Neznají zvonek a učitelům tykají

Vydání: 2005/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 16.8.2005, Autor: Pavel Smolek

Příloha: Doma

V nenápadné budově se žlutou fasádou na Budějovické ulici v Táboře funguje církevní základní škola Orbis Pictus. Na obou stupních zde pracují podle vzdělávací koncepce s názvem Obecná škola a současně nabízejí moderní vyučovací metody, jako jsou projektové vyučování Začít spolu, Genetická (Kožíškova) metoda počátečního čtení a psaní či metoda Čtením a psaním ke kritickému myšlení.

Mezi nadstandardní služby patří rozšířená výuka anglického jazyka už od 1. třídy, přičemž důraz je kladen na individuální přístup k dětem. Ve třídách zde najdete maximálně 15 dětí, přičemž škola usiluje o integraci dětí s individuálními a specifickými poruchami. „Je třeba být velice opatrný, protože ne každé dítě se podaří dobře integrovat. Jsme tomuto principu otevření, ale neříkám, že vždycky to vyjde,“ říká ředitelka školy ing. Miroslava Nejezchlebová.

Orbis Pictus je školou rodinného typu, což se projevuje i v maličkostech - třeba v tom, že žáci neznají školní zvonek, který na běžných školách striktně odděluje čas přestávek a čas vyučování. Je běžné, že se žáci o přestávkách navštěvují mezi sebou ve třídách, a tak jsem při své návštěvě školy potkal v sedmé třídě několik šesťáků a naopak. A co na svou školu říkají její žáci? Především se jim líbí, že mohou učitelům tykat. Ti, kteří prošli běžnými základními školami a mohou porovnávat, si pochvalují nízký počet dětí ve třídách a hlavně vztahy, které tu panují. Také mají pocit, že problémy, které se ani této škole nevyhnou, se opravdu řeší. Tomáš ze 6. třídy například říká: „Jsou tu dobří učitelé, mně se tahle škola strašně líbí. Chodil jsem na jinou základní školu, ale tahle je mnohem lepší.“ Tomášův názor rozhodně není ojedinělý, v podstatě jsem na škole nenašel žáka, kterému by se tam nelíbilo.

Orbis Pictus také nabízí svým žákům řadu zájmových aktivit jako je malování, keramika, sportovní hry, dramatický kroužek, zpívání s kytarou, textilní kroužek či outdoorové aktivity - ty byly staršími dětmi zmiňovány nejčastěji: pochvalovaly si, že v jejich rámci mohou lézt po skalách, jezdit na kole nebo chodit na výlety. Duší těchto aktivit je zdejší učitel Karel Dušek, který jim obětuje spoustu víkendů a vůbec volného času. Každý rok pořádá škola pro všechny děti ozdravné pobyty - týden v zimě a týden v létě. V zimě jde o klasické lyžařské kurzy a v létě se jezdí buď na kole, nebo se provozuje pěší turistika; menší děti absolvují pobytové zájezdy s výlety do přírody. Je to ideální místo pro navazování neformálních vztahů mezi učiteli a dětmi, na nichž je pak možné stavět při vyučování.

Nepovinné náboženství

To, že se nacházíme na půdě církevní základní školy, není na první pohled zřejmé, ale asi polovinu učitelského sboru tvoří křesťané z různých církví. Mezi dětmi jsou jak věřící, tak  nevěřící. I z tohoto důvodu se na škole vyučuje náboženství jako nepovinný předmět. Rodiče dětí platí měsíčně 300 Kč. Tento poplatek je využíván na služby školní družiny, financují se z něj již zmiňované zájmové kroužky, některé pracovní sešity nebo vzdělávání učitelů v alternativních způsobech výuky.

Přestože jde o církevní základní školu, nevyhýbají se ani jí problémy známé z ostatních škol. Zvláště u starších dětí jde o alkohol, návykové látky nebo občasné krádeže. Jak řekl David Koma, učitel českého jazyka, občanské výchovy a výchovný poradce pro 2. stupeň: „Je to daň doby. Oproti velkým školám máme tu výhodu, že se u nás všechny problémy snáze řeší, v malém kolektivu si jich dříve všimneme, protože na děti je tu více vidět.“ Ředitelka školy svého kolegu doplňuje: „Velkou výhodu vidím v tom, že se nám problémy daří většinou vyřešit rychle, ještě než se nějak nezvladatelně rozrostou.“ Protože zájem o školu roste, jsou její pracovníci ve výhledech do budoucna celkem optimističtí. Chtějí nejen pokračovat v integraci dětí s některými poruchami nebo se sníženou rychlostí učení, ale svůj nejbližší úkol vidí v tom, aby vytvořili co nejlepší podmínky pro děti nadané a chytré tak, aby se každému žáku dostalo co nejvíce péče, odpovídající jeho talentu a schopnostem. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay