Naučil jsem se vážit si víry Čechů

Vydání: 2010/10 Alois Jirásek, 2.3.2010, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Už je to pěkná řádka let, co se augustiniáni vrátili do Prahy a navázali na své historické dílo. Přišlo jich několik ze zahraničí, a řád se tak vrátil do života místní církve. Jak říká jejich současný představený P. ANTONIO RIVAS, jejich hlavní cíle byly dva: vrátit se k životu v řeholní komunitě a pustit se do pastorální práce ve farnosti.

Funguje komunita dnes?

Ano. V klášteře žije komunita rodinným životem a farnost vzkvétá. Zahrnuje tři skupiny: španělskou, anglickou a českou. P. Wiliam Faix se stará o anglicky mluvící v Praze a já mám v péči španělsky mluvící. Naším úsilím je, aby to i přes rozdílnost jazyků přeci jen byla jedna farnost.

Jak se to daří?

Starší generace má možná problémy s komunikací v cizím jazyce. Mladí už ne. Hodně aktivní jsou pak cizojazyčné komunity, sestávající obvykle ze dvou skupin. Rodin, které sem přicházejí za prací řekněme na tři roky. A pak jsou tu studenti, kteří jsou tu několik let a studují v češtině. Často si tu najdou životního partnera. Oni pak fungují jako spojka. Nicméně hlavní roli hraje zájem farníků o společné akce a příležitost se poznat.

Kterým jazykem spolu hovoříte v klášteře?

Zásadně česky. Jsme komunitou českou a pro Čechy. Kdybychom si zvykli na angličtinu či španělštinu, víme, že bychom tak mluvili i před Čechy, kteří by nám třeba nerozuměli. Na začátku nás bylo pět a u oběda jsme mluvili snad až šesti jazyky. Sjednotili jsme se na češtině.

A umíte se v tomto jazyce i přít?

Jako kněží naštěstí nemáme mnoho příležitostí naučit se nadávky, protože lidé je před námi nepoužívají. Takže to je výhoda. Ale jinak určitě. (smích)

Jak se vám v Česku žije?

Po třetím roce v této zemi jsem se cítil jako doma. A cítím se tak, i když se zrovinka vrátím na jih. Dívám se na společenskou situaci jako každý jiný Čech: se starostí o mravní stav společnosti. Na druhé straně jsem během těch dvanácti let viděl obrovský pokrok. Při mém příchodu bylo ještě vidět, jak tato země v mnohém zaostává oproti zbytku Evropy. Zlepšilo se to. V hmotné rovině pokrok pokračuje, lidé se mají lépe než dříve. Ale ještě důležitější je růst spravedlnosti, respektu a vzájemného přijetí. Je to na dobré cestě.

A co jste si říkal, když jste se potkal s místní církví a religiozitou?

Bylo to zprvu těžké. V době mého příchodu nebyly rány z  předchozích let komunistické totality ještě zdaleka uzdravené. Lidé žijící mimo církev mě přijímali lépe než křesťané, s nimiž jsem se potkával. Ti měli zábrany a bylo vidět, že v sobě nesou nedůvěru, jež v nich zůstala z doby, kdy netušili, kdo je kolaborant nebo donašeč. Zvláště tady ve velkém městě to bylo cítit. Chyběl mi i větší smysl pro komunitu, pro život ve společenství. I proto byla pro nás priorita vytvořit společenství farnosti. Na druhé straně jsem viděl a vidím, že Češi jsou lidé hlubší modlitby, svou víru více nesou do života, že si za ní stojí – možná proto, že s ní museli a musí obstát ve společnosti. Naučil jsem se vážit si víry Čechů.

Jaká je budoucnost augustiniánské komunity u sv. Tomáše?

Povolání je vždycky Boží věc. Já se nebojím. Vybudovali jsme podmínky pro život řádu, jako to bylo v minulosti. Snažíme se o náš život v komunitě a o věrné následování Krista podle sv. Augustina, a proto se není čeho bát.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay