Nesnadná regulace internetu

Vydání: 2007/7 Dokud nás smrt nerozdělí, 13.2.2007

Příloha: Perspektivy

Každý z nás dříve narozených už zažil pocit bezmoci vůči stávkujícímu počítači. Pokud je nablízku představitel nové generace – čím mladší, tím lépe – dostává se nám obvykle rychlé pomoci, která je ovšem k vzteku: Co je to za pořádek kulhat takhle ve vědomostech za vlastním potomstvem? To se s tím ta děcka už narodila?
Je tomu skutečně tak, mladí se s tím skoro narodili. Má to nejen ten trapný, zahanbující důsledek, že je musíme často žádat o pomoc. Daleko závažnější je skutečnost, že se přes klávesnice a servery dovedou prodrat i tam, kam by se vůbec dostat neměli – k hrubosti ve slovech, násilnostem v činech, různým nemravnostem a hrám, které ohrožují jejich další vývoj a před kterými se je pokoušíme chránit. Výsledky našich snah jsou nevalné – jak brzdit někoho, kdo vám neustále předvádí, jak je šikovnější a rychlejší než vy při překonávání všech možných překážek? Dost starostí s jejich zvídavostí zažívali dospělí už v éře televize, byla to ale dětská hra ve srovnání s problémy, jimiž nás zaplavil internet. Ten už bude brzy v každém dětském pokoji a jak to tak vypadá, budeme děti a mladé před jeho záludnostmi chránit jen s velkými obtížemi. Jak je vidět, zákazy a příkazy mnoho nepořídíme a omezit, cenzurovat příjem internetu znamená ochudit jej o to, co jej činí internetem, sítí spojující bez omezení navzájem všechny účastníky. Je tedy vůbec možná nějaká regulace obsahu internetových stránek bez staré známé cenzury, kterou na internetu ostatně právě ti mladí dovedou bravurně obcházet?
Do vládnoucí skepse zazní tu a tam přece jen pár jasnějších tónů, nedávno např. z Bavorska. Státem zřízená Komise pro ochranu mladistvých (Kommission für JugendMedienschutz, KJM) se svým zadáním příliš neliší od naší Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Klasickou regulaci, fungující už dlouho v oblasti televizního vysílání, nelze uplatnit na internet, proto bavorská Rada došla k originálnímu a zajímavému systému, jehož vývoj ještě není uzavřen, ale už stojí za pozornost. Kombinuje technické prostředky zábrany k přístupu s osobní odpovědností zúčastněných. K technickým prostředkům (známým i u nás) přibyly v Bavorsku filtrační systémy, pracující s blokačními seznamy, užívanými v souladu s věkem mladistvých uživatelů. Obsahují černou a bílou listinu výrazů a obrazů, kterou lze namontovat na centrálním serveru konkrétní instituce, např. školy, a které pak automaticky brání v přístupu k obsahům, vyloučeným nastavenou virtuální (neviditelnou) listinou. Jejich podoba je předmětem trvale probíhajících konzultací s uživateli i technických vylepšování, vedených hlavně snahou upřesnit jejich fungování a vyloučit z něj nadbytečná zablokování, např. u výrazů s více významy. Listina je průběžně doplňována o nové impulzy, vyplývající z požadavků uživatelů.
Odpovědnost koncových uživatelů je na první pohled nejzajímavějším prvkem systému; KJM se snaží do ochrany mladistvých vtáhnout rodiče a také jejich ratolesti. Rodičům, kteří se na KJM obrátí se stížností na to, co jim internetem proniká do dětského pokoje, nebo kteří prostě požádají o pomoc, nabízí několik možných vstupních bariér, jejichž funkci lze ještě na požádání přizpůsobit jejich přání, pochopitelně v souladu se zákonem, nad jehož dodržováním KJM bdí. Jde o dobrovolnou seberegulaci. Nemusíme se zabývat jejími podrobnostmi, stačí zdůraznit důležitý, v celém postupu rozhodující moment dvoustupňového impulzu k převzetí osobní odpovědnosti: nejdříve musí dospělí rozhodnout o tom, jak chtějí mladistvé chránit a jaký systém chráněného vstupu chtějí zavést. V dalším kroku se mladistvým staví do cesty k zakázanému ovoci nikoliv už jen anonymní ochranný systém zabudovaný v internetu, ale vůle rodičů a vychovatelů. Klíčem k systému může být například číslo občanského průkazu dospělých. Dokument, který vydala KJM, v této souvislosti na několika místech mluví o ztížení (a nikoliv tedy o dosažené zábraně) přístupu k závadným obsahům. Je rozdíl mezi obelstěním anonymní technické bariéry, s níž si mladí dovedou poradit, a mezi podvodem vůči rodičům, spočívajícím v tajném zjištění čísla jejich průkazu. Do jiné polohy se přitom dostává i případná výměna názorů při porušení počáteční dohody nebo uložené zdrženlivosti. Součástí systému je nabídka výměny názorů na zavedený systém, v první řadě mezi KJM a dospělými, ale v dalším také mezi KJM a mladistvými.
Tento systém samozřejmě klade na všechny mnohem větší nároky. Nelze se spoléhat pouze na stát, který za nás všechno zařídí. Je to ale systém průkazně účinnější a navíc také krok z anonymity, která je jednou z vážných nemocí naší civilizace.
Petr Kolář SJ, Jiří Šenkýř
Členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay