OLBRAM ZOUBEK

Vydání: 2004/17 Církev a média, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Otec Polany Bregantové. Narodil se v roce 1926 v Praze. Absolvent VŠ uměleckoprůmyslové. Manželka Eva Kmentová zemřela v roce 1980. Podruhé se žení s Marií Edimanovou. Ale hlavní „životní partnerkou" sochaře zůstává jeho tvorba. “Napětí mezi tíhou a touhou létat, mezi současností a směřováním k nadčasovosti, mezi tíhou hmoty a snahou ji popřít, mezi dokonalostí a nemožností jí dosáhnout. To je to, co mě vzrušuje,“ říká Zoubek.

Na co jste ve svém životě hrdý?
Když už mám něco „z donucení“ jmenovat, řekl bych, že na důslednost ve svých občanských postojích. Nikdy jsem se „nepřekabátil“. Myslbek dělal jednu překrásnou sochu s názvem „Stálost ve smýšlení“ a já si myslím, že právě tato ctnost mě charakterizuje.

Jakou sochu ze své dílny považujete za obzvlášť zdařilou?
Těžko hovořit o jedné, ale když bych si měl vybrat, byla by to asi Ifigenie. Ta mě zaujala a mám dojem, že se povedla. Prezident Havel ji měl ve své kanceláři a díval se na ni, když pronášel novoroční projevy...

Vaše tvorba, to jsou především ženy. Použil jste jako modelku někdy svoji ženu, dceru nebo někoho ze svých blízkých?
Opravdovou profesionální modelku jsem měl jen jednou - asi před třiceti lety - ale nebylo to ono. Jinak jsem pracoval především podle fotografií svých dcer či známých. Obě manželky, Evu i Marii, mám stále v očích a také jsem je několikrát ztvárnil. Tímto způsobem jsou v mém ateliéru trvale přítomné. Ostatně teď pracuji na dvojicích „Ještě Eva a ještě Olbram“ a „Ještě Marie a ještě Olbram“. Jedná se o vyjádření vztahu k mým dvěma ženám. Prostě jsem se vrátil k tomuto tématu. K ženám vůbec mám velkou úctu.

Co vám dělá největší radost?
Moc nepodléhám ani přílišné euforii, ani depresím. Jsem vcelku fádní. Ale když se vracím ke své tvorbě v minulosti, uvědomuji si, že v období obnovené radosti ze svobody, v devadesátých letech, jsou mé sochy jedny z nejsmutnějších.

O čem byste se s druhými nikdy nebavil?
Nebavil bych se nízce o ženách. Takové to ponižování žen chlapy nemám rád. Také bych odmítl rasistické řeči například o Židech.

Jak se vidíte jako otec?
Pro mě jsou mé děti velmi důležité! Myslím, že nejsem nejhorší otec. Mám velmi dobré vztahy s dcerami i synem.

A jak vnímáte život jako takový?
Každý den vstávám za úsvitu. Vycházím na dvorek, podívám se směrem nahoru a řeknu: „Děkuju!“ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay