí tomu, co je fyzické utrpení. Občas se zraní, nerady chodí k lékaři nebo k zubaři. „Jsou tedy schopné rozklíčovat, že Pána Ježíše to bolelo, že to bylo nepříjemné. Můžeme jim vysvětlovat, že Pán Ježíš zemřel za mě, za maminku, za tatínka a za všechny lidi na celém světě. Že to všechno, co nás od Něj vzdaluje, bylo spolu s Ním přibito na kříž,“ říká Noemi Bravená. A dodává, že ale děti – a často ještě ani mladí lidé – úplně nechápou pojem Kristova psychického utrpení, které nebylo menší.

Utrpení, ale v radosti

Tomáš Velzel je autorem křížové cesty pro Papežská misijní díla dětí. Aby děti hlouběji pochopily význam křížové cesty, je podle něj potřeba, aby se ve svém životě setkávaly s nemocnými, trpícími, handicapovanými a starými lidmi. „Děti potřebují názorné příklady. Jak se v nich má probudit vděčnost za to, co mají, jak mohou myslet na ty, kteří strádají, když se s nimi nesetkaly? Když kolem sebe vidí hlavně zdraví a přepych?“ A upozorňuje, že to nestačí vidět v televizi, kde to vnímají často jako něco nereálného, vymyšleného. Je potřeba osobního kontaktu.

Sám Tomáš Velzel pochází z velmi chudé poloromské rodiny a většinu času trávil jako dítě na ulici. Mnohokrát zažil nelásku, odmítání či opovrhování ze strany ostatních dětí, ale i falešná nařčení jen kvůli barvě pleti. Pracoval pak jako osobní asistent s postiženými lidmi, jako asistent pedagoga ve škole, působil také v nízkoprahovém klubu pro mladé i jako učitel v mateřské škole. Z vlastní zkušenosti tedy ví, že právě setkání s potřebnými děti obohatí. „Nejenže začnou chápat, o čem se mluví v křížových cestách, ale začnou potřebné brát jako normální lidi, naučí se s nimi komunikovat a mít je rády. Jestli chcete lidi doopravdy milovat, musíte je brát takové, jací jsou,“ říká dvojnásobný otec Tomáš Velzel.

Když maloval křížovou cestu pro děti, umístil na jednotlivá zastavení pod kresby Krista fotografie lidí z běžného života, kteří zažívají něco podobného. I díky tomu mohou děti lépe pochopit propojenost Kristova utrpění s lidským životem. Přesto zdůrazňuje, že křížová cesta pro děti by měla být pozitivní: „Děti potřebují mnohem více než dospělí vidět dobrý konec. Proto by dětská křížová cesta měla končit zmrtvýchvstáním. Kdyby to skončilo jen smrtí, byl by to opravdu smutný příběh.“

Katechetka Bronislava Halbrštátová dodává, že se nemusíme bát v postní době při pobožnosti křížové cesty zazpívat veselou písničku a třeba si při tom i zatancovat. „Křížové cesty s dětmi končíme vždy v radosti. My přece nemáme být posypaní popelem a tvářit se ztrápeně, ale máme si umýt tvář a radost můžeme prožívat i v postní době.“ Hlavní poselství křížové cesty je totiž podle ní ona dobrá zpráva, že Bůh nás miluje (a vždycky bude) a nikdy nás neopustí.

„Může se stát, že se dětem nebude v životě dařit, že třeba nebudou ve škole dostávat dobré známky. A ony se na to mohou buď vykašlat a dál nosit špatné známky, anebo s tím mohou něco začít dělat,“ říká katechetka a dodává: „Pán Ježíš taky mohl zůstat ležet, když spadl pod křížem, ale on se zvedl a došel až na Kalvárii. I to nám může dodávat síly, abychom se v životě nevzdávali.“ Noemi Bravená pak zdůrazňuje, že křížová cesta je o velké naději, ke které máme děti vést: Ježíšovou smrtí to totiž neskončilo, naopak tím to pro nás všechno začalo – jsme Božími dětmi a skrze Kristův kříž a zmrtvýchvstání můžeme i my přistupovat k Bohu se slovy „Abba, Otče“.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay