Neboj se předávat touhu dál

Vydání: 2018/49 Adventní věnec zve k modlitbě, 4.12.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Ptali jsme se dětí, kdo je to podle nich misionář. Odpovědi byly různé: „Někdo, kdo je hodně daleko?“ „Možná někdo, kdo má přikrytou hlavu?“ „Člověk, který přenáší naše náboženství do jiných zemí?“ „Pomáhá lidem, cestuje do jiných zemí, učí se hodně jazyků…“


Věděli jste, že můžete být misionářem i ve škole a všude tam, kde máte kamarády? Fotografie je ze zahájení lidových misii v Olešnici. Snímek Jan Šašinka / Člověk a Víra


Sedmiletý Cyril řekl, že misionář je člověk, který vyznává Pána Ježíše a chce o něm hlásat i druhým. Pětiletá Editka to vystihla takto: „Misionář je farář. Rozdává Ježíše.“ Tříletý František to okomentoval slovy: „Já chci být taky misionář. Chci být farářem.“ A víme vůbec my dospělí, kdo je to misionář?

V příručce Papežských misijních děl, která vznikla na přání papeže Františka a vyzývá k obnově misijní činnosti každého, se píše: „Jsi pokřtěný? Pak jsi, člověče, Pánem Ježíšem povolán k tomu, abys byl misionářem. Neboj se, nemusíš hned opustit všechno, co máš rád, a odjet kamsi do daleké Afriky. Být misionářem znamená udržovat touhu po Pánu Ježíši a předávat ji dál.“ Papež opakovaně vybízí nejen děti a mládež, aby se zapojily do misijního úsilí církve. „Právě křest z nás činí misionáře. Pokřtěný, který necítí potřebu hlásat evangelium – hlásat Ježíše –, není dobrý křesťan!“ zdůrazňuje. Ale jak může být misionářem každý z nás, v praxi, doma, ve škole, v kroužcích nebo v práci? Není to od Boha příliš velký požadavek, abychom byli misionáři všichni?

„Missio znamená poslání. A posílá sám Bůh. Posílá mě, každého z nás,“ říká P. Petr Němec, který působí už 24 let jako misionář v bulharském Kazanlaku. „A k čemu mě posílá? Přinášet Krista, evangelium, všude tam, kde jsem,“ míní P. Němec a dodává, že to není jen farnost, škola, zaměstnání nebo místo, kde se pohybujeme ve volném čase: „Je tu také domov. Tam je to asi nejtěžší.“ Podle něj nestačí spoléhat se na různé aktivity, akce či setkání. Nejcennější, nejdůležitější a nejvíc oslovující je náš osobní život s Bohem. Aby lidé pochopili, že pro náš život je na prvním místě vztah s Kristem.

„Zvu každého křesťana na jakémkoliv místě a v jakékoliv situaci, aby se hned dnes navrátil k osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat. Nikdo nemá sebemenší důvod si myslet, že se ho toto pozvání netýká,“ apeluje papež František v exhortaci Evangelii gaudium čili Radost z evangelia. Z ní nyní každý týden zveřejňujeme ukázky na straně 15.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 3 14. – 20. ledna 2020

Bible v centru pozornosti po celý rok

Neděli Božího slova, kterou vyhlásil papež František, letos 26. ledna slavíme poprvé. Zároveň vstupujeme do Roku Bible.

celý článek


Nepromarněme čas, zní modlitbami za jednotu

V sobotu 18. ledna začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. Texty pro společné bohoslužby se letos inspirovaly ztroskotáním sv. Pavla a mottem je verš: „Zachovali se…

celý článek


Fokoláre slaví výročí zakladatelky

Když se před třiceti lety ujímali naši první porevoluční biskupové svého úřadu, vešla poprvé do širšího povědomí existence Hnutí fokoláre. Mnozí z nich totiž…

celý článek


Život „za dráty“, umírání na nich

1 415 kilometrů, 1 260 vycvičených psů, 49 tisíc zadržených i takřka 500 obětí: to jsou některá z čísel charakterizujících železnou oponu – bariéru, která v letech…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay