Vydání: 2007/41 Proč lžeme?, 9.10.2007, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

Naštěstí už minuly časy, kdy se postižené děti „odklízely“ někam do ústraní, aby je bylo co nejméně vidět. Již řádku let se u nás rozvíjí péče o lidi s mentálním i fyzickým postižením. Jednou z možností pomoci je osobní asistence.
Tmavooký usměvavý Davídek, kterému je sedm let, se zpočátku vyvíjel jako každé jiné dítě. Jeho motorický vývoj ale začal během prvního roku váznout, a tak s ním maminka začala chodit na rehabilitační cvičení. V devatenácti měsících začal chodit, ale býval neklidný, málo spal a hodně plakal. Vývoj řeči vázl úplně. Ve třech letech u něj psycholožka diagnostikovala atypický autismus. Dříve by to znamenalo, že se bude Davídek kvůli své vývojové poruše, která se projevuje zejména odlišnostmi v sociální interakci, komunikaci nebo různými stereotypními vzorci chování, muset vzdělávat pouze ve speciálních školách určených postiženým dětem. Dnes je situace jiná. A to právě díky možnosti mít osobního asistenta. Ten pomáhá postiženému zvládat běžné denní úkony, na něž by sám nestačil.
Až do roku 2005 spadali do této kategorie také asistenti pomáhající postiženým v integraci do běžných škol. „Tehdy byl uzákoněn termín asistent pedagoga, který je přítomen ve škole s dítětem s postižením po celou dobu výuky a na rozdíl od osobního asistenta je zaměstnancem dané vzdělávací instituce,“ uvádí Iva Uzlová, vedoucí Střediska podpory inkluze v občanském sdružení Rytmus. Osobní asistenty zaměstnává agentura, která na jejich práci získává dotace. Od letošního roku přispívají na služby asistentů také rodiče dětí s postižením nebo postižení sami. Ti dostávají podle stupně svého postižení od státu na nákup služeb příspěvek, jenž se pohybuje mezi třemi a jedenácti tisíci korunami.

Doporučení k integraci
Davídek, o kterého pečuje maminka a od státu získává na tuto péči finanční prostředky, tak dnes může navštěvovat mateřskou školku, jež není speciálně zaměřená na autistické děti. Církevní mateřská škola Srdíčko na pražských Lužinách totiž již několik let zaměstnává asistentku pedagoga, která se nyní věnuje během celého dopoledne právě Davídkovi. „Ve školském zákoně není stanoveno, jaké postižení je pro integraci vhodné a které ne. Záleží na doporučení školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra), které integraci toho kterého dítěte doporučuje či ne,“ říká Iva Uzlová ze sdružení Rytmus. Po dvou letech strávených ve školce pro děti s autismem dostal Davídek doporučení pro integraci.
Davídek je třetí dítě, s nímž jeho asistentka pracuje. „Původně jsem začala pracovat jako učitelka druhého stupně základní školy. Po třinácti letech strávených doma se svými dětmi jsem si uvědomila, že práce s postiženými dětmi je mi bližší. Začala jsem navštěvovat tříletý cyklus vzdělávání zaměřený speciálně na péči o děti s autismem,“ říká asistentka Simona Krutská. Samotné práci asistentky s dítětem předchází kontakt s rodinou. „Je potřeba, abych cítila, že se nám spolu bude dobře fungovat,“ podotýká asistentka. Když se poprvé s Davídkem setkala, byl hodně roztěkaný, stále pobíhal a byl jen velmi málo ochotný spolupracovat. Již po týdnu denního docházení do školky a práce s asistentkou byla spolupráce mnohem lepší. „Pravidla, která mu byla předložena za pomoci odzírání od ostatních dětí, k mému překvapení rychle přijal a poměrně rychle se zadaptoval.“ Podle Simony Krutské je důležité být u postižených dětí při výchově důsledný a chovat se k nim jako k ostatním dětem – samozřejmě v rámci jejich možností a chápání.
„Rodiče postižených dětí k nim bývají často shovívavější a málo jim vymezují mantinely. Ty jsou ale i pro postižené děti k jejich dobrému rozvoji zapotřebí. Říkám rodičům svých svěřenců, že by měli být v požadavcích vůči nim důslednější. Je to důležité i pro integraci jejich dítěte, které nesmí svým chováním rušit práci ostatních dětí ve školce či škole – integrace musí fungovat pozitivně na obě strany. Pro zdravé děti je to mnohdy první osobní setkání s postiženým člověkem,“ říká asistentka.
Učit se žít s postiženými
V příštím roce by měl Davídek nastoupit do základní školy. Jeho rodiče společně s asistentkou hledají školu, ve které by mohl být případně integrován s pedagogickou asistentkou. Problémem ale je, že Davídek dosud používá jen pár základních nejběžnějších slov – máma, David, babi, děti... – které pouze slabikuje. Je málo soustředěný na práci. „Davídek má před sebou tři čtvrtě roku, než se rozhodne o jeho umístění do konkrétní školy. Jeho vývoj může ještě poskočit hodně dopředu. Je důležité správně zvážit, zda pro něho bude snazší výuka ve speciální škole pro autisty, kde mají již vypracované metody pro výuku (neznamená totiž, že když autistické dítě nemluví, že se nenaučí číst a psát) nebo integrace s asistentem ve škole běžného typu,“ vysvětluje jeho asistentka.
Podle ní se mohou postižené děti v případě integrace naučit více, než když jsou ve speciálních školách. Odzíráním od zdravých dětí a s pomocí asistenta mají příležitost snazšího porozumění. Stejného názoru je i Iva Uzlová ze sdružení Rytmus: „Hlavní úlohou školy není jen biflovat do dětí informace, ale také je učit žít, komunikovat a spolupracovat – v tomto případě s dětmi s postižením.“