Vydání: 2011/33 Berlínská zeď, 9.8.2011, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Na nápad sezvat manželské páry, aby mezi sebou hovořily o těžkostech i radostech svého soužití, a tím svá manželství posunuly dál, přišel finský pastor Kari Törmä počátkem 70. let minulého století. Tehdy jej jeden charismatický seminář o obecných tématech vztahu mezi ženou a mužem inspiroval natolik, že se svou manželkou Terttu záhy založil program YMCA Whole Marriage Ministries. Kurzy původně zamýšlenými jen pro několik přátel prošly během let desetitisíce párů nejen v Evropě. Pod názvem Manželská setkání (dále MS) – nebo důvěrně „Manželáky“ – se kurzy od roku 1989 konají také v České republice.

V současnosti MS pořádá hned několik organizací na různých místech republiky (viz infobox), základní témata a pravidla jsou ovšem všude stejná. Kurz, který KT letos v červenci navštívil, pořádá od roku 1995 ostravské Centrum pro rodinu a sociální péči o. s. – dříve ve Frenštátě, nyní už poněkolikáté v Hranicích na Moravě. Páry sem přijíždějí z celé republiky: nerozhoduje diecéze, ba ani vyznání, jen ochota obou manželů se setkání účastnit a pracovat na svém vztahu.
„Během týdne setkání se vždy dopoledne a odpoledne střídají přednášky s prací v menších skupinkách,“ vysvětluje jedna z vedoucích hranických kurzů Jana Praisová. „Témata přednášek jsou neměnná – věnujeme se rozdílům mezi mužem a ženou, vyjadřování pocitů, otázce vzájemného porozumění, sexualitě, naplňování potřeb a tak dále. Nepřednášejí odborníci, ale páry, které se už ‚Manželáků‘ účastnily a které takto předávají ostatním své osobní svědectví o tom, jak ve svém manželství dané téma prožívají.“ Po přednášce se účastníci (na hranické kurzy jezdí kolem 70 párů) rozcházejí po třech či čtyřech dvojicích do pracovních skupinek moderovaných zkušenějšími manžely, tzv. „vépéeskami“ (tzn. vedoucími páry skupin), kde nad tématy dále diskutují.

Práce pro dva
„Skupinky jsou neměnné a dvojice v nich se předtím nemají znát, aby lidé mohli začít s čistým stolem,“ popisuje Jana Praisová. „Co se ve skupince probírá, je důvěrné a nikdy se nevynáší ven.“ Zároveň zde vládne spontánní atmosféra – i proto si také na kurzech všichni tykají. „Páry tu nejsou do ničeho nuceny, když o něčem nechtějí hovořit, respektuje se to. Na druhé straně je dobré, když se alespoň pokusí, vyzkoušejí si například určitou komunikační techniku na nějakém menším problému,“ dokresluje Jana Praisová.
Někdy páry raději hovoří v soukromí, případně mohou „vépéesku“ požádat i o osobní rozhovor nebo společnou modlitbu. „Zásada ovšem není mluvit někomu do života a hodnotit ho, ale napomáhat tomu, aby pár sám budoval svůj vztah,“ zdůrazňuje Jana Praisová. „A třeba i zastavit účastníka, který na svůj protějšek jen chrlí své pocity, a říci mu ‚řekni prosím raději, proč tyhle emoce máš, proč tě zraňují a co bys s tím rád udělal‘.“

Všichni jsme normální
Nepovinnou součástí MS je duchovní program – každý den se například v improvizované kapli (kurzy se odehrávají v internátu hranické průmyslovky, kde je většina účastníků také ubytována) slouží mše nebo je k dispozici některý ze stálých kněží, kteří na kurzy dojíždějí. Během přednášek a skupinek se stará o děti účastníků tým pečovatelů, poledne a večery pak mohou rodiny pohromadě strávit v „kavárně“, na sportovním hřišti internátu anebo v obchůdku plném drobností z domácí dílny účastníků, tematické literatury či společenských her. A jeden z večerů patří vždy také rodičovské taneční zábavě s tombolou. „Kurz vrcholí ‚maturitou‘, kde probraná témata stručně shrnujeme, a večer pak mší s obnovou manželských slibů,“ doplňuje Jana Praisová. „A maturitní vysvědčení, něco jako pamětní listy, rozdáváme v sobotu při závěrečné akademii. Tím kurzy končí – jejich atmosféru si pak oživujeme už jen dvěma víkendovými setkáními během roku.“
V čem vidí Jana Praisová hlavní přínos MS? „Člověk dnes žije dost hekticky, ale tady se pokaždé zastaví a popřemýšlí. A najednou s partnerem vidíte, jak spolu neumíte mluvit, vyjadřovat, co cítíte, že jen jeden druhého zavalujete emocemi, ale neumíte už sdělit, co byste vlastně vůbec chtěli. Když ale jezdíte častěji, zásady správné komunikace se vám postupně dostanou pod kůži.“ Ať přijedete „jen“ obnovit své manželství anebo řešíte složitější problémy, díky příkladu a otevřenosti ostatních párů tu přijdete na to, že se svými potížemi nejste ojedinělí; váš manžel že není protiva a vaše žena hysterka, ale že jste zkrátka úplně normální.
Hlavní vedoucí hranických MS Jan Zajíček říká: „Nestáváme se tu imunními vůči krizím, ale získáváme tu nástroje i Boží vedení, abychom své těžkosti zvládali.“ A další dlouholetí účastníci Marie a Miroslav Hodečkovi dodávají: „Neznamená to, že po kurzech už nebudete dělat chyby. V určité chvíli vám ale najednou začne blikat světýlko ‚jde to i jinak‘. A vy dostanete chuť a sílu popojít zase o kousek dál.“