Vydání: 2006/13 Moderní křížové cesty, 6.6.2006, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Součástí ducha doby, honosícího se bezbřehou tolerancí, je – nebo spíše byla – ideologie multikulturalismu, harmonického soužití příslušníků různých kultur v jednom státě. Stala se závaznou normou, s níž se neslučovala představa nějaké domácí „dominantní kultury“ (Leitkultur), jíž by se příchozí měli přizpůsobit. Chvíli to fungovalo, ale pak se ukázalo, že při vzrůstající migraci tato ideologie brání nejen nezbytným asimilačním procesům, ale i uchovávání základů evropské kultury - uvádí Michael Sievernich (Stimmen der Zeit 1/2006). 

Konjunktura 60. let otevřela Západní Evropu přílivu pracovních sil. Myslelo se, že se noví pracovníci vzmohou a vrátí se do zemí svého původu. Konjunktura pominula, ale oni zůstali. A přibývá jich. Mnozí - ti méně vzdělaní, bez znalosti jazyka hostitelské země a podnikatelsky neúspěšní - vytvářejí „paralelní společenství“ (ghetta). Na bezvýchodnost svého postavení reagují nenávistí ke kultuře hostitelské země.

Sievernich si všímá, že v západoevropských zemích s katolickou tradicí se nejsnáze integrovali (případně asimilovali) migranti z katolických zemí, protože „v církvi cizinci nejsou“. Ideologii multikulturalismu autor článku vytýká relativismus, který podkopává i pilíře evropské kultury, jimiž jsou Sinaj, Golgota, athénský Areopag a římský Kapitol. Stará Evropa dokázala integrovat rozdíly mezi „Židem a Řekem“, otrokem a svobodným, mužem a ženou, protože byly překonány „v Kristu“. Současná Evropa může řešit interkulturní konflikty jen tehdy, pokud se přihlásí k sobě samé, a nikoli pomocí tolerance, která je vlastně lhostejností.

Lze dodat, že invaze z neevropských zemí je i důsledkem lhostejnosti konzumně orientovaného Západu k bídě Třetího světa: při uvážlivější podpoře jeho rozvoje by těch emigrantů možná nebylo tolik. Celní bariéry dovozu zemědělských produktů z jejich zemí, na nichž Západ trvá, stávající trend podporují. – Naše země je zatím poněkud stranou. Zatím. Nemíří sem Turci, Kurdové, Arabové, ale kvalifikovaní Slováci (asimilují se automaticky), pracovití a nápadití Vietnamci (jejich děti se integrují, pokud jim nebudeme bránit) a Ukrajinci a Rusové, problematičtí nestejným způsobem. Má naše společnost zájem a vůli je integrovat?